Ruský legionář, důstojník československé armády a velitel východočeských partyzánů. Generál in memoriam. Padl v boji s okupanty 1. listopadu 1944.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Řezník v ruských legiích

Budoucí podplukovník československé armády (posmrtně generál), partyzánský velitel a dostihový jezdec Josef Svatoň se narodil v obci Dolní Roveň u Pardubic. Ještě před první světovou válkou se vyučil řezníkem a roku 1915 narukoval k vojenskému jezdectvu. Jako rakouský voják je poslán na frontu, kde však dlouho nevydržel. Přešel dobrovolně do zajetí k Rusům a v létě 1916 se přihlásil do československých jednotek dobrovolníků, kterým se později bude říkat legie.

Dne 2. července 1917 se spolu s legionáři zúčastnil legendární bitvy u ukrajinského městečka Zborov a poté prožil celou tzv. sibiřskou anabázi našich vojsk během občanské války v Rusku. Do Československé republiky se vrátil v roce 1920 v hodnosti nadporučíka a s mnoha vyznamenáními za svou bojovou činnost.

Z výborného jezdce na koni velitelem partyzánů

V armádě zůstal i v době míru a následně sloužil v Terezíně, Bratislavě a Vysokém Mýtě. Protože byl výborným jezdcem, padlo rozhodnutí o jeho účasti na olympijských hrách roku 1936, které se měly konat v Berlíně. Vzhledem k mezinárodně-politické situaci ale ještě před dokončením tréninku požádal o uvolnění ze sportovní přípravy.

Brzy poté přišel osudový rok 1938 a okupace českých zemí v březnu 1939. Josef Svatoň se zapojil do odboje v rámci organizace Obrana národa. Roku 1941 jen těsně unikl zatčení, a byl proto nucen přejít do ilegality. Žije jako psanec, ukrývá se v celé řadě skrýší a tajných bytů. Přitom stále organizuje partyzánské jednotky, spolupracuje s čs. výsadky z Velké Británie a pomáhá uprchlým sovětským válečným zajatcům.

Tři roky v ilegalitě

Naposledy je členem odbojové organizace Rady tří (R3), kde zastupuje gen. Vojtěcha Lužu ve vojenském vedení skupiny. Smyčka se však stahuje. Po třech letech pobytu v ilegalitě je mu gestapo na stopě. Dne 1. listopadu 1944 Josefa Svatoně a jeho pobočníka Eduarda Sošku obklíčí osm příslušníků německé tajné policie na Pasekách u Skutče.

Po nerovném boji se oba odbojáři pokusí o útěk. Soškovi se téměř podaří dosáhnout mimo nebezpečný otevřený prostor. Uvědomil si však, že běží sám. Ihned se obrací a vrací se pro zraněného Josefa Svatoně. V té chvíli je však i on zasažen palbou z kulometu. V neřešitelné situaci spáchá Eduard Soška sebevraždu a ani těžce zraněný Svatoň nepadne gestapu do rukou živý.

Odkazy:

Josef Svatoň v legionářské databázi

Zdroje:

Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005.

NEPRAŠ, Jaromír. Smrtí boj nekončí: in memoriam generála Josefa Svatoně. 2., rozšířené vydání. Proseč: Město Proseč, 2015.

ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 2. vyd. Praha: Laguna, 2003-2008. 3 sv.

Pamětní místa

Památník posledního boje na Pasekách u Skutče (www.vets.cz)

Ulice Generála Svatoně, Vysoké Mýto

Vyznamenání a ocenění

  • Československý válečný kříž 1918

    Československý řád Sokol s meči

    Československá revoluční medaile

    Československá medaile Vítězství

    francouzský Válečný kříž s palmou

    ruský kříž sv. Jiří IV., III. a II. stupně

    ruská medaile sv. Jiří IV. stupně

    Československý válečný kříž 1939 in memoriam

    Odznak československého partyzána in memoriam

Skautský život

Člen Spolku přátel Junáka ve Vysokém Mýtě

Dokumentace

Památník posledního boje na Pasekách u Skutče (www.vets.cz)

Svatoň Josef portrét. (Archiv J. Čvančary)

Autoři

Příběh dal dohromady Petr Tvrdý únor 2017

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.