Skaut plzeňského 8. (židovského) oddílu. Umučen z důvodů rasové nenávisti v koncentračním táboře Mauthausen.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

     Erna (správně Ernest nebo Arnošt, jak je uváděn na pobytových přihláškách) Beck se narodil 17. června 1915 v Plzni jako druhý syn obchodníka Karla Becka původem z Kladna a jeho manželky Olgy rozené Kleinové. Měl ještě o pět let staršího bratra Otu (Otto) narozeného 20. června 1911. Matka Olga zemřela 25. února 1923, otec se pak 15. června 1924 podruhé oženil s Marií rozenou Perelisovou, se kterou už další děti neměl. Bydleli v Plzni v Saské ul. č. or.7/čp. 9 (dnes Rooseveltova). V přesně neznámé době, zřejmě v první polovině 30. let, byl Erna skautem v plzeňském 8. (židovském) oddíle.

    Arnošt pracoval jako příručí v obchodě svého otce, který vedl krám s papírnickými a školními potřebami v Plzni na náměstí Republiky č. or. 38/čp. 237. Od října 1937 nastoupil základní vojenskou službu u 38. pěšího pluku v Berouně, konal ji do konce března 1939. Bratr Otto  pracoval jako úředník pojišťovny a v lednu 1935 přesídlil do Prahy. Arnošt se po vojně vrátil k rodičům a v přesně nedoložené době - vzhledem k okolnostem plzeňských židovských perzekucí pravděpodobně 26. října 1940 - byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl podle úmrtního záznamu "zastřelen na útěku" 20. února 1942. Jeho rodiče Otto a Marie byli deportováni transportem "S" z Plzně do Terezína dne 21. ledna 1942 a odtud dále transportem "Ax" dne 9. května 1942 do tábora Sobibór - Ossowa. Ani oni válku nepřežili. Jediný z rodiny zůstal naživu Ernův starší bratr Otto, který se v roce 1939 dostal do zahraničí a bojoval za svobodu vlasti jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, se kterou se v roce 1945 vrátil domů.

Pamětní místa

     Arnošt Beck má svůj kámen v plzeňské Zahradě vzpomínek - symbolickém hřbitově plzeňských obětí holocaustu vytvořeném v sousedství tzv. Staré synagogy v dvorním traktu domu ve Smetanových sadech č. or. 5/čp. 80 v Plzni. Blíže o Zahradě vzpomínek viz medailón Hanuše Adela. Foto viz příloha.

     Jeho jméno je dále uvedeno mezi více než osmdesáti tisíci obětmi zvěčněnými na deskách v tzv. Místnosti jmen - Raum der Namen - v areálu památníku bývalého koncentračního tábora Mauthausen - Gusen.

https://www.gedenkstaetten.at/raum-der-namen/cms/?L=0

Vyznamenání a ocenění

  • Vzhledem k okolnostem úmrtí by Arnoštu Beckovi náležel zlatý stupeň Junáckého kříže Za vlast 1939-1945. Mezi držiteli uvedného vyznamenání v dostupném přehledu (Bořík, Stanislav, Junácký kříž Za vlast 1939-1945. Plzeňsko. List pro vlastivědu západních Čech XXII/1995, č, 4, s. 1), který ovšem není vyčerpávající, však jeho jméno uvedeno není. 

Skautský život

člen 8. (židovského) oddílu Junáka v Plzni

     Erna Beck je zmíněn mezi členy plzeňského 8. (židovského) oddílu vedeného Hanušem Adelem. Jeho jméno uvádí jako člena 8. odd. a jako zahynulého za okupace ve svých brožurkách Skauting v Plzni (1993) a Skauting v Plzni 2 (1995) Stanislav Bořík, ovšem chybí zde zdroj těchto informací, kterým byl nejspíše někdo z pamětníků.

     Ernu Becka jako člena 8. oddílu Junáka v Plzni "po dobu delší čtyř let" zároveň zmiňuje dvouvětý medailónek dochovaný v materiálech fondu Junák, Praha v Národním archivu.

     Věra Špirková ve své knize Židovská komunita v Plzni uvádí jméno Egon Beck jako člena 8. oddílu a později jako jednoho z plzeňských Židů, kteří byli za války v Anglii a vrátili se po jejím skončení zpět. V pobytových přihláškách plzeňského policejního ředitelství však žádný Egon Beck není, stejně tak ani v indexech k židovské matrice narozených pro Plzeň (skeny na webu Národního archivu). Při současném stavu bádání se zdá, že Egon Beck neexistoval a jde o omyl vzniklý smíšením osob Erny Becka (který byl skautem 8. oddílu) a jeho bratra Otto Becka, který byl za války příslušníkem Československé samostané obrněné brigády ve Velké Británii a po válce se vrátil domů.

     Blíže k činnosti 8. oddílu viz medailónek jeho vedoucího Hanuše Adela. Vzhledem k Ernově roku narození 1915 je pravděpodobné, že v oddíle působil spíše v první polovině 30. let 20. stol.

Zdroje:

Bořík, Stanislav: Skauting v Plzni. Plzeň, 1993. (nestr., kapitola 8. oddíl židovský).

Bořík, Stanislav: Skauting v Plzni 2. Plzeň 1995, s. 6 (Odbojová činnost doma).

Špirková, Věra: Židovská komunita v Plzni. Domažlice 2000, s. 62, 90.

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Beck.

Národní archiv, fond Junák, Praha (www.badatelna.eu) - informace via Roman Šantora.

Více o osobě Hrdiny

     K osobnímu životu Erny - Arnošta Becka není známo o mnoho více, než je uvedeno v prvním odstavci tohoto medailónku. Trochu světla do rodinných osudů vnášejí pouze vzpomínky paní Heleny Beckové, dcery Ernova bratra Otty, která dodnes žije v Praze. Vzhledem k traumatu úmrtí prakticky celé rodiny v koncentračních táborech však její otec na své příbuzné prý vzpomínal jen málo a nerad.

      Podle Ottových vzpomínek patřila jejich rodina mezi ortodoxní Židy. Bratra Ernu charakterizoval jako "raubíře" - tedy kluka spíše prudší povahy. Jejich matka Olga trpěla srdeční chorobou a zemřela v roce 1923 v pouhých 38 letech, když bylo Ottovi 12 a Ernovi 8 let. Je pohřbena na plzeňském židovském hřbitově. Otcovo druhé manželství s Marií rozenou Perelisovou (nar. 30. 9. 1889 Březnice, sňatek 15. 6. 1924 v Plzni ) bylo zřejmě domluveným "sňatkem z rozumu", nicméně žena prý byla na manžela i chlapce velmi hodná. Podle poznámek na pobytových přihláškách se oba bratři věnovali obchodu. Otto je uváděn jako úředník pojišťovny, Arnošt zprvu jako úředník, pak jako obchodní příručí. Díky dochovanému záznamu ve fondu Policejního ředitelství v Plzni víme, že pomáhal v otcově obchodě se školními potřebami, protože v roce 1936 jej policista vyšetřoval pro "přestupek jízdního a uličního řádu" kvůli tomu, že upravoval výlohu mimo předepsané hodiny. Do obchodu na Náměstí Republiky to přitom měli z domova pár desítek metrů; po celou éru první republiky i v prvních letech okupace až do transportu žila rodina v centru Plzně v Saské (nyní Rooseveltově) ulici č. or. 7/č. p. 9. 

     Oba bratři během 30. let prošli základní vojenskou službou. Podle poznámek na pobytových přihláškách ji Otto vykonával od října 1932 do března 1934 v Klatovech. Arnošt se hlásil k 38. pěšímu pluku do Berouna od října 1937 a propuštěn do civilu byl až po okupaci na konci března 1939 - prožil tedy v aktivní službě bouřlivý rok 1938 s květnovou i zářijovou mobilizací, mnichovskými událostmi, vyklizením pohraničí a následný konec okleštěného Československa na jaře 1939.

     Otto se k 10. lednu 1935 odstěhoval od rodičů a přesídlil do Prahy na adresu Hradební ul. č. 11. Jeho pražské osudy neznáme. Víme však, že po okupaci dodržel vojenskou přísahu. Opustil okupovanou vlast tzv. "jižní cestou", přes Balkán a Besarábii se dostal do Francie a k 21. říjnu 1939 se hlásil jako podporučík hospodářské služby v záloze do vznikajících československých zahraničních jednotek v jihofrancouzském Agde. Po porážce Francie ustoupil s jednotkou do Anglie, kde prošel dalším výcvikem a v roce 1944 po invazi se zúčastnil s Československou samostatnou obrněnou brigádou bojů u Dunkerque. Domů se v květnu 1945 vrátil se slávou příslušníka vítězných armád, ale tragické zjištění o osudu rodičů i bratra ho těžce zasáhlo. Z celé rodiny přežila jen jeho sestřenice Truda Kleinová.

     Otec Karel s manželkou Marií byli deportováni transportem "S" z Plzně do Terezína dne 21. ledna 1942 a odtud dále transportem "Ax" dne 9. května 1942 do tábora Sobibór - Ossowa, který byl jedním z vyhlazovacích center evropských Židů. Bratr Erna položil život ještě dříve. Podle rodinného podání byl zapojen do odboje, zatčen a zabit v koncentračním táboře Mauthausen. S přihlédnutím k průběhu protižidovských perzekucí v Plzni lze důvodně předpokládat, že Erna byl zatčen 26. října 1940 jako součást přibližně padesátičlenné skupiny plzeňských židovských mužů, kteří byli zprvu několik týdnů internováni v plzeňské borské trestnici, pak v terezínské Malé pevnosti a nakonec převezeni do Mauthausenu, kde během jara 1942 všichni přišli o život. Zatýkání tehdy provedl protikomunistický referát plzeňské venkovní služebny gestapa v rámci tažení proti II. ilegálnímu vedení KSČ; nelze přesně říci, do jaké míry šlo o zastrašovací akci nebo o prokázané zapojení do odbojové činnosti. Spolu s Ernou byli tehdy zatčeni i další plzeňští židovští skauti (Karel Goldscheider a Bedřich Fischer z 8. oddílu) nebo otcové židovských skautů z 2. oddílu Stopa (otec Hanuše Klaubera Pavel Klauber a otec Františka Löwidta Otto Löwidt). Podle vzpomínky bývalé předsedkyně plzeňské židovské obce paní Evy Štixové, jejíž otec byl také jedním ze zatčených, šlo o zátah na účastníky peněžní sbírky ve prospěch rodin vězněných komunistů. Záznam o Ernově úmrtí z Mauthausenu nese datum 20. února 1942 a jako příčina smrti je uvedeno "zastřelen na útěku". Šlo o jeden z oblíbených způsobů hromadného vraždění, kdy dozorci nakreslili na zemi čáru a donutili vězně, aby ji překročili...

     Otto Beck se po příchodu do Anglie a zařazení do výcvikového střediska čs. jednotek v Cholmondeley Park seznámil v nedalekém Leamington Spa s dívkou Gwendoline. Po válce si ji přivezl do Československa jako manželku a v roce 1947 se jim narodila dcera Helena (dále měli ještě syny Michaela a Martina). Tentýž rok demobilizoval, protože "pro zápaďáka s anglickou manželkou a k tomu Žida nebylo ve Svobodově komunistické armádě místo".  Pracoval pak pro Plzeňské pivovary jako obchodní zástupce v pražském Koospolu. Byl ale postupně vystaven různým perzekucím, krátce zatčen a vězněn, přeřazen "do výrobního procesu" a následně prošel několika manuálními zaměstnáními. Válečná anabáze, poválečné perezkuce a zejména trauma rodinného osudu se podepsaly na jeho zdraví, zemřel v roce 1966 v nedožitých 55 letech.

     Dcera Helena se o židovský původ rodiny začala více zajímat až po roce 1990. V roce 1994 vyplnila o svém strýci Ernovi dotazník pro izraelský památník Yad Vashem, další informace zjistila spoluprací s pražským Židovským muzeem, kterému také věnovala některé rodinné dokumenty. Dodnes aktivně pracuje v pražské Židovské obci.

Zdroje:

Martinovský, Ivan a kol.: Dějiny Plzně v datech. Plzeň 2004, s. 331.

Vojenský ústřední archiv - databáze příslušníků československých zahraničních jednotek - Otto Beck viz http://www.vuapraha.cz/soldier/18571438

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. B - 2292 (Beck Arnošt)

Korespondence s paní Helenou Beckovou z února 2020

Rozhovor s Evou Štixovou ze 13. ledna 2014 na zpravodajství iDnes – „Holokaust přežilo pět plzeňských dětí. Malou Evu zachránil černý kašel“ - https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/holokaust-zidi-valka-transporty-terezin-osvetim.A140128_094121_plzen-zpravy_pp.

Dokumentace

Přední strana pobytové přihlášky Ernova otce Karla Becka s údaji o rodinných příslušnících. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky.

Zadní strana pobytové přihlášky Ernova otce Karla Becka. Poznámka o "odhlášení" znamenala zařazení do transportu "S" z Plzně do Terezína 21. ledna 1942. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky.

Přední strana pobytové přihlášky Erny Becka s poznámkou o návratu z vojenské služby ke konci března 1939. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky.

Zadní strana pobytové přihlášky Erny Becka. Poznámka o zjištěném zařazení do koncentračního tábora datovaná 7. února 1944 svědčí o tom, že o úmrtích, respektive vraždách prováděných na zatčených plzeňských Židech nebylo policejní ředitelství vůbec informováno - Erna byl v době zaznamenání údaje už dva roky mrtev. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky.

Fotografie Erny Becka, kterou jeho neteř Helena Becková přiložila k dotazníku pro památník Yad Vashem. Zdroj: Osobní archiv Heleny Beckové.

Druhá fotografie Erny Becka od jeho neteře Heleny Beckové. Zdroj: Osobní archiv Heleny Beckové.

Záznam úmrtí Erny Becka v knize zemřelých vězňů koncentračního tábora Mauthausen. Navzdory provedené anonymizaci údajů o jiných osobách je zřetelné, že "zastřeleno na útěku" bylo jen 20. února 1942 spolu s Ernou Beckem dalších nejméně 17 vězňů, z toho tři z Plzně. Zdroj: Osobní archiv Heleny Beckové.

Symbolický náhrobek Erny Becka v plzeňské Zahradě vzpomínek. Foto Miroslav Eisenhammer, 25. října 2019.

Úmrtní formulář Erny Becka z evidence vězňů koncentračního tábora Mauthausen. Zdroj: Osobní archiv Heleny Beckové.

Autoři

Příběh dal dohromady Miroslav Eisenhammer, únor 2020

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.