Přibyl Josef

Pražský skaut. Za války odveden na práci do Německa. Padl v Krči na konci druhé světové války.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Josef Přibyl přezdívkou Akela, byl skautem 11. oddílu na Praze XIX, ve kterém vedl vlčata. Nejspíše pocházel z chudých poměrů a byl příslušný do Slaného, ale narodil se v Srbech. Bydlel u své matky Emy Přibylové v Praze XIX. 7. prosince 1944 se oženil s Jitkou Nindelovou, která byla skautkou 7. dívčího oddílu. Akela byl nejdříve odveden do Reichu do severního Německa, kde pracoval ve fabrice. Po dvou letech se mu sice podařilo utéci, ale pak padl v Krči na barikádách při Pražském povstání. Marta Taberyová, jejíž matce patří dům s pamětní deskou Josefa Přibyla, vzpomíná na vyprávění své babičky:

"Němci hnali místní lidi coby živý štít před tanky. Údajně měl Josef Přibyl (povoláním učitel) na někoho zamávat a snad se i otočil. Byl na hranici pozemku č.p. 22 a 24 nemilosrdně zastřelen. Bohužel tyto údaje jsou z druhé ruky, protože náš dům byl zabaven a prarodiče našli útočiště mimo Prahu.

Bydlel zde údajně vysoký funkcionář Hitlerjugend Kaltofen. Jeho žena, když slyšela střelbu, se běžela podívat k okna přestože bylo vyhlášeno stanné právo. To bylo přísně zakázáno, tak byla zastřelena dávkou ze samopalu.

Dům byl ostřelován z protějšího kopce – dodnes jsou vidět stopy po střelbě ve vratech. Sám Kaltofen, zcela zdrcen se snažil prchnout, byl však zajat a popraven 1946 Na Pankráci."

Josef Přibyl zemřel na průstřel hrudníku před domem číslo 434 v ulici U Vodárny. Skauti z oddílu, jehož byl členem, se o Akelově smrti dozvěděli od profesora Pražáka. Jitka válku přežila a zůstala svobodná.

Josef Přibyl položil život v roce 1945, ale mohl o něj přijít mnohem dřív. Z knihy Duší a tělem:

Z dřívějších historek uvedu tu z předešlého roku. Míval jsem tehdy psa foxteriéra Bobíka, který, potvora milionská, se rád pral, a to takovým buldočím stylem - rafl a držel, nepustil za žádnou cenu. A tak jsme si to kráčeli Pařížskou třídou s Akelou a dvěma pejsky. Bobík už u Staronové synagogy zmerčil dost vzrostlého špice. Zřejmě mu nebyl sympatický, vytrhl se mi a pádil k němu. A hned ho kousl a nepustil. Utíkal jsem, panička bohužel byla Němka a ječela ze všech sil. Známým chvatem jsem přinutil svého psa, aby neštastníka uvolnil. Přitom jsem se zdvořile omlouval. Nebylo to nic platné, madam křičela, pes vyl, prostě radost poslouchat. V tom už dorazil i Akela s pejskem a znenadání také nějaký vytáhlý hitlerčík. A hned vytáhl útočný nůž, že to sám vyřídí. Akela mu zbraň vyrazil, hocha jsme hodili, do výkopu a pryč. Jenže nůž byl napuštěný nějakým jedem a ke vší smůle, jak se s ním ten blbec oháněl, škrábnul Akelu v obličeji a ten z toho dostal otravu krve.

Byl jsem u toho, když jsme Pepu vezli s Jitkou fofrem do nemocnice. V české nemocnici nás už nepřijali, bylo kolem půlnoci, tak jsme jeli do německé. Akela nám už na schodech zkolaboval, ale mladý a vlídný německý lékař mu ránu vyčistil, dal mu nějaké injekce a nám řekl, že šlo již o minuty: že takové rány a otravy v obličeji jsou velmi nebezpečné. No, dobře to dopadlo. Jitka ho vzala domů a pečlivě ošetřovala.

ZDROJE:

• Vzpomínky Marty Taberyové

• Ctibor a Radovan Vořechové, Jan Valla: Duší i tělem (Vallova 11. RS – v Junáku a odboji 1935 – 45); Jan Valla (vlastním nákladem ve spolupráci se Skautským institutem A. B. Svojsíka) 2008; tiskárna Ralsko s.r.o, Mimoň

• Jindřich Marek, Ivo Pejčoch, Jiří Plachý, Tomáš Jakl: Padli na barikádách (Padlí a zemřelí ve dnech Pražského povstání 5. – 9. Května 1945); Vojenský historický ústav Praha, 2015

• Oddací matrika

• Úmrtní matrika

• Archiv hlavního města Prahy

• Hřbitovní správa Olšany

• http://krc-historie.cz/articles/4

• Úmrtní protokol hlavního města Prahy

---

Pamětní místa

Jeho pamětní deska je umístěna na sloupku plotu domu, který se nachází na adrese U Krčské vodárny 21/434. Původně byl na druhé straně ulice (dnes č. p. 22) pamětní kámen. V roce 1945 tam ale nestály žádné domy, šlo pouze o hřiště. Když se kolem roku 1970 začalo na ploše hřiště stavět, byl zlikvidován pamětní kámen a na již zmíněném plotě se objevila deska.

---

Skautský život

Člen 11. oddílu Praha XIX.

Josef Přibyl docházel do 11. oddílu skautů (založen 1939), který se scházel na Praze XIX, tedy v dnešních Dejvicích. Zde také získal přezdívku Akela. Tito skauti postupně vystřídali několik kluboven, mezi něž patřila i ta v Zelené. V jejím výkladu měli loutkové divadélko, které s Otakarem Šlehoferem vedl i Josef Přibyl. Jejich tábořiště se také často měnila. Jako příklad můžeme uvést tábor na Orlíku, Sázavě nebo Lužnici.

Akela později vedl čtyři vlčácké smečky, ještě se třemi dalšími skauty. S oblibou s nimi jezdil do okolí Horoměřic a Statenic, Tichého Údolí a Roztockého háje. Na táborech vlčat panoval řád, ale radostně se plnily úkoly.

Skauti z tohoto oddílu také založili tajný spolek Černých hadů, jehož byl Josef Přibyl, ještě s několika dalšími skauty i neskauty, utajeným členem. Jejich znakem byla Lesní síla - Woodcraft s medvědí stopou. Bohužel se po této organizaci nedochovaly žádné památky.

Samotný oddíl se v roce 1942 rozhodl ukrýt některé své doklady a důležité památky. Proto vybraná skupina (Čego, Car, Rázin, Borek, Géz, Saly) vyrazila v létě do Kupsova mlýna, kde zakopala důkladně zabalené a předem připravené vaky. V nich se nacházely seznamy všech skautů a skautek střediska, kroniky, fotografie, několik vlajek (československé, skautská), některé knihy, zpěvníky, medaile a památné zbraně (dva bubinkové revolvery z 1. světové války a čtyři nože z Balkánu a Turecka). Borek zde do stěny stodoly tajně uschoval řetízek se lvem a nápisem ČSR 1938. V červnu v roce 1945 si jej v původním stavu vyzvedl. Bedny s památkami střediska se však nikdy nenašly.

Během války mnoho členů oddílu zemřelo. Buď položili život v cizině, byli umučeni v koncentračních táborech, padli v povstání, byli zastřeleni Gestapem, zabiti zákeřně v době míru nebo zůstali nezvěstní. Němečtí přátelé museli narukovat a jeden z nich byl zastřelen kvůli vzpouře ve Francii. Židé byli odvlečeni do koncentračních táborů.

Pro oddíl to byla velká rána a po válce se všichni roveři začali rozcházet kvůli dokončení studia, službě v armádě, práci či zakládání rodiny. Poslední vůdce 11. RS byl zvolen bratr Borek. Ten pak svolal všechny pozůstalé do Lužických hor. Když se tam v sobotu 11. srpna 1945 sešli, postavili pagodu a vztyčili stožár, zavlála československá vlajka, lužická trikolora a roverská standarta. Zapálili oheň a zazpívali skautskou hymnu a píseň Tvé modré oči. Pak Car rozdal dvanáct lístků se jmény padlých. Ke každému byl připsán jeden z přítomných. Vznikly tak dvojice (Akela byl s Buňou). Byl to důkaz toho, že mrtví jsou u ohně přítomni spolu se živými a celý kmen byl opět kompletní.

ZDROJE:

• Ctibor a Radovan Vořechové, Jan Valla: Duší i tělem (Vallova 11. RS – v Junáku a odboji 1935 – 45); Jan Valla (vlastním nákladem ve spolupráci se Skautským institutem A. B. Svojsíka) 2008; tiskárna Ralsko s.r.o, Mimoň

• Vzpomínky Jana Vally

• Miloš Zezula: Historie dejvického skautingu

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Johana Michalová, Eliška Zapletalová, Libor Zapletal, prosinec 2016 - duben 2017