Němec Quido

Student hudební školy, ostravský skaut. Člen Odboje slezských junáků popraven zastřelením, koncem dubna 1945 v Polském Těšíně.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Dětství prožil ve svém rodišti u babičky v Příboře, po odstěhování se do Ostravy se věnoval skautingu. Po nastolení protektorátu se Quido aktivně zapojoval do domácího odbojového hnutí. Spolu se skupinou skautů pod názvem Odboj slezských Junáků v únoru až březnu 1945 působil jako spojka s partyzánskou brigádou Jano Ušiaka operující v Beskydech. 

Quido byl nesmírně populární mezi ostravskou mládeží. Dbal na svůj zevnějšek a chodil hezky, ba módně oblečen, pěkně kreslil, hrál dobře na housle a výborně na basu. Za okupace s kamarády vytvořil malý orchestr: klavír, kytara, basa, housle. Hráli swingovou hudbu, kterou odposlouchávali ze zahraničního rozhlasu, a Quidovi v tomto kvartetu patřil basový part.

 Na jeho podílu v odbojové činnosti skupiny nevíme téměř nic. Snad jen to, že jej občas Vláďa Čermák pověřil obsluhou vysílačky, jak se zmiňuje další z odbojářů Benedikt Závada.

Takto na společné mládí vzpomínal Quidův kamarád Čestmír Matějka:

Mezi povražděnými skauty byl i Quido Němec, který byl mým sousedem, se kterým jsem společně vstoupil v roce 1935 do oddílu a se kterým jsem strávil společně čtyři skautské tábory z čehož dva ve stejném stanu. Zasloužil jsem se o jeho přezdívku "Háček", pod kterou byl znám i mimo skautské prostředí. Jsa aktivním členem veslařského klubu na Odře VK Perun Ostrava-Přívoz, založil jsem skautskou veslařskou čtyřku, na které Quido zastával pozici háčka, tj. prvního veslaře ve špici lodě. Čtyřka se brzy rozpadla, přezdívka mu už zůstala

Quido Němec byl rovněž zatčen gestapem mezi prvními a to 4. dubna  spolu s ostatními členy odbojové skupiny Odboj slezských junáků a transportován do Polského Těšína, kde byl popraven. Jeho maminka si událost pamatuje takto:

Můj syn bydlel s námi ve společné domácnosti v Ostravě-Přívoze, Palackého ulice, kde došlo k jeho zatčení dne 4. dubna 1945 v časných ranních hodinách. Z jakého důvodu byl syn a další jeho kamarádi zatčeni mi není známo, a vůbec jsem nevěděla, zda syn nějakou činnost proti Němcům provádí.

Svědek, který je uveden v žádosti o udělení statutu odbojáře jménem Leopold Čermák o Quidovi napsal:

Jmenovaný Quido Němec byl za okupace členem ilegální skupiny mého syna Vladimíra Čermáka, která udržovala styky s ruskými partyzány v Beskydech a zásobovala je hlavně léčivy a dodávala jim informace o položení a stavu německých vojsk na Ostravsku. Se jmenovaným podařilo se mě po zatčení jednou po výslechu na Gestapu mluvit, a tedy vím, že byl vyslýchán jako člen této skupiny. Po osvobození jsem měl příležitost vyslýchat na policejním ředitelství v Ostravě člena ostravského Gestapa Kampfa (popraveného v roce 1946) a ten tehdy přiznal že dokonce Quida Němce střílel.

Zdroj:

Radkovičová, Jitka. Stopy vedou k Ivančeně: odboj slezských skautů 1938 - 45. TDC, Praha 2015. ISBN 978-86825-59-5.

---

Pamětní místa

Ivančena se nachází mezi Malchorem a Kykulkou, pod vrcholem Lysé hory, na červené a modré značce. Modrá směr Lysá Hora, červená vede až do Pražma.

Do roku 1989 byla ivančenská mohyla symbolem odboje proti nesvobodě. V období totality sledovaly hromadné výstupy bezpečnostní síly a shromáždění doprovázela represivním opatřením.

Nedaleko mohyly zaléháváme a já maskován bílým prostěradlem, se opatrně plížím ještě kousek vpřed. Nic. Vzduch je čistý, fízlové dorazí asi až po ránu. Zalézáme do křoví a snažíme se jeden od druhého co nejvíce ohřát. Nezbývá než čekat, jestli dorazí i ostatní. Začíná svítat a pořád nic. Zima mi je jako snad ještě nikdy. Konečně zaslechnu vrzání sněhu. Jsou to fízlové, chystající se obklíčit Ivančenu aby se k ní bez jejich vědomí nikdo nedostal, nebo kamarádi? Konečně rozpoznávám Karlose a Balavana. Syknutím je navádím do naší skrýše. Na rozdíl od nás si vylosovali delší cestu až z Morávky, to aby aspoň někdo z nás skrz zátahy došel, a to vysvětluje jejich zpoždění. Zdejší povětří začíná být poněkud nezdravé, jde se na to. Vybaluji z batohu kus žuly, na kterém je napsáno poděkování naší osady, a jdu ji připevnit. Mohyla přede mnou ční jako obrovská hradba nějaké pevnosti z fantasy románu. Karlos bere kytaru a pak hrábne do strun. Daleko do kraje se nesou tóny Vlajky, trampské hymny. Stojíme v pozoru, a zpíváme hlasitě - svůj úkol jsme splnili, desku už nám nikdo nemůže vzít a rozbít, tak co? Jakmile dohraje, zasalutujeme a pak si nahodíme bágly na záda. Nabíráme kurz na Trávný. Za námi zůstává výmluvná hráz Ivančeny, jeden z nejznámějších pomníků na světě. Je duben 1988, den sv. Jiří.

Na Ivančeně je kamenná mohyla na památku skautů umučených v době 2. sv. války. Mohyla je symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. Roku 1999 mohyla zabírala asi 40 metrů čtverečních a zhruba 195 metrů krychlových, sahala do výšky 4 metrů.

V široké lesní krajině se tyčí majestátně vyhlížející kopec. Na jeho vrcholku je sestavená mohyla z kamenů na památku bratrů skautů, co byli zastřeleni.

Pamětní deska na zdi márnice na starém židovském hřbitově v Polském Těšíně.

Zdroje:

http://vkskaut.blog.cz/0704/neco-o-ivancene

Skaut - Junák číslo 8 / 2002 - článek Ivančena, na stranách 18 - 19.

---

Vyznamenání a ocenění

•  Junácký kříž "Za vlast" 1939–1945

---

Skautský život

Člen 1. odd. Junáka Ostrava

První zmínka o skautingu v Ostravě se objevuje v červnu 1916, avšak první světová válka nedovolila jeho myšlenky dále rozvíjet. To bylo možné až od roku 1919, kdy byl založen první chlapecký oddíl. Ten se později spolu s prvním dívčím oddílem, stal základnou pro odbojovou skupinu Vladimíra Čermáka.

Ve 30. letech vystřídal oddíl několik kluboven: 1931 - 1932 to byl objekt v Rafinerii minerálních olejů (OSTRAMO), pak v budově obecné školy na Slezské Ostravě a v období 1934 - 1938 v Zákrejsově ulici v Přívoze.

Zřejmě nejoblíbenějším tábořištěm bylo údolí potoka Červík na Starých Hamrech, kde oddíl ve 30 letech strávil hned pět sezón. Ve výčtu tábořišť se objevuje také údolí říčky Čermné v Klokočově u Oder, údolí Moravice a Brňov. Oblíbeným tábořištěm byla také Chladná voda, romantické místo v úbočí Lysé hory, kde byla ve 30. letech založena Slezská zemská lesní škola. Místo, které sehrálo významnou roli také v nadcházejícím válečném příběhu.

Mezi nejvýznamnější aktivní skauty z Příbora za 2. světové války byl Quido Němec, člen skautského oddílu v Příboře od roku 1935. Zároveň byl členem 1. chlapeckého oddílu v Ostravě. Mimo jiné absolvoval i lesní školu.

Zdroje:

Radkovičová, Jitka. Stopy vedou k Ivančeně: odboj slezských skautů 1938 - 45. TDC, Praha 2015. ISBN 978-86825-59-5.

Hyvnar, Kryštof. Ivančena 70 let ve vzpomínkách a obrazech. TDC, Praha 2016. ISBN 978-80-7501-104-6.

---

Více o osobě Hrdiny

Původně Němcovi bydleli u Quidovy babičky v Příboře, v ulici Pod Svatým křížem. zde se také manželům Boženě a Antonínovi v lednu roku 1922 narodil syn Quido. Jeho otec však z Příbora dojížděl za prací do Ostravy, a tak se tam Němcovi v polovině třicátých let také přestěhovali. V Ostravě Quido vstoupil roku 1935 ke skautům do 1. chlapeckého oddílu. Na prázdniny ale jezdíval k babičce do Příbora, kde navštěvoval i zdejší skautský oddíl.

Quido Němec byl absolventem reálky - maturoval v roce 1941. Aby se vyhnul totálnímu nasazení začal studovat čtyřletou hudební školu. Kromě skautingu se věnoval také veslařině: jezdil jako kormidelník ve veslařském klubu VK Perun v Ostravě-Přívoze.

Zdroj:

Radkovičová, Jitka. Stopy vedou k Ivančeně: odboj slezských skautů 1938 - 45. TDC, Praha 2015. ISBN 978-86825-59-5.

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Nela Franková - Vážka, duben 2017