Winder Pavel

Pavel pocházel z obce Parník u České Třebové. V deseti letech začal v Praze studovat a zároveň vstoupil do skautského oddílu. V prosinci 1942 byl odvlečen do Terezína, odtud v lednu 1943 do Osvětimi, kde jeho stopa mizí.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Pavel Winder se narodil v Parníku (tehdy samostatné obce) u České Třebové a po ukončení páté třídy obecné školy odešel studovat do Prahy.

Praha

Od září 1934 Pavel studoval na Francouzském gymnasiu v Bílé ulici v Dejvicích. V Praze bydlel v rodině své starší sestry Heleny v Londýnské ulici na Vinohradech. Na přelomu let 1937 a 1938 se pak přestěhovali na Košířské náměstí.

Zlepšovák

Podle vzpomínek členů rodiny Pavel v patnácti letech vymyslel jakési zlepšení u holicího strojku značky Philips a napsal do ústředí v Holandsku. Z firmy Pavlovi odpověděli a nabídli mu, aby u nich pracoval. K tomu však již nedošlo...

Protektorát

V druhé polovině roku 1940 nastaly události, které zásadně ovlivnily nejen Pavlův život. Letní oddílový tábor na Sedlickém potoce byl nacisty zrušen a srpnový výnos Ministerstva školství a národní osvěty rozhodl o vyloučení „židovských žáků“ ze škol s českým vyučovacím jazykem. V září 1940 se již Pavel nemohl vrátit do Prahy a nastoupit do septimy lycea (a také pokračovat v oddílovém programu). V České Třebové se tak začal učit elektrotechnikem. Netrvalo dlouho a 28. října 1940 byl nacisty rozpuštěn spolek Junák a oddíly oficiálně ukončily svou činnost.

Pokud po Mnichovu a zejména s 15. březnem 1939 mnohým skončilo dětství, rodinám židovského původu začal, postupným oklešťováním práv a svobod, většinou marný boj o přežití. Dochovaly se často jen strohé a tragické výčty transportů s daty, čísly a místy.

Osud rodiny

Pavlova otce někdo udal, protože si na sáňkách vezl pytel uhlí na topení, který však dostal od bývalého spolupracovníka (nesměl si ho zakoupit)… V zimě 1941 byl zatčen, vyslýchán, mučen a vězněn v Pardubicích. Posléze byl převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde na konci května 1942 zahynul.

Pavel byl spolu se svou maminkou počátkem prosince 1942 odvlečen do Terezína a již koncem ledna 1943 byli oba v transportu do Osvětimi, odkud se nevrátili.

Jedinou, kdo z Pavlových nejbližších unikl hrůzám holocaustu a přežil válečné běsnění byla jeho sestra Helena…

---

Pamětní místa

Transport Cf, č. 409 (5. 12. 1942, Pardubice -> Terezín)

Transport Cr, č. 1163 (23. 1. 1943, Terezín -> Osvětim)

Zahynul

odkaz

---

Skautský život

Člen 45. odd. Junáka v Praze XII pod vedením br. Jindřicha Veselého.

Již s příchodem do Prahy v září 1934 se Pavel pravděpodobně stává členem 45. oddílu Junáka v Praze XII. V té době měl oddíl klubovnu v Americké ulici.

S tímto kdysi slavným oddílem se Pavel účastnil letních táborů na Želivce a také nejméně dvou zahraničních výprav. V létě 1937 byla pětačtyřicítka součástí československého kontingentu na 5. světovém skautském jamboree v nizozemském Bloemendaalu. Po jeho skončení pak 45. oddíl pokračoval z Rotterdamu lodí do Anglie a po týdenním pobytu v Londýně zpět přes Bruggy, Brusel a Norimberk do Prahy. V červenci 1938 podniklo dvacet skautů z pětačtyřicítky balkánskou výpravu do Řecka. Je třeba doplnit, že po těchto červencových zahraničních výpravách vždy následoval srpnový čtyřtýdenní tábor!

Členem tohoto aktivního oddílu byl také vynikající fotograf br. Ladislav Sitenský – Imír, který Pavla zvěčnil na krásných portrétech a v knize Se skautským pozdravem připsal i osobní vzpomínku: „Tento skautík měl opravdu velké hudební nadání a poslouchat ho byl požitek.“ (SITENSKÝ, Ladislav a František NEPIL. Se skautským pozdravem. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, 2000).

Ve vzpomínce vůdce 46. pražského oddílu br. Mirka Perglera – Dannyho je drobná zajímavá zmínka o klubovně 45. oddílu: „… Po našem velmi úspěšném táboře Moře (1948) se rozhodl střediskový vůdce Tom středisko rozpustit, aby se oddíly nedostaly pod vliv SČM. My, 46. oddíl, jsme se rozhodli pokračovat i nadále v činnosti ve skautském duchu… Na podzim roku 1948 bylo zrušeno okrskové velitelství Junáka v Praze XII. 44. a 45. oddíl našeho střediska ukončily svou činnost a náš oddíl dostal náhradou za místnost na Stalinově třídě znamenitou klubovnu po 45. oddílu v Americké ulici. Klubovna sestávala z několika místností a do té poslední byl vestavěn srub. Cítili jsme se tam velice dobře, ale jen krátký čas…“ (ZACHARIÁŠ, Jiří – Pedro. Lilie pod klopou, lilie za mřížemi. 3. kapitola. Rukopis; odkaz).

---

Více o osobě Hrdiny

Rodina

Pavlův otec Viktor pracoval jako účetní v textilních továrnách a matka Elsa byla vyhlášenou krasavicí. Její portrét zdobil československou expozici na Světové výstavě v Paříži v roce 1925. Pavlův dědeček Maximilian byl českým básníkem a posledním ředitelem židovské školy v Holešově a strýc Ludwig byl významným spisovatelem z takzvaného Pražského kruhu kolem Maxe Broda.

Ze vzpomínek Pavlovy neteře Hany

...v patnácti letech Pavel vymyslel nějaké zlepšení u holicího strojku nebo něčeho podobného značky Philips, napsal to do ústředí v Holandsku a oni mu nabídli, aby u nich pracoval... jeho pobyt v Praze skončil vyhozením židovských dětí ze školy...

Časopisy

Pavel se prostřednictvím portrétů Ladislava Sitenského objevil nejméně na dvou obálkách časopisů vydaných v letech 1937 a 1938 (jednalo se týdeníky Skaut–Junák a Ahoj).

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Ondřej Přerovský – Lazebník; 145. klub OS, listopad 2016–únor 2017