Svoboda Jindřich

Třebíčský rodák a skaut, rotmistr čsl. armády. Působil jako příslušník čsl. bombardovací peruti 311 v Anglii. Padl v Holandsku při návratu z náletu na Brémy.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Jindřich Svoboda se narodil 23. 5. 1917 v Jungmannově ulici v Třebíči.

Roku 1936 odešel do vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Tím si určil svou budoucí cestu životem.

V roce 1938 byl přidělen k 3. leteckému pluku do Brna, kde se zdokonalil v řízení letadel jako pilot. V roce 1939 se zapojil do ilegální skupiny brněnské Zbrojovky, kde pracoval až do 24. 1. 1940, kdy byla činnost skupiny prozrazena. Dne 24. ledna 1940 opustil rodné město. Tehdy spatřil Třebíč naposledy. Jako člověk pevných morálních zásad a životních postojů odešel bránit svou vlast. Jako skaut, voják i řádný občan byl připraven bojovat do posledního dechu. Za pomoci svých rodičů odešel do zahraničí. Tuto cestu a práci v letectvu popsal ve svém dopise jeho rodičům po skončení války gen. Karel Janoušek: 

Rotmistr Jindřich Svoboda byl od počátku války vynikajícím příslušníkem čsl. letectva v Anglii. Odešel z domova 30. 1. 1940 přes Slovensko do Maďarska, kde byl téměř půl roku vězněn. Po propuštění odešel přes Jugoslávii, Turecko a Sýrii do Alexandrie a přes Středozemní moře do Francie. Po jejím pádu odešel s ostatními do Anglie, kde vstupuje do letectva. 

PILOT RAF

Nejdříve byl zařazen k dopravnímu letectvu v Hondann v Londýně a na vlastní žádost byl později přeřazen k čsl. bombardovací peruti 311, kde zasahuje tvrdě do bojů za záchranu milované vlasti.  Podle výpisu operačních letů provedl celkem 24 náletů na Německo a obsazenou západní Evropu jako kapitán dvoumotorového bombardéru Vickers „Wellington“. Jeho lety směřovaly na německá města Brémy, Kiel, Hamburg, Berlín, Dűsseldorf, Aachen, Wilhelmshaven, na polský Štětín a na francouzské přístavy Dunkerque a Brest. 

ÚTOK NA BRÉMY

Dne 17. ledna 1942 dostalo jedenáct osádek, mezi nimiž byla i osádka ve složení první pilot četař Jindřich Svoboda, druhý pilot četař Zdeněk Sichrovský, navigátor podporučík Jaromír Brož, radiotelegrafista četař Rudolf Mašek a střelci Karel Batelka a četař Josef Šnajdr, od velitele perutě následující instrukce: cíl – Brémy, směr cesty – přelétávat holandské pobřeží u Rotterdamu, udržovat směr na Berlín a 80 km od Berlína změnit směr na Brémy, cesta zpět - tentýž směr, počet letounů – 11, start 16.15-16.30. Osádka Jindřicha Svobody na Wellingtonu KX – J (T 2971) odstartovala v 16.20 za mlhavého počasí z letiště Wretham Hall. Při přelétávání holandského pobřeží byli nepřímo zasaženi nepřátelskou protiletadlovou obranou, která naštěstí nenadělala velkých škod. Když se ocitli nad určeným cílem měli malou výšku, a to asi 2700 m oproti jindy 5000 m. Po stoprocentním zásahu pomýšleli na zpáteční cestu. Ještě nad cílem se dostali do palby protiletadlové obrany a navíc na ně začal útočit noční stíhač. Tomu sice unikli, ale ztratili hodně na výšce, klesli asi na 1000 m. V krátké době dostali několik přímých zásahů do letounu, při jednom byl vyřazen z provozu pravý motor, a tím klesla rychlost letounu na minimum. Asi po 20 minutách s těžce poškozenými benzínovými nádržemi se dostali z palby. Benzín ubýval, letadlo bylo těžce ovladatelné. Úplně vyčerpaný Svoboda předal řízení letounu Sichrovskému. Ten pokračoval v letu na jeden motor a myslel, že bude jistější letět nad pevnou zemí než přes moře. Udržoval směr přes Ziderské jezero. Když přeletěli jezero, začal nepravidelně pracovat druhý motor. Při návratu na anglické letiště byl letoun zasažen podruhé a ve snaze nouzově přistát na vodě nebo na zemi havaroval na nizozemské půdě a začal hořet a nakonec shořel. V troskách 17.1.1942 zahynul téměř vykrvácený Jindřich spolu s Jaroslavem Brožem a Rudolfem Maškem. Rotmistr-seržant 311. čs. bombardovací peruti Jindřich Svoboda, který jako jediný Třebíčan padl v přímém leteckém boji proti nepříteli, byl dne 28. února 1947 povýšen ministerstvem národní obrany na poručíka in memoriam a mnohem mnohem později ještě jednou na plukovníka letectva in memoriam. Je pohřben na nizozemském hřbitově Gilzerbaan u Tilburgu, hrob A-I-22.

ZDROJE:

TŘEBÍČSKÝ ZPRAVODAJ 01/2015,s.10 www.trebic.cz/assets/File.ashx?id_org=16973&id_dokumenty=22529

Pokorná, Eva:  Šest statečných. Vydal Apis press, 2016. ISBN: 978-80-904925-4-7

KNOW https://www.know.cf/enciclopedia/CS/Jind%C5%99ich_Svoboda_(pilot)

GEOSPY http://www.geospy.org/object/GSJFK

SPOLEK PRO VOJENSKÁ PAMĚTNÍ MÍSTA http://www.vets.cz/vpm/2509-pametni-deska-obetem-2-svetove-valky/#2509-pametni-deska-obetem-2-svetove-valky

Z dopisu Jana Svobody, otce Jindřicha br. JUDr. PhDr. Janu Laštovičkovi, okrskovému veliteli Junáka, dat. 3. 12. 1969

JINDŘICH SVOBODA -  Z KARTOTÉKY R. PLAJNERA, ARCHIV JUNÁKA, SKAUTSKÝ INSTITUT

---

Pamětní místa

Jméno Jindřicha Svobody je připomenuto:

- lávka v Třebíči pojmenovaná po Jindřichu Svobodovi spojující Vnitřní Město se Zámostím, od roku 2003 (pomník 1)

- v roce 2006 byla na počest jeho a dalších třebíčských rodáků - letců RAF odhalena bronzová pamětní deska na budově radnice na Karlově náměstí (pomník 2)

- je na slavnostní plaketě k výročí založení třebíčského kláštera (1101 - 2002)

ZDROJE: 

SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-trebic/trebic.html

KNOW https://www.know.cf/enciclopedia/CS/Jind%C5%99ich_Svoboda_(pilot)

WIKIPEDIE https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Svoboda_(pilot)

SPOLEK PRO VOJENSKÁ PIETNÍ MÍSTA http://www.vets.cz/vpm/2509-pametni-deska-obetem-2-svetove-valky/#2509-pametni-deska-obetem-2-svetove-valky

MĚSTO TŘEBÍČ http://www.trebic.cz/cestne-obcanstvi-a-ceny-mesta-trebice/ms-30516/p1=30117

---

Vyznamenání a ocenění

• Vyznamenán dvěma čsl. válečnými kříži 1939 - 1945, dvěma medailemi za chrabrost a čsl. válečnou madailí.

  Byl mu udělen Junácký zlatý kříž in memoriam, který byl jeho rodičům předán 28. 10. 1945.

  Kromě čsl. vyznamenání obržel poručík Jindřich Svoboda pět vyznamenání anglických:

  Star 1939-1945, Air Crew European Medal 1939-1945, War Medal, Defence Medal, Victory Medal.

  S Junáckým zlatým křížem bylo Jindřichu Svobodovi uděleno celkem 11 vyznamenání.

  In memoriam nejprve povýšen do hodnosti poručíka letectva (někdy uváděno nadporučíka), a po roce 1989 do hodnosti plukovníka.

  ZDROJE:

  Z dopisu Jana Svobody, otce Jindřicha br. JUDr. PhDr. Janu Laštovičkovi, okrskovému veliteli Junáka, dat. 3. 12. 1969

  TŘEBÍČSKÝ ZPRAVODAJ 01/2015, s. 10 www.trebic.cz/assets/File.ashx?id_org=16973&id_dokumenty=22529

---

Skautský život

člen 1. oddílu Junáka v Třebíči

Jindřich Svoboda chodil do 1. oddílu Svazu skautů a skautek RČS v Třebíči, kde pod vedením br. Antonína Hobzy - Srdíčka složil skautký slib. Stal se vedoucím tohoto oddílu (později také 2. oddílu) a o prázdninách v r. 1936 vedl poslední tábor u Velkopolského mlýna na řece Oslavě. Krátce na to odešel do vojenské letecké školy v Prostějově.

Mnozí staří Třebíčané ho pamatovali jako hodného mladého člověka a obětavého člena třebíčského Junáka. Neztratil nikdy do ničeho chuť a byl na prvním místě ve všem. Byl pověstný svojí odvahou a dobrým rozmarem.  Dle slov vedoucího oddílu br. Antonína Hobzy byl houževnatý, svědomitý a věrný junák. V oddíle mu říkali Kůň, to proto, že dovedl vždy zabrat jak se patří a udělat ochotně to, co žádný nechtěl. Jako vedoucí vedl vzorně svůj oddíl a skautský slib plnil až do krajnosti. Heslo Junáka "Buď připraven" pochopil mladý Jindra v plné míře v době, kdy Československo bylo okupováno nacistickým Německem. 

V letech 1948 - 2015 se Okresní rada Junáka v Třebíči pyšnila jeho jménem.

Roku 1969 se uskutečnilo shromáždění Okrskové rady Junáka se vzpomínkou na Jindřicha Svobodu. Jeho otec, Jan Svoboda, taktéž skaut a ve svých 82 letech stále činný člen Sdružení přátel Junáka v Třebíči, byl přítomen.

ZDROJE:

Pokorná, Eva: Šest statečných. Vydal Apis press, 2016. ISBN: 978-80-904925-4-7

JINDŘICH SVOBODA - Z KARTOTÉKY R. PLAJNERA, ARCHIV JUNÁKA, SKAUTSKÝ INSTITUT (Junácký památník jubilejních oslav 25 let trvání skautingu v Třebíči. - Vydáno nákladem Sdružení přátel Junáka v Třebíči 1948, str. 7)

ABAHOA WEB ORJ TŘEBÍČ http://abahoa1.rssing.com/chan-59247081/all_p1.html

Z dopisu Jana Svobody, otce Jindřicha br. JUDr. PhDr. Janu Laštovičkovi, okrskovému veliteli Junáka, dat. 3. 12. 1969

---

Více o osobě Hrdiny

Jindřich Svoboda se narodil 23. 5. 1917 v Jungmannově ulici v Třebíči Františce (roz. Papouškové) a Janu Svobodovým. Jeho otec byl strážmistr, inspektor městské policie.

Poté se jejich rodina přestěhovala do Zámostí čp. 119.

Kromě junáctví a sokola, byla Jindrovou zálibou cyklistika.

Absolvoval pět tříd obecné školy a čtyři třídy měšťanské školy a poté dvouletou odbornou školu. V roce 1936 odešel studovat prostějovské vojenské učiliště.

POSLEDNÍ HODINY JINDŘICHA SVOBODY

Přišel 17. leden roku 1942. Ten den se parádil jiskřícím sněhem pod oslnivými paprsky slunce při několika stupních pod nulou. Na East Wrethamu v Anglii, letišti 311. čs. bombardovací perutě, klidně seděly těžké mohutné dvoumotorové Wellingtony. Za kapitánem "skiprem" nastoupil druhý pilot, potom navigátor, radiotelegrafista a nakonec zadní a přední střelec. Celkem šest mužů. Ve 13.30 hod. se všichni shromáždili ve velké operační místnosti, kde vyslechli předletovou přípravu, tzv. brífing. Přesně ve stanovený čas jej zahájil velitel perutě štábní kapitán Josef Ocelka, přísný, ale spravedlivý a velice oblíbený důstojník.

"Dnešní cíl je nádraží Brémy," ujal se řízení přípravy. "Než přikročíme k podrobnostem, žádám meteorologa, aby podal informace o počasí."

"Dnes v noci bude jasno, klidno, nad mořem je možno očekávat tvoření námrazy. Ve výšce patnáct tisíc stop je čtyřicet stupňů mrazu."

Po něm pokračoval Ocelka: "V důsledku tohoto počasí nepovede trasa letu jako jindy po moři, ale přeletíte Kanál směrem na Berlín. Před Hannoverem změníte kurs na Brémy. Nad cílem se dlouho nezdržujte, nejvýše deset až patnáct minut, protože tam nebudete sami. Přijdou vám na pomoc další perutě. Doba startu 18.30 hod. Dodržíte-li časový limit, budete nad cílem jako první, a na vás bude záležet, jak svůj náklad umístíte, protože podle vás se budou orientovat další."

Oblékli se do teplé výstroje a vybaveni padáky a lahvemi horkého čaje, začali nastupovat k boji proti přírodě, granátům a rozmarům techniky do Wellingtonu KX-J, T 2971. Každý chtěl zvítězit, každý se chtěl vrátil.

Nejdříve převzal od mechanika hlášení kapitán-skipper Sgt. Jindřich Svoboda, který potom vydal osádce pokyn, aby ho následovala. Mechanici nahodili motory, Jindřich Svoboda provedl motorovou zkoušku, která zaburácela jako hrom. Potom dal mechanikům pokyn, aby odstranili špalky od kol podvozku. Odstartováno.

"Před námi mraky, za chvíli jsme v nich," hlásil Svoboda z pilotní kabiny domácím telefonem-intercomem. "Vlezem do nich." Museli, protože měli nařízeno bombardovat cíl z 15 000 stop. Hlášení bylo určeno hlavně radiotelegrafistovi, který podobu celého letu je připoután ke svým radiostanicím se sluchátky na uších. Let stále probíhal normálně, podivný klid byl všem velmi podezřelý, zvláště když prolétávali velkou dírou v mracích. Neobtěžovali je ani dělostřelci, ani stíhači, ani světlomety. Téměř neuvěřitelné, protože neobvyklé.

Zanedlouho se tvář pilota pokryla vráskami. Mraky zhoustly v tlustou deku. To by ostatně nevadilo, ale na křídlech a trupu i vrtulích se začala tvořit námraza, krutý nepřítel, někdy horší než všechny ostatní dohromady. Dokáže nakupenou váhou ledu rozlomit sebevětší vzdušný koráb jako sirku.

"Ne, to nepůjde," sdělil osádce pilot, "slezu pod mraky a shodíme to z devíti tisíc stop."

Čtyři dvěstěpadesátilibrové pumy vyklouzly z pumovnice a za nimi dvě krabice vysypaly malé zápalné bomby. Protiletadlová obrana se rozzuřila a posílala za jejich Wellingtonem, prvním, který se objevil nad cílem a opovážil se útočit, hromy a blesky. Granáty vybuchovaly v těsné blízkosti letounu, byly slyšet i cítit protivným pachem korditu a hrozícím smrtelným nebezpečím.

Pilot okamžitě udělal prudký obrat a spěchal od cíle a vzrůstající obrany.

"Shora zprava stíhač."

Pilot sevřel ještě pevněji volant, a sklonil prudce Wellingtona vlevo dolů stylem stíhače, že každý v osádce cítil žaludek až v krku. Vzápětí přední střelec hlásil žlutočervený záblesk, náraz kovu na kov a příšerné zaskřípání.

Pilot na palubních přístrojích zjistil dramatickou změnu. Dostaly to i palivové nádrže, přestal fungovat pilotní kompas i další přístroje si stěžovaly na zranění. Jedna závada se nabalovala na druhou, až celý motor vysadil.´Navigátor začal pilota vodit "telefonem". Letěli nejkratší cestou domů, blížili se k Holandsku.

Situace se horšila. Stále klesali, vletěli do chuchvalců mlhy, kde se tvořila námraza. Skipperovi bylo jasné, že se domů nedostanou, protože začal zlobit i zdravý motor. Zapnul na vysílání interkom a řekl:

"Skipper celé posadce. Střelci opusťte věže a vlezte do trupu. Budeme nouzově sedat."

Hrobové ticho a napětí, v němž jediný pilot usilovně pokračoval ve své práci, trvalo několik vteřin. V nich soustředil veškerou pozornost a úsilí, aby přivedl Wellingtona na zem. V posledním okamžiku zahlédl stromy a průsmyk, na který chtěl welouše posadit. V tom se ozvala strašná rána. Těžký stroj zachytil křídlem o strom, stočil se, vrazil celou vahou a silou do země a vzplanul. Bylo 22.36 hodin.

Sgt. Jindřich Svoboda byl vymrštěn z kabiny na rozlomený strom, jehož rozštěpené větve, ostré jako nože, nešťastníka zabily.

Dvacetišestiletý navigátor Jaromír Brož, rodák z Brda u Nové Paky, radiotelegrafista četař aspirant Sgt. Rudolf Mašek, narozený v Rozzářím 9. září 1918 a první pilot rotmistr Sgt. Jindřich Svoboda rodák z Třebíče, jsou společně pochováni na hřbitově Gilzerbaen Tilburg, Holandsko.

Zdroj: Jindřich Svoboda - článek v Abahoa 10/2004 (úryvek z Fajtlovi knihy ? s. 30-39)

ZDROJE:

Pokorná, Eva: Šest statečných. Vydal Apis press, 2016. ISBN: 978-80-904925-4-7

KNOW: https://www.know.cf/enciclopedia/CS/Jind%C5%99ich_Svoboda_(pilot)

TŘEBÍČSKÝ ZPRAVODAJ 01/2015, s. 10 www.trebic.cz/assets/File.ashx?id_org=16973&id_dokumenty=22529

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady 7.roj Sasanky Třebíč , jmenovitě:
Aneta Puding Mifková
Anna Mrtvá nevěsta Ondráčková
Aneta Krouťa Wehrenbergová
Zuzana Nosí dříví Matušková
Pavla Spacák Švaříčková

listopad 2016 - duben 2017