Tausiková Eva

Eva Tausiková byla chytrá a statečná dívka. Poté, co přišla o oba rodiče, se jí ujal její strýc Viktor Tausik, významný hlinecký skaut. Za války byla kvůli svému židovskému původu transportována do Terezína a později do Osvětimi, kde zahynula.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Dne 2. dubna 1927 se v Teplicích Karlu Tausikovi a jeho ženě Hermíně rozené Polákové narodila dcera Eva. Karel provozoval knihkupectví. Hermína zemřela v polovině 30. let po porodu druhého dítěte, které rovněž nepřežilo. Eva poté začala jezdit na prázdniny do Hlinska, kde bydlel bratr jejího otce Viktor Tausik se svojí manželkou Zdeňkou. V Hlinsku trávila hodně času se svojí kamarádkou Miroslavou Zlevorovou (později provdanou Linhartovou). Její matkou byla sestra Zdeňky Tausikové.

Vzhledem k tomu, že byl Viktor Tausik dlouholetým skautským činovníkem, bylo celkem přirozené, že se také jeho neteř Eva zapojila do skautského života. Je zachycena na dokumentárním filmu fotografa Karla Šrámka z tábora hlineckých skautek, který se uskutečnil v roce 1939 v Toulovcových maštalích nedaleko Proseče. Tábor vedla Žofie Bláhová (1908-1986). Meziválečná skautka a sousedka manželů Tausikových Dagmar Trojanová (rozená Nevolová) na Evu s odstupem mnoha desetiletí vzpomínala jako na velice hodnou dívku.

Po prázdninách v roce 1939 se už Eva zpátky domů nevrátila. Její otec totiž spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsal, že už dál nemůže snášet běsnění sudetských Němců, kteří mu opakovaně rozbíjeli kamením výkladní skříň obchodu i okna do bytu, srocovali se před jeho domem a vykřikovali protižidovská hesla. „Eva zprávu o tatínkově smrti přijala celkem statečně – plakala, ale snad si ani dostatečně neuvědomovala rozsah té tragédie. Nesměla jet tehdy ani na pohřeb,“ vzpomínala po letech na tuto událost Miroslava Linhartová. Nikdo prý nenašel odvahu Evě říci, za jakých okolností její otec zemřel.

Eva Tausiková zůstala natrvalo v Hlinsku u svých příbuzných, kde po prázdninách nastoupila do školy. „Měla nové kamarádky, moc dobře se učila, byla skutečně velice nadaná, chytrá,“ píše se ve vzpomínkách paní Linhartové. Ve škole prý neměla kvůli svému židovskému původu žádné problémy. Také její hlinecká spolužačka Jiřina Kroutilová (rozená Červinková) si vzpomíná, že Eva byla velice chytrá a že uměla dobře německy.

Za druhé světové války se však Eva Tausiková nevyhnula transportům Židů do koncentračních táborů. „To bylo zděšení v celé naší veliké rodině. Eva pojede sama – ta hrůza – co si počne? Všichni brečeli, jen Eva ne. Eva byla tak statečná. Říkala ‚nebojte se, já se neztratím, já vám budu pořád psát,‘“ zaznamenala M. Linhartová. „A tak nastal den loučení, kdy musela odejít. Všichni – celá rodina plakala, jen Eva byla do posledního momentu statečná. K vlaku jsem ji vyprovázela sama. Strýc Viktor už musel chodit na práci na sečskou přehradu.“ Miroslava doprovodila Evu na nástupiště, kde stál již téměř plný vlak s Židy určenými k deportaci. Eva i v této chvíli zachovala klid. Miroslava ji se slzami v očích naposledy objala a poradila jí, aby se snažila dostat mezi známé „Hlinečáky“. Poté ji chytl za rameno za rameno vlajkař Komínek a začal jí vyhrožovat: „Brečíš? Nebreč – já ti to zařídím, aby ses dostala za ní.“ Celá rodina pak několik týdnů s velkými obavami čekala, kdy si pro Miroslavu přijdou. Naštěstí se tato hrozba do konce války nenaplnila.

První a jediný dopis dostala od Evy rodina jejího strýce Viktora z Pardubic. V tomto dopise Eva své blízké utěšovala, aby se o ni nebáli. V transportu si prý našla kamarádku svého věku. Později její hlinecká rodina zjistila, že se dostala do Terezína, kam byla deportována 5. prosince 1942 transportem Cf, č. 254. V Terezíně prožila necelé dva roky. Dne 19. října 1944 byla poslána do Osvětimi. Z 1500 deportovaných osob jich přežilo pouze 76.

Na rozdíl od jiných Židů Evu Tausikovou nečekala smrt v plynové komoře. Miroslava Linhartová se po válce dozvěděla, že si Evu vybral jistý německý doktor na pokusy. „Zkoušel na ní různá očkování – tyfus, choleru – bůh ví, co s ní prováděl dál – sloužila mu jako laboratorní zvíře. Eva dlouho vzdorovala jeho pokusům, neboť to bylo silné, zdravé děvče. Až nadobro zničená, vyčerpaná podlehla snad tyfu. A to byl konec nadané, pilné, snaživé dívky, která odjížděla s transportem plná optimismu s nadějí, že si budeme psát a že se brzy vrátí domů do Hlinska, kde měla svoji novou rodinu, své kamarádky, svou školu – svůj domov.“

Použité zdroje:

KROUTILOVÁ, Jiřina: Osobní rozhovor, 9. 4. 2017 v Hlinsku.

LINHARTOVÁ, Miroslava: Eva Tausiková (nedatovaný rukopis).

LINHARTOVÁ, Miroslava: Viktor Tausig (nedatovaný rukopis).

Rozhovor s Dagmar Trojanovou pořízený 3. 5. 2013 v Hlinsku – dostupné z http://www.pametnaroda.cz/witness/recording/id/3271.

ŠRÁMEK, Karel: Den v táboře hlineckých skautek. Osmimilimetrový film z roku 1939 byl digitalizován v roce 2013 a následně zpracován Jiřím Zemanem z Hlinska.

http://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/129581-eva-taussikova/

Poděkování za cenné informace a podklady náleží Ing. Vladimíru Švadlenkovi, PhDr. Magdě Křivanové a Mgr. Alžbětě Langové ze Státního okresního archivu Chrudim.

Skautský život

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Vojtěch Homolka březen - prosinec 2017