Skaut plzeňského 8. (židovského) oddílu. Umučen z důvodu rasové nenávisti v koncentračním táboře Mauthausen.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

     Bedřich Fischer se narodil 27. června 1916 v Plzni jako syn obchodníka s textilním zbožím Emanuela Fischera a jeho manželky Matyldy rozené Ledererové. Byl třetím - nejmladším dítětem v rodině, měl ještě starší sestru Gretu (17. 7. 1910) a bratra Jana (26. 7. 1914). Vystudoval plzeňskou obchodní akademii a v přesně nezjištěné době, pravděpodobně v první polovině 30. let 20. stol., navštěvoval 8. (židovský) skautský oddíl v Plzni.

    Po absolvování vojenské služby u 108. dělostřeleckého pluku v Hranicích pracoval v otcově obchodě jako obchodní příručí. V říjnu 1939 se oženil s Gertrudou rozenou Schwarzkopfovou a 13. května 1941 se jim narodila dcera Eva. V té době už byl Bedřich zatčen. Stal se obětí zátahu gestapa 26. října 1940 proti přispěvatelům na finanční sbírku ve prospěch rodin vězněných komunistů, kterému padlo za oběť asi 50 členů plzeňské židovské obce; někteří z nich byli skauti nebo otcové skautů. Po několikatýdenním věznění v plzeňské borské trestnici byli deportováni do Terezína a odtud posléze do Mauthausenu, kde vesměs během jarních měsíců 1942 zahynuli. Bedřích zde zemřel 20. února 1942.

     Manželka Gertruda a osmiměsíční dcera Eva byly deportovány do Terezína dne 25. ledna 1942 třetím z velkých plzeňských transportů označeným "T". Na rozdíl od většiny příchozích obě přežily a dočkaly se v Terezíně osvobození.  Eva Fischerová provdaná Štixová byla v letech 2007-2018 předsedkyní plzeňské židovské obce.

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň - pobytové přihlášky (Fischer Emanuel, Fischer Bedřich, Fischer Hanuš, Fischerová Greta, Porges Karel), osobní registratura - sign. F-1282 Fischer Hanuš, F-862 Fischer Bedřich.

Národní archiv, fond Židovské matriky, inv. č. 1564 – index k matrice zemřelých Plzeň 1869-1943, snímek č. 50. http://www.badatelna.eu/fond/1073/reprodukce/?zaznamId=2058&reproId=45628

Památník Yad Vashem - databáze obětí holocaustu, Fischer Bedřich - https://yvng.yadvashem.org/index.html?language=en&s_lastName=Fischer&s_firstName=&s_place=Plzen&s_dateOfBirth=&cluster=true

Kol.: Terezínská pamětní kniha. I. díl, Praha 1995, s. 289, 303.

https://www.pametnaroda.cz/cs/stixova-eva-20141225-0     


Pamětní místa

Bedřich Fischer má svůj kámen v plzeňské Zahradě vzpomínek - symbolickém hřbitově plzeňských obětí holocaustu vytvořeném v sousedství tzv. Staré synagogy v dvorním traktu domu ve Smetanových sadech č. or. 5/čp. 80 v Plzni. Blíže o Zahradě vzpomínek viz medailón Hanuše Adela. Foto viz příloha.

Přestože prokazatelně zahynul v Mauthausenu, jeho jméno není uvedeno mezi více než osmdesáti tisíci obětmi zvěčněnými na deskách v tzv. Místnosti jmen - Raum der Namen - v areálu památníku bývalého koncentračního tábora Mauthausen - Gusen.

https://www.gedenkstaetten.at/raum-der-namen/cms/index.php?id=1&L=1


Vyznamenání a ocenění

  • Vzhledem k okolnostem úmrtí by Bedřichu Fischerovi náležel zlatý stupeň Junáckého kříže Za vlast 1939-1945. Mezi držiteli uvedného vyznamenání v dostupném přehledu (Bořík, Stanislav, Junácký kříž Za vlast 1939-1945. Plzeňsko. List pro vlastivědu západních Čech XXII/1995, č, 4, s. 1), který ovšem není vyčerpávající, však jeho jméno uvedeno není.


Skautský život

člen 8. odd. Junáka Plzeň

Bedřich Fischer je uváděn jako člen plzeňského 8. (židovského) oddílu Junáka v seznamu zahynulých skautů zpřístupněném na internetové adrese http://data-krizovatka.skauting.cz/plajner/10/default.html. Z jiných zdrojů ho pouze příjmením (Fischer) uvádí jako člena 8. oddílu plzeňský skautský badatel Stanislav Bořík - Stopař Bóřa ve své brožurce Skauting v Plzni (I), Plzeň 1993. Vzhledem k neexistenci původních pramenů předpokládáme, že byl členem v první polovině 30. let 20. stol. Oddíl tehdy vedl Hanuš Adel, v jehož medailónku jsou uvedeny další údaje o 8. oddílu. Jako místo skautování uvádíme souřadnice nároží Klatovské tř. a Bendovy ul., kde měl podle dostupných údajů 8. oddíl klubovnu v letech 1933-1934. 


Více o osobě Hrdiny

     Podrobnější informace o rodině Fischerových lze zjistit z pobytových přihlášek a dalších dokumentů plzeňského policejního ředitelství. Podle nich se Bedřichův otec  Emanuel Fischer narodil 25. května 1884 v Bošilci poblíž Týna nad Vltavou. 21. dubna 1909 uzavřel v Plzni sňatek s Matyldou rozenou Ledererovou narozenou 19. listopadu 1885 ve Skupči. V následujících letech se jim narodily tři děti: Gréta (též uváděna jako Margareta, Markéta,17. července 1910), Jan (též uváděn jako Hans, Hanuš, 26. července 1914) a František (28. června 1916).

     Za první republiky vystřídali Fischerovi několik bytů. K 17. říjnu 1918 bydleli v Plzni v Andělské ul. (dnes Bezručova) č. 21. K 15. listopadu 1926 se hlásili v Koperníkově ul. č. 33, k 4. dubnu 1932 se přestěhovali do Veleslavínovy ul. č. 25. Děti se postupně odhlašovaly na samostatné adresy. Jako první se od rodičů odpoutala Gréta, která se 8. června 1930 v Plzni provdala za obchodního zástupce Karla Porgese. Snoubenci bydleli zprvu společně s Grétinými rodiči, přestěhovali se s nimi i do Veleslavínovy ulice a až 1. prosince 1933 se osamostatnili - nejprve do Husovy tř. č. 52 a následně od 14. dubna 1936 na Klatovskou tř. č. 174. V té době už sami měli dva syny, Kurta (nar. 16. 3. 1931) a Jiřího (nar. 11. 2. 1935).

       Druhorozený Jan/Hanuš se v časech hospodářské krize snažil najít obživu na různých místech republiky, mezi léty 1932-1936 střídavě pobýval v Liberci, Jihlavě, na statku Goldman ve Zvěrkovicích u Moravských Budějovic a v Českých Budějovicích a na krátkou dobu se vždy vracel k rodičům do Plzně. Většina záznamů ho uvádí jako nezaměstnaného obchodního příručího. 18. července 1936 se v Plzni oženil s Bertou Glückovou (nar. 19. 8. 1912) pocházející z maďarské Kisvárdy. Mladí manželé se zřejmě jak z existenčních, tak politických důvodů rozhodli podpořit sionistickou myšlenku a požádali o vystavení vystěhovaleckých cestovních pasů do Palestiny. V létě 1936 je obdrželi a k 21. srpnu 1936 se odhlásili z Plzně do Palestiny. Podle korespondence dochované ve spisu Jana Fischera u plzeňského policejního ředitelství se zdá, že neodjeli budovat novou židovskou domovinu hned, ale ještě po určitou krátkou dobu žili v Brně. Nakonec však republiku opustili a tím si zachránili životy.

        Nejmladší syn Bedřich po maturitě na plzeňské obchodní akademii nastoupil v roce 1935 k výkonu základní vojenské služby, kterou absolvoval u 108. dělostřeleckého pluku v Hranicích. Ze skauta se zřejmě stal i schopný voják, protože se vrátil do civilu jako podporučík v záloze. Jeho rodiče se k 21. lednu 1936 opět přestěhovali, tentokrát do Sedláčkovy ul. č. 30/č. p. 272 a Bedřich se k nim po návratu z vojny vrátil. Pomáhal pak otci v obchodě za měsíční plat 400,- Kč. Smutnou událostí pro oba bylo úmrtí matky Matyldy 26. srpna 1938. V únoru 1939 složil Bedřich řidičské zkoušky na osobní automobil a krátce po nacistické okupaci v dubnu 1939 požádal o vystavení cestovního pasu do Velké Británie, údajně za účelem návštěvy příbuzných. Pas mu nakonec vydán nebyl. Příčinu přesně neznáme, v žádosti je však původní záměr cesty zaměněn za "existenční důvody", a to zřejmě sehrálo svoji roli. Koncem srpna 1939 převzal zpět předložené doklady. Po neúspěšném pokusu o vycestování se Bedřich rozhodl usadit a 31. října 1939 se v Plzni oženil s Gertrudou rozenou Schwarzkopfovou (nar. 29. 5. 1918 v Plzni). 

     V atmosféře sílících protižidovských opatření pak rodina prožila následující dva roky. První tragickou událostí bylo Bedřichovo zatčení. Na pobytové přihlášce není sice poznamenáno, ale je zde záznam jeho úmrtí s odkazem na hlášení z Mauthausenu. Rodinná tradice uvádí, že Bedřich se stal obětí zátahu gestapa 26. října 1940 směřovaného proti přibližně padesátičlenné skupině plzeňských Židů, kteří podpořili tajnou finanční sbírku na podporu rodin vězněných komunistů. Tomu odpovídá i místo úmrtí a jeho datum 20. února 1942, protože celá uvedená skupina byla během jarních měsíců 1942 zlikvidována právě v Mauthausenu. Téhož dne a na stejném místě jako Bedřich byl zavražděn i další bývalý člen 8. oddílu, o rok starší Erna Beck.

     V den Bedřichova zatčení se jeho sestra Gréta s manželem a syny odhlásili z Plzně do Šťáhlavic č. 96. Podle data lze usuzovat na obavy z možného vyšetřování manžela Karla, ten však zatčen nebyl. Ve venkovském závětří žili rok do října 1941, kdy se vrátili do Plzně do Čelakovského ul. č. 4. Byli však už jen tři, protože syn Kurt ve věku šesti let 26. 3. 1941 zemřel. V Čelakovského ul. č. 4 v podnájmu u Elsy Schleissnerové přitom už od 7. ledna 1941 bydlel Emanuel Fischer i manželka zatčeného Bedřicha Gertruda, které se navíc 13. května 1941 narodila dcera Eva. Ta svého otce nikdy neuvidí.

     Z Čelakovského ul. č. 4 vedla poslední cesta všech jmenovaných do sokolovny Sokola I Plzeň v dnešních Štruncových sadech,  která sloužila v lednu 1942 jako shromaždiště plzeňských Židů před deportací. Seniora rodiny Emanuela odvezl první transport "R" do Terezína 17. ledna 1942. Karel, Gréta a Jiří Porgesovi byli deportováni druhým transportem "S" 21. ledna 1942. Poslední přišla na řadu manželka vězněného Bedřicha Gertruda s osmiměsíční Evou, které do Terezína odvezl třetí transport "T" 25. ledna 1942. Evička Fischerová byla nejmladším z Plzně odvlečeným židovským dítětem.

     Emanuel Fischer byl z Terezína už 25. dubna 1942 deportován dále transportem "An" do Varšavy, kde stopa po něm končí. Rodina Porgesových se stala součástí transportu "Aai", který odjel z Terezína 13. června 1942 a u kterého není znám přesný cíl. Víme jen, že Karla Porgese jako práce schopného muže oddělili do skupiny, která budovala koncentrační tábor Majdanek a tam také 2. srpna 1942 zahynul. Osud Gréty a malého Jiřího není znám, zřejmě byli zavražděni ještě dříve.

     Gertruda Fischerová s malou Evou zůstaly v Terezíně a díky štěstí a paradoxně i Evině onemocnění černým kašlem, který je vyloučil z dalšího transportu, se obě dožily osvobození. Vrátily se do Plzně a Gertruda se podruhé provdala za muže, který sám přišel v lágru o manželku a syna. Eva tak dostala šanci dospět a uchovat svědectví o událostech, které jejich rodina a přátelé prožili. Publikovala svá svědectví v řadě rozhovorů, poskytla vzpomínkové vyprávění pro projekt Paměť národa a v letech 2007-2018 pracovala (pod příjmením Štixová) jako předsedkyně plzeňské židovské obce. V této funkci se zasloužila o připomínku památky plzeňských Židů, o uchování nemovitého kulturního dědictví západočeských židovských komunit i o pokračování regionální židovské tradice v současném životě. Mezi hlavní projekty realizované v letech jejího předsednictví patří zejména stavební obnova plzeňské tzv. Staré synagogy.

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň - pobytové přihlášky (Fischer Emanuel, Fischer Bedřich, Fischer Hanuš, Fischerová Greta, Porges Karel), osobní registratura - sign. F-862 Fischer Bedřich, F-1282 Fischer Hanuš.

Národní archiv, fond Židovské matriky, inv. č. 1564 – index k matrice zemřelých Plzeň 1869-1943, snímek č. 50.  http://www.badatelna.eu/fond/1073/reprodukce/?zaznamId=2058&reproId=45628

Památník Yad Vashem - databáze obětí holocaustu, Fischer Bedřich -  https://yvng.yadvashem.org/index.html?language=en&s_lastName=Fischer&s_firstName=&s_place=Plzen&s_dateOfBirth=&cluster=true

Kol.: Terezínská pamětní kniha. I. díl, Praha 1995, s. 289, 303.

https://www.pametnaroda.cz/cs/stixova-eva-20141225-0

Eva Štixová převzala čestnou plaketu Bohumila Kulhánka. 21. 7. 2017. - https://vasetrojka.eu/eva-stixova-prevzala-stribrnou-plaketu-bohumila-kulhanka/

Kalábová, Alžběta: Holokaust přežilo pět plzeňských dětí. Malou Evu zachránil černý kašel. MF Dnes, 30. 1. 2014. - https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/holokaust-zidi-valka-transporty-terezin-osvetim.A140128_094121_plzen-zpravy_pp        

 


Dokumentace

Pobytová přihláška Bedřichova otce Emanuela Fischera s údaji o rodinných příslušnících. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Fischer Emanuel.

Fotografie Bedřichova staršího bratra Jana/Hanuše, který s manželkou v roce 1936 odjel do Palestiny budovat novou židovskou domovinu. Foto pochází ze žádosti o cestovní pas z léta téhož roku. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. F-1282 Fischer Hanuš.

Fotografie Hanušovy manželky Berty Fischerové rozené Glückové ze žádosti o cestovní pas z roku 1936. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. F-1282 Fischer Hanuš.

Pobytová přihláška Hanuše Fischera z roku 1936 - lícová strana s údaji o rodině. Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Fischer Hanuš.

Pobytová přihláška Hanuše Fischera z roku 1936 - rubová strana s poznámkou o odchodu do Palestiny, kterému zřejmě po odstěhování z Plzně předcházel ještě krátký pobyt v Nových Černovicích (Brno). Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Fischer Hanuš.

Pobytová přihláška Bedřichova švagra Karla Porgese z roku 1933 - lícová strana s údaji o rodině. Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Porges Karel.

Pobytová přihláška Bedřichova švagra Karla Porgese z roku 1941 - lícová strana s údaji o rodině. Rodina se vrátila ze Šťáhlavic do Plzně, otec Karel je již uváděn jen jako dělník a rodičům po úmrtí staršího syna Kurta zůstal jen mladší Jiří. Nechybí zřetelné označení "J" - Jude. Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Porges Karel.

Pobytová přihláška Bedřichova švagra Karla Porgese z roku 1941 - rubová strana s poznámkou o deportaci do Terezína s datem 17. ledna 1942, které zřejmě souviselo s opuštěním bytu a přechodem na shromaždiště v sokolovně plzeňského Sokola I. Podle Terezínské pamětní knihy byli Porgesovi deportováni druhým transportem "S" 21. ledna 1942. Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Porges Karel.

Záznam o Karlu, Markétě a Jiřím Porgesových v Terezínské pamětní knize. Zdroj: Kol.: Terezínská pamětní kniha I. díl, Praha 1995, s. 289.

Vyjádření plzeňského policejního ředitelství k osobě Bedřicha Fischera z roku 1935. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. F-862 Fischer Bedřich.

Fotografie Bedřicha Fischera ze žádosti o vystavení řidičského průkazu z roku 1939. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. F-862 Fischer Bedřich.

Žádost Bedřicha Fischera o povolení vykonat řidičskou zkoušku z února 1939 s údaji o jeho osobě. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. F-862 Fischer Bedřich.

Formulář přihlášky Bedřicha Fischera k řidičské zkoušce z února 1939 s fotografií a dalšími osobními údaji. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. F-862 Fischer Bedřich.

Žádost Bedřicha Fischera z dubna 1939 o vystavení cestovního pasu do Anglie. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. F-862 Fischer Bedřich.

Druhá strana formuláře žádosti Bedřicha Fischera o cestovní pas z dubna 1939. Místo návštěvy příbuzných jsou zde jako příčina cesty uvedeny "existenční důvody". Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. F-862 Fischer Bedřich.

Pobytová přihláška Bedřicha Fischera z roku 1941 - lícová strana s údaji o rodině. Podle přihlášky byl v Čelakovského ul. č. 4 u Elsy Schleissnerové hlášen k 9. lednu 1941 jak Bedřich, tak jeho žena Gertruda a dodatečně po narození dopsaná dcerka Eva. Ve skutečnosti Bedřich na této adrese nikdy nebydlel, v lednu 1941 již byl zatčen. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Fischer Bedřich.

Pobytová přihláška Bedřicha Fischera z roku 1941 - rubová strana s poznámkou o deportaci manželky Gertrudy Fischerové a malé Evy Fischerové do Terezína třetím plzeňským transportem "T" 25. ledna 1942. Další poznámka odkazuje na úmrtí Bedřicha Fischera v Mauthausenu. Datum 20. 3. 1942 ale není datem úmrtí (správně 20. 2. 1942), jde o omyl nebo o datum, kdy byla poznámka zapsána. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Fischer Bedřich.

Záznam v abecedním indexu k matrice zemřelých odkazující na úmrtí Bedřicha Fischera s datem 20. 2. 1942. Zdroj: Národní archiv, fond Židovské matriky, inv. č. 1564 – index k matrice zemřelých Plzeň 1869-1943, snímek č. 50. http://www.badatelna.eu/fond/1073/reprodukce/?zaznamId=2058&reproId=45628

Hebrejský formulář obětí holocaustu zachycující Bedřicha Fischera, který pro izraelský památník Yad Vashem vyplnil Moshe Fisher Tzig - zřejmě některý z potomků Hanuše a Berty Fischerových. Zdroj: Památník Yad Vashem - databáze obětí holocaustu, Fischer Bedřich - https://yvng.yadvashem.org/index.html?language=en&s_lastName=Fischer&s_firstName=&s_place=Plzen&s_dateOfBirth=&cluster=true

Symbolický náhrobek Bedřicha Fischera - kámen se jménem a datem narození v plzeňské Zahradě vzpomínek. Foto Miroslav Eisenhammer, 25. 10. 2019.

Dcera Bedřicha Fischera paní Eva Štixová, předsedkyně plzeňské židovské obce v letech 2007-2018, fotografie z roku 2014 (foto Ladislav Němec, MAFRA). Zdroj: Kalábová, Alžběta: Holokaust přežilo pět plzeňských dětí. Malou Evu zachránil černý kašel. MF Dnes, 30. 1. 2014. - https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/holokaust-zidi-valka-transporty-terezin-osvetim.A140128_094121_plzen-zpravy_pp

Paní Eva Štixová při přebírání čestné plakety Bohumila Kulhánka na Úřadu městského obvodu Plzeň 3 v roce 2017. Zdroj: Eva Štixová převzala čestnou plaketu Bohumila Kulhánka. 21. 7. 2017. - https://vasetrojka.eu/eva-stixova-prevzala-stribrnou-plaketu-bohumila-kulhanka/

Záznam o Gertrudě a Evě Fischerových v Terezínské pamětní knize. Zdroj: Kol.: Terezínská pamětní kniha I. díl, Praha 1995, s. 303.

Autoři

Příběh dal dohromady Miroslav Eisenhammer duben 2020

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.