Šimek Karel

Karel Šimek byl člen královéhradeckého Junáka a Sokola, během okupace pokračoval s II. skautským oddílem v ilegální činnosti. Skupina se po válce označuje jako "Válečná dvojka". Pro nedostatek důkazů nebyla skupina nikdy oficiálně zařazena mezi odbojové organizace. Karel Šimek zahynul před koncem války 30.4.1945 ve večerních hodinách. Zastřelila jej německá hlídka krátce poté, co přerušil telefonní spojení.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Karel Šimek se narodil 15. 8. 1923 v Praze jako jediný syn Anny a Josefa Šimkových. Do roku 1936 žil se svými rodiči v Praze na Smíchově, poté se přestěhoval do Hradce Králové.  Zde navštěvoval reálné gymnázium a vyšší strojní průmyslovou školu. Klíčovou osobností v Šimkově životě byl učitel gymnázia Antonín Litochleb (Šedý racek). Kromě základních vědomostí vštěpoval mládeži i vyšší principy. Mimo jiné také zásadu: „žádná vyučovací hodina nekončí osvobodivým úderem školníkova zvonce, tak jako žádné fotbalové utkání není dohráno před hvizdem rozhodčího.“ Na jeho popud se stal Karel člen II. královéhradeckého skautského oddílu. Ve skautské činnosti pokračuje až do okupace. II. skautský oddíl "Dvojka" plynule pokračuje v činnosti i za okupace pod vedením Ladislava Soldáta. Roku 1941 Karel odmaturuje a nastupuje jako mistr firmy Pendelastic v gumárenském průmyslu. Během následujících let se účastní činnosti "Dvojky" popsané podrobněji níže. Při nácviku přerušení telefonního spojení si na podzim roku 1944 zlomil patní kost či kotník seskokem z telefonního sloupu. Od té doby se pravidelných setkání "Dvojky" neúčastní. Se zlomenou nohou se léčí v hradecké nemocnici a podstupuje operaci. Osudným se mu stal večer 30. dubna roku 1945. Karel Šimek dorazil mezi 21:30-22:00 hod od Věkoš směrem k městu a po překročení mostku přes Piletický potok přeřezává polní telefonní linku vedenou provizorně těsně nad zemí. Spojení bylo vedeno z německého posádkového velitelství ve městě na velitelství německých Luftwaffe na hradeckém letišti po pravé straně silnice. Z roští poblíž telefonního spojení Karla po přerušení kabelu překvapili dva němečtí vojáci, kteří se jej snažili zastavit slovy "Halt, Hände hoch"; Karel jejich výzvy nedbal a utíkal z místa činu směrem k městu. Oba muži proto střílí, jeden z pušky a druhý z automatické pistole. Čtyři rány zasáhly Karla do hlavy a na místě ukončily jeho život. Je přivolán tajemník německého Kripa (Kriminalpolizei) Pavelka a prošetřuje událost, přivolaný lékař z Věkoš Dr. Slavotínka konstatuje smrt. Karlovo tělo je odvezeno do hradecké nemocnice, pitva nebyla provedena. V době zastřelení měl u sebe Karel pouze kapesní nožík. Hlídka byla nastražena poblíž místa, kde došlo předchozího dne (29.4.1945) k přerušení kabelu. Jestli si Karel vymyslel tento úkol sám nebo mu jej někdo nařídil, není z dostupných zdrojů známo. Svou měrou jistě přispěly skautské i sokolské ideály a vzor otce-vojáka. Rodiče byli následující den vyslýcháni hradeckým Gestapem a bez vzneseného obvinění propuštěni. Pohřeb se konal v pardubickém krematoriu žehem 7.5.1945. Rakev údajně halila státní vlajka a poslední píseň, která Karla vyprovodila byla Československá státní hymna. „Mnohými lidmi je považován jeho čin za laciné gesto, mladickou nerozvážnost či naivní netrpělivost. Rozhodně je to akt, ke kterému by se neodhodlal každý. Nemůžeme mu tedy vyčítat, že si stanovil úkol nebezpečný a že nepolevil ani těsně před posledním zvoněním.“ 

Tato verze se mi z dostupných zdrojů jeví jako nejpravděpodobnější. Ladislav Holý v novinových článcích vylíčil událost trochu jinak. Podle jeho verze se osobně účastnil rušení spojení a kabel přeřezával mezi gumovkou a železniční tratí, zatímco Karel od gumovky směrem k městu. Poté, co Karel kabel přeřízl, pokračoval směrem k centru, kde byl protitankový zátaras. Přes zátaras mohli procházet pouze pracovníci továrny a obyvatelé Věkoš. U zátarasu jej kontrolovala německá hlídka a Karel zpanikařil v domnění, že byl při činu spatřen. Odstrčil vojáka a začal utíkat, uběhl několik metrů než padl pod zásahem střel z kulometného hnízda ukrytého na šancích... V Hradci Králové skutečně bylo několik provizorních protitankových zátarasů včetně střežících hlídek. Jednalo se o hradbu z žulových kostek, malty, cihel a klád. Byly umístěny na strategických místech - převážně u mostů. Jestli byl zátaras také poblíž mostku přes Piletický potok mi není známo. Fotografie tohoto zátarasu chybí. Ve článcích Ladislava Holého jsem nalezl několik nepřesností. Nepopírám, že spolu chlapci prováděli některé sabotáže. Očitým svědkem zastřelení však Ladislav Holý, tak jak jej popisuje, podle mne být nemohl. Okolnosti zastřelení se mi proto zdají pravděpodobnější ve verzi, kterou uvedl vyšetřující policista. Je však možné, že se střílející vojáci domluvili, jakou verzi podají vyšetřujícím orgánům. Čas by k tomu měli; tajemníka "Kripa" vyrozuměli více než hodinu po zastřelení... Nad některými okolnostmi budou viset otazníky i nadále.      

Osobně vnímám tento akt jako symbol vzdoru a vyjádření nesouhlasu s okupací. Karel se účastnil odbojové činnosti po celou dobu války, nesporně prokázal odvahu a odhodlání. Proto si myslím, že si zaslouží úctu i vzpomínku. Snažíme se proto zrealizovat umístění pamětní desky u vchodu do Šimkových sadů.                     

ZDROJ: 

(Rodr Josef, K příběhu předmájovému. Východočeský večerník. Hradec Králové 1995, roč. 6, č. 17, <19950425> str. 4) 

(Vojenský historický archiv, Pilotů 217/12, Praha 6 Ruzyně, PSČ 161 00; zpracování hesel Karel Šimek, odbojová skupina Dvojka. Čj. 32-576/2016-211100; záznam v kartotéce vyznamenaných osob, dokumenty ze Sbírky podkladů k uděleným vyznamenáním, dotazník ze sbírky "Dotazníky o domácím odboji"; důležitý dokument je výpověď bývalého tajemníka Gestapa/Kripa Rudolfa Pavelky o zavraždění K. Šimka sepsaný 5.července 1945; druhá část 0-62/1 je spojena s žádostí Ladislava Soldáta - vedoucího "Dvojky" o prověření skupiny a následném zařazení skupiny mezi členy Svazu národní revoluce - popisuje ve zkratce po jednotlivých letech činnost "Dvojky")

Inventář pitevních protokolů Fingerlandova ústavu patologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové

Jiří Kolouch, Soupis památníků II. světové války v okrese Hradec Králové, první část; Okresní výbor ČSPB Hradec Králové, str. 44-46; 

---

Pamětní místa

Pohřební urna umístěna v kolumbáriu sboru československé církve husitské kněze Ambrože, budova patří mezi zajímavé počiny architekta Josefa Gočára.

Obrubník nesoucí nápis: "ZDE PADL PRO VLAST 30.IV.1945 KAREL ŠIMEK VE VĚKU 21 LET", je umístěn poblíž hřiště sokola na kraji chodníku, nedaleko místa zastřelení na ulici Akademika Bedrny. Již během května 1945 jej nechala vyhotovit Karlova matka Anna Šimková.  U obrubníku byl umístěn truhlík s květinami, o který se až do své smrti roku 1970 starala. Po smrti Karlovy matky se o něj nějaký čas staral Karlův otec Josef spolu s Karlovým kamarádem ze skautu Janem Čelišem a kamarádem ze sokola Ladislavem Holým. Nyní již není po květiníků několik desetiletí ani památky a málokterý chodec si povšimne alespoň žulového obrubníku s omšelým nápisem. Pozorný návštěvník však obrubník snadno nalezne, jedná se o kámen násobně větší než jakých je použito na okolní obrubu vozovky. 

Šimkova ulice vznikla roku 1945 přejmenováním ulice Na Příkopech, svůj název si uchovala dodnes. Vede před lékařskou fakultou a na průsečíku s ulicí Akademika Bedrny těsně míjí pomník Karla Šimka, opačným směrem navazuje na ulici Hradební. Obě svým lomeným tvarem připomínají půdorys původní hradecké pevnosti.  

Pomník Obětem 2. světové války před areálem Rubeny na ulici Akademika Bedrny je určený padlým zaměstnancům. Nese nápis: PADLI, ABYCHOM MY ŽILI A TVOŘILI. FRANTIŠEK KAPRÁL *24.VIII.1906, POPRAVEN 9.XI.1942; BEDŘICH HETFLEIŠ *18.VII.1910, “ 9.XI.1942; KAREL ŠIMEK *15.VIII.1923, PADL 30.IV.1945; JAN BUTA *12.I.1905, “ 8.V.1945; JAROSLAV DEBELKA *19.IX.1906, ZEMŘEL 29.VII.1945; ČEST JEJICH PAMÁTCE!; Pamětní deska byla odhalena již v roce 1945. S postupnou dostavbou a rozšiřováním závodu byla dočasně odstraněna. V průběhu roku 1967 byla zasazena do pískovcového kvádru a umístěna u vstupní brány. Pod desku byla umístěna schránka s fotografiemi padlých, záznam o historii podniku od roku 1928, ceníky potravin a průmyslových výrobků, odznaky, bankovky, mince a tehdejší tiskoviny. K odhalení pomníku došlo 28.4.1967 v předvečer májových dnů za účasti dělnictva a tehdejších představitelů hospodářského, odborářského a politického vedení. Areál dnešní Rubeny Karel navštěvoval jako zaměstnanec - tehdy válečného podniku Pendelastic (později n.p. Gumokov). 

Pomník Karla Šimka se krčí ve stínu lip nedaleko obrubníku mezi ulicí Akademika Bedrny a hřištěm sokola. Slavnostně odhalen byl 6.5.1974. Vyhotovit jej nechal Svaz protifašistických bojovníků. Jedná se o betonový sloupek evokující hranu cihlové zdi. Nese vsazenou desku bílého mramoru s nápisem: 30.4.1945 ZDE POLOŽIL ŽIVOT ZA OSVOBOZENÍ NAŠÍ VLASTI OD FAŠISMU KAREL ŠIMEK VE VĚKU 21 let! Původní místo zastřelení bylo pravděpodobně více vzdálené od centra města směrem k Věkošům. Nacházelo se poblíž původního mostku přes Piletický potok, který přetínal nynější ulici Akademika Bedrny. Jeho koryto bylo v letech 1968-1970 přesunuto až za II. silniční Gočárův okruh. Původní vyústění Piletického potoka zaznamenává nyní zdánlivě nesmyslný "suchý" mostek architekta Františka Sandera u Aquaparku Městských lázní.       

Pamětní deska v kolumbáriu Sboru československé církve husitské kněze Ambrože - obsahovala 32 jmen obětí padlých za II. světové války. S největší pravděpodobností se jednalo o padlé členy hradecké československé Církve husitské. Jméno Karla Šimka bylo mezi nimi také uvedeno. Pamětní desku zmiňuje Jiří Kolouch v knize Pomníky oběhem II. světové války v okrese Hradec Králové. Mně osobně se jí však nalézt nepodařilo. Dlouholetý farář sboru Štěpán Klásek ani místní pamětníci o desce nic neví. Je možné, že vzala za své při rekonstrukci sboru v 90-tých letech. 

ZDŠ Šimkova - základní devítiletá škola v Šimkově ulici, později se sportovním zaměřením. Od školního roku 1980/1981 se do budovy částečně přesouvá gymnázium z Pouchova a postupně se rozšiřuje i o polovinu budovy při Pospíšilově třídě. Do roku 1990 neslo název Gymnázium ulice Šimkova. Oběma učitelským ústavům se zkráceně přezdívalo "Šimkárna". Od školního roku 1990/1991 dochází ke změně názvu. Podle sochy umístěné před budovou nese škola do současnosti název Gymnázium Boženy Němcové. 

Šimkovy sady - největší hradecký park vzniklý po revoluci roku 1990 přejmenováním Pionýrských sadů. Roku 1933-1948 Herrmannovy sady - po spisovateli Ignátu Herrmannovy. V sadech sídlí jedno z hradeckých skautských středisek Rotunda.  

Memoriál Karla Šimka - tento název neslo v minulosti více závodů. V roce 1970 se jednalo o celodenní dovednostní závody družin sedmi až jedenáctiletých chlapců a dívek. Zařazeny byly aktivity jako první pomoc, stavba stanu, vaření, znalost přírody, dopravní značení, překážkový běh a zručnost. Po roce 1990 proběhlo pod taktovkou II. střediska Rotunda k 1. květnu více než deset ročníků závodu stejného jména v Šimkových sadech. Jednalo se o cyklistický překážkový závod, vítěz obdržel čestný šátek se znakem kola bicyklu. Závody se však konaly již v letech 1937-1940, jejich vítěz Jan Koun daroval pohár vítězů jako putovní II. středisku. Pro upadající zájem bylo od závodů upuštěno.

Junák - český skaut, středisko Karla Šimka vzniká začátkem 90-tých let pokračováním činnosti 1. střediska, které fungovalo v letech 1968-1970. Zdeněk Lžíčař - Vidlička byl vedoucím střediska v šedesátých letech. Po revoluci se opět ujal činnosti vedoucího střediska, zástupkyně pro dívčí kmen byla Irena Knotková-Pineta a zástupce pro chlapecký kmen Milan Skácel-Kobra. Pojmenování střediska předcházel spor se střediskem Rotunda, které v šedesátých letech již sídlilo v Šimkových sadech. Někteří jeho členi chodili ve třicátých letech do II. oddílu stejně jako Karel Šimek. Paradoxně tak Šimkovo jméno nese středisko, které s Karlem Šimkem nemá fakticky nic společného. I když je nutné přihlédnout k tomu, že dodržet kontinuitu skautských středisek je prakticky nemožné. 

Zdroje:

(Šeba Michal, Zdeněk Šandera. Statečný občan a oddaný skaut upadá v zapomnění. Zdeněk Kovařík. Je obnovena tradice cyklistických závodů. Hradecké noviny: list občanů východních Čech. 1999, roč 8, č. 99, (19990428); str. 18 . ISSN 1210-602x)

(Jiří Kolouch, Soupis památníků II. světové války v okrese Hradec Králové, první část; Okresní výbor ČSPB Hradec Králové, str. 44-46;47-51)

(konzultace Mgr. Ladislava Čejchana - profesora šestiletého gymnázia Boženy Němcové a PhDr. Jiřího Němečka bývalého ředitele Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína)

(konzultace Milana Skácela-Kobry - bývalého vedoucího 1. střediska Karla Šimka; Petry Školoudové vedoucího Střediska Rotunda)

(konzultace dlouholetého faráře Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové a současného faráře v Litomyšli Mgr. Štěpána Kláska)

---

Vyznamenání a ocenění

• VYZNAMENÁNÍ

  Československý válečný kříž 1939 "In memoriam" oběť politické persekuce, žádost o udělení vyznamenání podala Karlova matka, byla schválena v srpnu roku 1945, fyzicky matka přebírá vyznamenání s diplomem č. 14 711 až 5. května 1946.

  Junácký kříž Za vlast 1939-1945 - zlatý stupeň

  "Lipové listy se stuhou" - vyznamenání udělené za zásluhy v odboji či hrdinský čin francouzskou vládou. Skautům bylo svěřeno v Darney, místě kde bojovali za války československé zahraniční jednotky. Výprava hradeckých skautů je  přivezla z Jamboree ve Francii 1947 rodičům třech padlých odbojářů-junáků (Šimka, Horkého a Tyburce).

  ZDROJ: 

  (VHA viz výše, stejný zdroj)

  (Novinový výstřižek z archivu Junáka: Lipové listy také těm, co se nedožili; Návrat hradeckých junáků z Jamboree. )

  (konzultace vojáka Aleše Veselého)

---

Skautský život

Člen II. oddílu Junáka Hradec Králové; poté rádce IV. cyklistického oddílu

PŘEDVÁLEČNÁ ČINNOST ODDÍLU

V létě roku 1938 se Karel Šimek zúčastnil letního tábora na Doubravce nedaleko Chotěboře. Splnil zde Tři orlí pera a seznámil se s holanským skautem Albertem van Dielem, který přijel tábor navštívit. Až do okupace si chlapci dopisovali. Plánové návštěvy Holandska se Karel nedožil.  

Koncem roku 1938 se zakládá IV. cyklistický oddíl Káňat, Karel se ujal role rádce. Členové družiny - Karásek, Skalický, Řeháček, Zelinka, bratři Rydlovi, bratři Weinerovi a bratři Křepelové.

V létě roku 1939 pořádá II. oddíl tábor u Police nad Metují. Zde se rodily první myšlenky o založení odboje ještě před zákazem skautingu. 

ČINNOST ODDÍLU ZA OKUPACE

1940

II. skautský oddíl se nesmířil s rozpuštěním junáka nařízeným K. H. Frankem 28.X.1940. Vedoucí oddílu Ladislav Soldát zakládá s pomocí svého zástupce Vladimíra Pemla (Jima) odbojovou skupinu ze členů "Dvojky". Ta byla po válce dodatečně pojmenová "Válečná dvojka". Z počátku čítala dvacet přibližně sedmnáctiletých členů. 

1940-1941

Skupina do konce roku pokračovala v běžné skautské činnosti. V listopadu roku 1940 a počátkem následujícího roku (12.2.1941 a 24.3.1941) se někteří členové skupiny (Ladislav Soldát, Vladimír Peml,) opakovaně vloupali do zapečetěného a hlídaného skautského domova oknem. Během akcí došlo k "ukradení" nacisty zabaveného majetku (stany, táborový inventář, mapy, buzoly, sportovní nářadí atd.). Věci byly rozděleny mezi příslušníky "Dvojky" a použity k následnému výcviku. Skupina se připravovala k aktivnímu zapojení v odbojovém hnutí. Výcvik probíhal po tělesné i morální stránce; provádělo se čtení z map, používání busoly, kreslení panoramatických náčrtů, cvičila se první pomoc, signalizace, měření vzdáleností, odhady vzdáleností, stavba stanů, táboření v přírodě, pochodová cvičení a polní hry. Z tělesné přípravy skupina absolvovala kurz lehké atletiky, jiu-jitsu, box, plavání a kanoistiku. Do konce roku 1941 je vedení "Dvojky" ve spojení s ilegálním vedením junáka prostřednictvím oblastního velitele junáka Ing. Eduarda Němečka, kontakt s ilegální královéhradeckou odbojovou skupinou se nedaří navázat. Ing. Němeček byl také člen revolučního národního výboru v Hradci Králové a dával skupině příkazy, kterými se skupina řídila. 

1942

Situace roku 1942 není z hlediska navázání kontaktů s odbojem jiná. Skupina se proto rozhoduje vyzbrojit podle vlastních možností. Bratr Boris Horký opatřil pistoli svého otce - Praga ráže 7,65mm s menším počtem nábojů. Pistole byla uschována u bratra Pemla a použita k výcviku. Jedna puška staršího vzoru ráže 7,92mm byla opatřena krádeží ze soukromé sbírky historických zbraní Ing. Kmocha na Zámečku, (od 70-tých let neexistující objekt Nového Hradce Králové). Bratr Josef Kulek nalezl při prohlídce vojenského cvičiště jeden ostrý ruční granát. Výcvik se nově zaměřil i na práci se zbraněmi, zacházení s pistolí a puškou, hod granátem a střelbu ze vzduchovky. Vladimír Peml sestavil příručku "Junácká praxe I.", ve které shrnuje rozsah cvičené odbojové činnosti. Jsou zde například zastoupeny základní náčrtky a informace o zbraních. Vyšlo samizdatovým způsobem v nákladu přibližně dvacet kusů. Skupina se scházela pravidelně v týdenních intervalech, zároveň byly členům předávány informace o politickém dění ve světě. V tomto roce dochází ke schůzce 7 vedoucích skupin v bytě Ing. Němečka. Přítomen je i Ladislav Soldát, spojka skupiny Josef Heršic a pražský Ing. Zbyněk Hála. Hála měl předat informace pražského vedení pro organizování a práci odbojových skupiny mládeže prof. Preiningera a Ing. Charváta. K dalším osobním setkáním nedošlo, skupina dostávala instrukce zprostředkovaně Ing. Němečkem. 

1943

Během roku 1943 skupina nadále spolupracuje pouze s ilegálním vedením junáka. Pokračuje ve výcviku, dochází k drobným akcím, prohlíží vojenská cvičiště, odstraňuje německé orientační body a dochází k prvním přerušením vojenských polních telefonních spojů. Po zatčeném otci dává Jaroslav Vávra k dispozici následující zbraně: pistoli Z s větším počtem nábojů a hlaveň kulometu vz. 26 se 400 náboji. Za zmínku stojí vzpomínka Jana Konráda. „Jednou jsme sehráli s kamarády partu opilců a přeházeli Němcům na křižovatce směrovky.“ Zároveň vzpomíná, že se dobře přerušovalo vedení do Žižkových kasáren, protože vedlo po stromech. V blíže nespecifikovaném roce odcizí Ladislav Soldát pistoli Walter německému strážníkovi při návštěvě kavárny Paříž. 

1944

Až rok 1944 přináší z hlediska napojení na ilegální odboj změnu. Jiří Holý rozšiřuje arsenál zbraní skupiny o malorážní pušku s větším počtem nábojů a bubínkový revolver. Skupina se zapojila do civilní protiletecké ochrany (CPO) na příkaz Ing. Eduarda Němečka. Během poplachu při náletech využívali členové skupiny volnost pohybu k rušení telefonních spojů, zjišťování míst a síly německých jednotek. Zároveň skupina získává plán starých průchozích kanalizačních chodeb a Ladislav Soldát spolu s Ing. Němečkem provádí jejich průzkum. V červenci roku 1944 dochází zprostředkovaně (Josefem Heršic ->Vladimír Holzbach) k napojení na skupinu vedenou nadporučíkem dělostřelectva Josefem Šanderou "Velkým Josefem" - velitelem paraskupiny Barium vysazenou v noci ze 3. na 4. dubna 1944 u Vysoké nad Labem. V srpnu se zvyšuje počet členů skupiny o 5 na 25 členů. Vezmeme-li v úvahu 17 členů, kteří byli u zrodu skupiny a následujících 5 nových (Brož, Pytloun, Žďárek, Plecháč, Bartoš), zbývají nám 3 osoby, mezi nimiž bychom měli tušit Karla Šimka. Datum jeho připojení ke skupině není známo, (od roku 1942 se však hovoří o skupině dvacetičlenné). Během září skupina dostává pokyn zorganizovat se po pětičlenných skupinách. Vladimír Holzbach dodává skupině stupačky ("drapáky") na telefonní sloupy potřebné k přerušení telefonního spojení podvázáním. Během plnění tohoto úkolu dochází ke zranění Karla Šimka, který si při seskoku z telegrafního sloupu způsobil blíže nespecifikovanou zlomeninu kosti na chodidle. *(V protikladu s tímto tvrzením je výpověď otce Ing. Jiřího Rádla - ten byl údajně svědkem zlomení nohy K. Šimka v tělocvičně sokolovny při seskoku z žebřin.) Skupina připravuje náhlé přerušení všech pěti telefonních spojů při vlakových linkách v případě, že by došlo k rozšíření Slovenského národního povstání do Čech. Během čekání na pokyn k provedení úkolu dochází k částečnému zatýkání odbojářů vedených "Velkým Josefem". Dochází také k zatčení Vladimíra Holzbacha, ten je při zatýkání v kanceláři Škodových závodů postřelen a po dlouhém výslýchání převezen do Terezína. Po zatčení zachoval mlčenlivost a nikoho ze členů "Dvojky" neprozradil. Miroslav Peml dle pokynů Vladimíra Holzbacha kontaktuje po 6 týdnech podplukovníka V. Branku z "Hnutí za svobodu" a skupina pokračuje v činnosti. Cvičí se v zacházení se zbraní; provádí zpravodajskou činnost, sleduje ubytování, sílu, a pohyb německých jednotek, členů gestapa a zrádců; zakresluje polní telefonní vedení, hradecké opevnění zřízené německým velitelstvím a rozmístěním německé posádky. Prostřednictvím spojky Františka Pašty, otce člena Jiřího Pašty, dodává partyzánské skupině kapitána Ivanova v prostoru novohradeckých lesů mapy, busoly, informační zprávy, výstroj a šatstvo. Ladislav Soldát vzpomíná, že k přerušení stabilního i polního telefonního vedení došlo mnohokrát. 

1945

Během roku 1945 se skupina rozšiřuje na cca 60 členů. V únoru dochází k vniknutí do německého skladiště a odcizení oblečení, zbraně ve skladu nalezeny nebyly. Od února provedou bratři Vladimír a Oldřich Pemlovi, Jiří Pašta a Josef Kulek celkem tři sabotážní akce na hradeckém letišti. Dochází k poničení palubních přístrojů, nasypání písku do nábojových komor a odšroubování a odnesení některých palubních přístrojů. Při třetí akci na hradeckém letišti začátkem května dochází k zatčení Vladimíra Pemla a Josefa Kulka krátce poté, co vlezli do letadla. Jsou vyslýcháni na hradeckém Gestapu. Ostatní členové skupiny dostávají o zatčení kamarádů avízo a přespávají v biskupském semináři Na Hradě. Po dvoudenním vyšetřování byli chlapci propuštění. Vliv mělo pravděpodobně zatčení před vlastní sabotáží. Chlapci vypověděli, že důvodem byla zvědavost. Skupina 5. května nastoupila jako první organizovaná a ozbrojená jednotka v Hradci Králové a byla k dispozici posádkovému velitelství ve městě. Byla přeorganizována z pětek do čet a každé četě byl přidělen jeden velící důstojník. Čet bylo asi pět. K otevřenému povstání v Hradci nedošlo. Dvojka převzala vedení mládeže ve městě, své velitelství zřídila v biskupském semináři Na Hradě. Pro posádkové velitelství konala Dvojka službu zpravodajskou, strážní, zajišťovací a zúčastnila se i bojového obsazení hradeckého letiště a odzbrojování zbytků německé armády. Po konci války byla činnost oddílu obnovena. Členové "Dvojky" zakládají po válce řadu skautských oddílů.

Ladislav Soldát byl po válce vyznamenám Junáckým křížem 1939-1945 stříbrného stupně a jeho oddíl stejným vyznamenáním bronzového stupně. Jeho otec František Soldát - byl vyznamenám medailí Za zásluhy. Se synem v roce 1945 zajišťoval na příkaz vojenských nadřízených úpravu, tisk a přechovávání mobilizačních tiskopisů. 

Roku 1949 Ministerstvo vnitra oficiálně zamítá žádost Ladislava Soldáta o zařazení skupiny k odbojovým organizacím. Je to odůvodněno tím, že skupina nemá odbojovou hodnotu. 

ZDROJE: 

(prof. Ing. Zdeněk Šandera 1923-2004; Zdeněk Doubek 1934-2015; Co víme o Karlu Šimkovy. Puls: zpravodaj MěstNV Hradec Králové. 1990, č. 5, str. 29-30 ); 

(VHA viz výše, žádost Ladislava Soldáta o zařazení k odbojovým skupinám)

(VHA složka Ladislav Soldát, výpovědi: Jan Čeliš, Vladimír Peml, Josef Kulek, Josef Heršic, Jiří Holý, Miroslav Tomeš, Eduard Němeček, Zbyněk Hála, Ústřední výbor "Hnutí za svobodu", Místní národní výbor v Golčově Jeníkově, Náčelnictvo Junáka, Městský výbor Svazu protifašistických bojovníků v Brně)

(Šeba Michal, Junáci Němcům často přerušovali telefonní spojení. 1. Hradecké noviny: list občanů východních Čech. 2000, roč. 9, č. 106 <20000506>, str. 14. ISSN 1210-602x.)

(Šeba Michal, Junáci Němcům často přerušovali telefonní spojení. 2. Hradecké noviny: list občanů východních Čech. 2000, roč. 9, č. 109 <20000511>, str. 17. ISSN 1210-602x.)

(Šeba Michal, Válečná Dvojka byla první organizovaná jednotka v Hradci: s činností skupiny je spjato i jméno jednoho z nejznámějších hradeckých skautů. Hradecké noviny: list občanů východních Čech. 2000, roč 9, č. 111 <20000513>, str. 14. ISSN 1210-602x)

rozhovor s Ing. Jiřím Rádlem

---

Více o osobě Hrdiny

Nacionále rodiny

Matka Anna Šimková rozená Čádníková narozena 18.10.1896 v Berouně, zemřela 13.1.1970 v Hradci Králové. 

Otec major Josef Šimek narozen 19.2.1900 v Jindřichově Hradci, zemřel 6.11.1978 v Hradci Králové.

Prarodiče z otcovy strany Josef a Františka Šimkovi, babička se za svobodna jmenovala Cibulková.

Prarodiče ze strany matky Josef a Karla Čádníkovi, babička se za svobodna jmenovala Müllerová (později Baslová - uvedeno na parte, pravděpodobně se znovu provdala).

Útržky z Karlova života

Karel Šimek bydlel v Hradci Králové v Průmyslové ulici číslo popisné 918. Byl člen Církve československé husitské. Ve volném čase mimo Junáka a Sokola chodil na procházky se svou tříbarevnou kolii.  

Navštěvoval reálné gymnázium - jeho spolužák byl Zdeněk Šandera - (Shark). Poté studoval na vyšší strojní průmyslové škole, kde roku 1941 maturoval. Studium na vysoké škole mu nebylo umožněno. Nastoupil jako technický úředník firmy Pendelastic. Dělal mistra provozu, ve kterém se před pogumováním natíraly kovové dílce k tankům. 

Během okupace navštěvoval mládeží oblíbený taneční kurz. Byla to jedna z mála povolených příležitostí k zábavě. Většina účastníků proto navštěvovala kurz i několik let po sobě a vzájemně se tak dobře znali. Zde se seznámil s Libuší Benešovou (*1927 +1988) později provdanou Rádlovou. Můžeme se domnívat, že spolu chodili. (Pan Kolouch v knize Soupis památníků II. světové války v okrese Hradec Králové uvádí: „Na akci s ním někdy chodila i jeho milá Libuše Rádlová.“) Je možné, že k přerušení kabelu mohlo dojít i při společné procházce či venčení Karlova psa. Libuše Benešová vlastnila několik fotografií Karla Šimka, včetně té, která je umístěna nahoře v medailonu. Během roku 1945 navazuje bližší vztah se Zbyňkem Rádlem a později se za něho provdá. Po Karlově smrti chodívala jeho matka Anna pravidelně k Rádlovým na návštěvu, dlouhá léta přinášela k narozeninám a Vánocům dar pro jejich syna Jiřího. Otec Libuše Benešové /Rádlové/, akademický malíř Václav Beneš namaloval v roce 1946 Karlův obraz podle fotografie a daroval jej Karlově matce. 

Po Karlově smrti...     

Rodiče po Karlově smrti darovali hradeckým skautům synovu fotografii, šátek, kroj a pianino; sokolům červenou košili a černou sokolskou čapku. Založili fond, který umožňoval méně majetným skautům pobyt na táboře. 

V roce 1947 se konalo první poválečné Jamboree ve Francii. Rodiče Karla věděli, jak rád by se Karel Jamboree zúčastnil. Rozhodli se proto zafinancovat výpravu jednomu hradeckému skautovi. Na toto místo byl vypsán konkurz a hradeckým vedením Junáka byli informováni vedoucí oddílů. Nakonec zvítězil návrh Jana Čeliše, který navrhoval člena svého oddílu Vladimíra Pucka (*1933). Ten o navržení zprvu nevěděl, sám se do konkurzu nepřihlásil a po vybrání měl obavy jestli daný úkol zvládne. Po rozhovoru s Šimkovými však souhlasil, a tak se v létě 1947 skutečně zúčastnil Jamboree ve Francii. Vladimíru Puckovi byla zaplacena nová obuv, oblečení, ostatní vybavení a náklady spojené s pobytem ve Francii. Bez pomoci rodičů Karla Šimka by se na Jamboree nepodíval. Později se přestěhoval do Prahy, kde vystudoval filozofickou fakultu. Byl jedním ze zakladatelů koreanistiky u nás. Nyní doc. PhDr. Vladimír Pucek, CSc. žije v Praze a na Šimkovy rodiče rád vzpomíná. Pří návštěvě Hradce se u nich v Mánesově ulici stavoval. Později se zúčastnil ještě jednoho Jamboree, a sice v Korei 1991.

Po roce 1948 byl otec za zapojení do odboje (Obrana národa) z armády vyhozen a degradován na vojína. Kolem roku 1952 se rodiče museli přestěhovat z Průmyslové ulice do menšího bytu v Mánesově ulici 579/12. Pracovali ve skladu kuklenských Stavomontáží. Po smrti Šimkovy matky obdržel její fotografii z občanského průkazu Šimkův kamarád ze Sokola Ladislav Holý (vzdělavatel Sokolské župy královéhradecké a autor několika článků o Šimkovy v Hradeckých novinách). Fotografii později přiložil k urnám v kolumbáriu, kde je umístěna dodnes.   

ZDROJE: 

(Parte Karla Šimka, Fotografie z občanského průkazu matky, Dotazník vyplněný jeho matkou při evidenci osob popravených pro protiněmeckou politickou činnost, padlých v revolučním boji a nezvěstných z politických důvodů <složka VÚA viz výše>; Ústní sdělení Ing. Jiřího Rádla, Na stopu paní Rádlové jsem se dostal díky vzpomínce královéhradeckého neurochirurga a karikaturisty prof. MUDr. Rudolfa Malce *1924) 

(Holý Ladislav, Jednadvacetiletý Karel Šimek zahynul doslova na prahu svobody. Hradecké noviny: list občanů východních Čech. 2000, roč 9. č. 101 <20000429>, str. 14., ISSN 1210-602x)

(Jiří Kolouch, Soupis památníků II. světové války v okrese Hradec Králové, první část; Okresní výbor ČSPB Hradec Králové, str. 44-46;) 

(rozhovor s Ing. Jiřím Rádlem, který poskytl několik fotografií a cenných informací vč. nacionále celé rodiny.)

(rozhovor s doc. PhDr. Vladimírem Puckem, CSc. a jeho partnerkou)

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Junák - český skaut, středisko K. Šimka Hradec Králové , jmenovitě:
- I. středisko Karla Šimka
- 18. smečka
- jiní skauti
- ostatní

Martin Motyčka /Móťa/
Václav Misík
Petr Kubát /Fugas/
Milan Skácel /Kobra/
Tomáš Merta
Štěpán Rambousek
Jindřich Matoušek /Papoušek/
Stanislav Lang
Petra Školoudová
Vladislav Severin /Robin/
Roman Šantora /Bobo/
Vladimír Pucek
Vladimír Plašil
Rudolf Malec
Jiří Rádl
Ivo Šteiner
Ladislav Čejchan
Jiří Němeček
Jarmila Petránková
Štěpán Klásek
Aleš Veselý

2014-2017