Müller Petr

Petr Müller se v roce 1937 stal skautským vůdcem a vybudoval nádherné tábořiště ve Smolenském údolí. Za války se zapojil do odbojové skupiny. Podporovali partyzány a vyvíjeli další odbojovou činnost. Dne 10. 11. 1943 byl na udání zatčen gestapem. Vězněn v Kounicových kolejích v Brně a poté převezen do Vratislavy. Tam byl ve 27 letech popraven stětím.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

• 

Příběh hrdiny

Petr Müller se narodil 10.3.1917 v Jevíčku. Jeho maminka měla ve Třebovské ulici krejčovství. Petrův starší bratr Oldřich, vyučený krejčí, jí s živností pomáhal. Mladší sestra Marie navštěvovala místní reálku. Petr se vyučil v obchodě s textilem Vladimíra Macka obchodním příručím. Jeho největší láska byla příroda a s ní spojený skauting. Petr se stává zaměstnancem firmy Bareš a Till. Tato firma musí dodávat postupně jednoho zaměstnance za druhým k dispozici pracovnímu úřadu, což znamená převážně nucené nasazení. Petr volí menší zlo a dojíždí denně do Boskovic do Minervy, kde známá továrna na šicí stroje, vyrábí munici.  Petr měl stále nějaké tajnosti. Sotva se setmělo někam odcházel anebo ho přišel někdo navštívit. Po večerech ještě s několika místními rozmnožoval ilegální tiskoviny. Materiál docházel kurýrní cestou z Olomouce . Bylo třeba jej uspořádat, doplnit o místní situaci, přepsat na blány, vytisknout a dál distribuovat. Pracovali společně, tak dlouho dokud se nějakým záhadným způsobem neztratil začátek kurýrní cesty.  Psal se rok 1943 a po Minervě se začalo šeptat něco o bunkrech na Valchově, u Suchého a Drválovic. Mluvilo se o českých chlapcích, kteří utekli z "rajchu", ale také o parašutistech, o rudoarmějcích uprchlých ze zajetí.

Jednou večer přišel k Müllerům Oldřich K. a přivedl sebou nějakého neznámého muže a ptal se na Petra. Ten neznámí se vydával za ilegálního pracovníka KSČ, bavil se s Petrem o Junáku, o válce, o Němcích, ptal se na bunkr v Drválovicích, hlavně kdo tam je a kdo je podporuje.  Petr se s ním ještě asi dvakrát sešel a na konec byla domluvena schůzka v Boskovicích, na kterou měla přijít děvčata z Drválovic zaměstnaná v Minervě v Boskovicích.

Petrovi nevyšla směna. Požádal tedy sestru Marii aby zašla v Boskovicích k odpolednímu vlaku a schůzku zprostředkovala. Děvčata však jakoukoli schůzku odmítla, jelikož den před tím bylo v Drválovicích vyhlášeno, že každý kdo bude podporovat nepřátele říše, ať počítá s trestem smrti. Marie šla na nádraží, tam z přijíždějícího vlaku vyhlížel povědomý muž,  ale s ním vystoupili ještě další dva. To ji zarazilo. Teprve  mnohem později se Marie dozvěděla, že onen "ilegální pracovník"  byl konfident gestapa, nějaký Šmída z Brna.

10. listopadu 1943 se otevřely dveře dílny. "Marie Müllerová má jít na vrátnici!" Copak mi asi chtějí, pomyslela si, ale ta nejčernější myšlenka ji nenapadla. Na vrátnici stál cizí člověk v civilu, který Marii zatkl a vyptával se na Petra.  Marii zatím odvezli na policejní stanici, kde shromažďovali další zatčené. Kolem druhé hodiny se zas  jako už po několikáté prudce rozletěli dveře a gestapák strčil mezi vězně spoutaného mladého muže. Byl to Petr. Přijeli si pro něho do Jevíčka a nebýt zrady staré Foretky možná by unikl.

Nákladní auto odváží spoustu zatčených z Boskovic do Brna do Kounicových kolejí. Samé muže, jen jedinou ženu - Marii. Sedla si vedle Petra a jen si pokusili něco říci gestapák je okřikl. A tak mlčeli a drželi se za ruce a pěknými vzpomínkami se snažili zaplašit obavy, z toho co přijde. Drželi se tak dlouho, až muži vystoupili a ženy odváželi dál.

Třetí den po zatčení musí všichni na fotografování na gestapo. Když přicházejí ženy, muži stojí na chodbičce, tváří ke zdi. Ten jeden to je Petr. Marie ho dloubla nepozorovaně do boku. Pootočil se a jejich oči se setkaly. Bohužel to bylo naposledy co se viděli.

6. října 1944 otvírá paní Müllerová třesoucí se rukou dopis právě došlý dopis. Byl datován 3. října 1944 ve Vratislavi. Stojí v něm :

" Kde domov  můj?" - pozdrav všem bratřím. Předrahá maminko, příbuzní, sourozenci a všichni, kteří jste mě měli rádi! Nevím jak bych začal. Musím se na tomto světě s Vámi rozloučit. Dnes  v 6,15 večer skončí můj život. Drahá maminko! Co bůh činí, dobře činí. Děkuji Ti za všechnu tu dobrotu a oběti, které jsi za mě přinesla. Utěšujme se modlitbou a věřme, že se v nebi zase celá rodina sejdeme. Nermuťte se, buďme svorní a milujme se!  Budu se na Vás dívat, jak jste ve spolek šťastni, ublížil-li jsem Vám někdy, odpusťte mi a vzpomínejte na mne.  Odcházím vyrovnán, neboť  věřím v boží mlýny. Měl jsem plány a ideály. Těšil jsem se na to hnízdečko doma, až se s Vámi shledám. Alespoň, kdybych Vás mohl ještě spatřit a obejmout.  Byl to můj osud a přijímám  jej. Maminko, buď tak pevná, jako když umřel tatínek. To bylo u nás hůř. Poslední s Bohem a neshledanou u Pána Boha.    

Váš dobrý Petřík   

Můj hrob bude v Tvém srdci a tam, maminko, budu mít klid. Líbám a ještě jednou zdravím......

Petr Müller umírá za své přesvědčení, v boji proti diktatuře a za svobodu. Přišel o život justiční vraždou, nevinný. Ve svém utrpení se obrací k Bohu, je vyrovnaný a statečný. Zůstává věrný skautskému slibu "Milovat svou vlast a sloužit jí v každé době...."

Petr nebyl zapomenut. Zásluhou bratrů Jaromíra a Petra Votroubka 28. jevíčský skautský oddíl nese jméno "Petra Müllera". Vždyť nikdo nemůže více přinést pro svou vlast než ten, kdo za ni položil život.

Zdroje:

TOVÁREK, František. Almanach - Vás  nelze zapomenout, příběh Petr a Marie.  Jevíčko: MěstNV, 1985.

TOVÁREK, František Hlas Junáků Okrsku Petra Müllera. Časopis dvojčíslo 4-5 Věnováno památce Petra Müllera. Jevíčko 24. června 1947

Ing. SUHOMEL, Jan. Vzpomínky na Petra Müllera.

Soukromý archiv br. Petra Votroubka

---

Pamětní místa

Pomníček zbudovaný ve Smolenském údolí na jeho památku jevíčskými skauty. Odhalen 10.5. 1947 a renovován v roce 1974.

V nynější skautské klubovně byla k 70. výročí popravy odhalena původní deska z pomníčku ve Smolenském údolí dne 3.10.2014.

---

Vyznamenání a ocenění

• Dne 10. května 1947 byl  odhalen ve Smolenském údolí na skautském tábořišti malý památníček  Petru Müllerovi.  Zároveň byl Petrově mamince  předán  Junácký kříž "Za vlast 1939-45" Zlatý stupeň in memoriam. 

---

Skautský život

vůdce střediska Junáka v Jevíčku

Petr se celým svým srdcem věnoval skautskému hnutí, které bylo v Jevíčku významnou organizací mládeže. Vůdcem oddílu se stává v roce 1937, kdy dosavadní vůdce učitel bratr Jelen byl přeložen do Prahy.  Ještě rok před tím byla postavena ve Smolenském údolí nádherná chata s verandou o půdorysu 7x10 metů. Pracovalo se na ni celé léto. Vzniklá kouzelná skautská rezervace, je popsána jako vzor v časopise Junák č. 7/8 ročník 1923.

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady družna Ledních Medvědů 28. chlapeckého oddílu Petra Mullera Jevíčko pod vedením Pavla Vykydala - Viky , jmenovitě:
Pavel Vykydal - Viky
Ivoš Machálek - Ivoš
Mikuláš Kouřil - Hobit
Tomáš Terenz - Jáma


únor - duben 2017