Frydrych Václav

Okresní zpravodaj plzeňských skautů - Táborníků a vůdce 10. oddílu Táborníků. Z pozice účetního haléřového spolku ve Škodových závodech v Plzni spolu s dalšími zaměstnanci podporovali rodiny vězněných a zemřelých. Zatčen gestapem a 3/4 roku vězněn. Den před soudním líčením spáchal v drážďanské věznici sebevraždu.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Václav Frydrych se narodil v Plzni do rodiny klempíře Karla Frydrycha a Marie Mikové dne 15. 11. 1902. V letech 1916-1918 absolvoval s vyznamenáním dvouletou obchodní školu v Plzni a po krátké praxi praktikanta – účetního ve stavební kanceláři se stal administrativním úředníkem Škodových závodů*1/. Nejprve byl zařazen v ústřední přijímací kanceláři, od roku 1928 až do svého zatčení působil jako vedoucí účtárny v tzv. haléřovém spolku*2/. V témže roce se oženil s Ludmilou Frydrychovou a roku 1931 se jim narodila jediná dcera Ludmila*3/. Po celá třicátá léta byl členem 10. oddílu Táborníků v Plzni, který měl stálou táborovou základnu na Račím potoce u Skořic nedaleko Mirošova na Rokycansku. V roce 1936 se stal vůdcem tohoto oddílu a vzápětí i okresním zpravodajem Táborníků pro Plzeň-město, od roku 1939 byl pak zástupcem okrskového velitele v Plzni.

Dne 29. 4. 1944 byl Václav Frydrych zatčen gestapem spolu s několika dalšími zaměstnanci Škodových závodů. Důvody zatčení nejsou dosud příliš objasněny. Jeho manželka v žádosti o vydání osvědčení o účasti na národním boji za osvobození uvedla, že „manžel byl činný dva roky před zatčením v akci podporování dělníků Škodových závodů neb jejich manželek, kteří byli vězněni neb zemřeli v koncentračních táborech. Ve skupině byli zúčastněni též p. Weingärtner a Hein“.*4/  V literatuře je zajímavý údaj o tom, že „mezitím (tj. zřejmě v době Frydrychova věznění) jeho manželka zakopala na zahradě v Černicích doklady o neevidovaných penězích a částku 10.000,- korun. Po ukončení války předala vše v naprostém pořádku, jak potvrzuje záznam kontrolora tehdejšího generálního ředitelství závodu, zástupcům Škodovky“.*5/

Podle dostupných údajů byl Václav Frydrych vězněn v Plzni, Drážďanech, Vratislavi a opět v Drážďanech*6/  (jinde: v Plzni, na Pankráci a v Drážďanech),*7/ přičemž po celou dobu věznění byl v samovazbě. První hlavní líčení proběhlo dne 17. 11. 1944 v Drážďanech a „pro námitky obhajoby bylo přelíčení odsunuto po 15. prosinci“. Počátkem prosince požádala manželka Ludmila zaměstnavatelské oddělení Škodových závodů o vydání vysvědčení, jak manžel práce jemu svěřené vykonával a byl-li s ním závod spokojen.*8/  Toto vysvědčení bylo obratem vystaveno s tím, že Václav Frydrych byl iniciativní, charakterní, representativní, samostatný v práci. Žádné chyby mu nebylo možno vytknout a v případě propuštění by byl přijat na původní pozici. Na den 18. 1. 1945 bylo u drážďanského soudu nařízeno další hlavní líčení, kterého se však již Václav Frydrych nedočkal. Podle úmrtní zprávy vystavené německými úřady byl dne 17. 1. 1945 v 6 hodin 45 minut nalezen mrtev.*9/  Manželka Ludmila, která se vypravila k soudu do Drážďan,*10/  se od německého obhájce Hellmuta Müllera dozvěděla pouze to, že její manžel zemřel. Z dopisu tohoto advokáta ze dne 19. 1. 1945, adresovaného Dr. Juliu Vnoučkovi, advokátu v Praze, se dozvídáme podrobnosti o okolnostech Frydrychova tragického úmrtí. Předchozí obhájce Behrens navštívil Václava Frydrycha ve vězení poté, co byly doručeny příznivé informace ze Škodových závodů, a snažil se jej uklidnit. Již tehdy však nabyl dojmu, že pan Frydrych je v mimořádně špatném duševním stavu. Obhájce Müller se proto domnívá, že pan Frydrych zřejmě před dalším hlavním líčením „ztratil nervy“. Tento konec je tím tragičtější, že ostatní obžalovaní byli při hlavním líčení osvobozeni a s jistotou bylo možno počítat s tím, že i pan Frydrych by byl osvobozen. Obhájce sdělil paní Frydrychové pouze to, že její manžel zemřel, a přenechává na Dr. Vnoučkovi, aby jí vysvětlil bližší okolnosti. V dopise se uvádí, že sebevražda byla spáchána oběšením.*11/  Z interní zprávy určené generálnímu řediteli Škodových závodů ze 4. 4. 1945 vyplývá, že s Frydrychem byli zatčeni další dva zaměstnanci společnosti, kteří byli po vynesení osvobozujícího rozsudku znovu přijati do zaměstnání.*12/  Jednalo se pravděpodobně o zmiňovaného Weingärtnera a Heina. Z poválečné anonymní zprávy, vytvořené ve skautských kruzích, se dozvídáme, že výsledek hlavního líčení byl velmi nejistý a skupina byla osvobozena díky tomu, že obě špičky této skupiny vypovídaly naprosto shodně a dobře se hájily.*13/

Jaká byla skutečná motivace Václava Frydrycha k dobrovolnému ukončení života, můžeme dnes již jen spekulovat. Na jeho špatném psychickém stavu se jistě podepsalo mnohaměsíční věznění v samovazbě a obavy z dalšího vývoje soudního procesu. Jeho dcera Ludmila po mnoha letech hovoří o „špatném rozhodnutí“.*14/  Ve zmiňovaném poválečném materiálu*15/  se dočteme, že Václava Frydrycha dohnaly k sebevraždě útrapy vězeňského života, stálé vyhrožování, týrání při výsleších a nejistota. Bohužel nevíme, zda neznámý autor této zprávy čerpal z nějakých věrohodných pramenů, nebo zda se jednalo jen o jeho dohady. Nejautentičtější svědectví proto zřejmě podává zpráva advokáta Müllera.

Zdroje:

1/ Oficiální název zněl „Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni“. 

2/ „Podpůrný spolek haléřový dělníků“ působil v Plzni od roku 1920, jako „Podpůrný spolek haléřový dělníků Škoda Plzeň“ existuje dodnes. Ve Státním oblastním archivu v Plzni je uložen nezpracovaný fond tohoto spolku z let 1920-1995 pod č. 11180. 

3/ Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura; fond Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni - GŘ Praha - osobní spisy

4/ Vojenský historický archiv, fond účastníků národního boje za osvobození podle zákona č. 255/46 Sb. (Frydrych Václav)

5/ Fišer, J., Laštovka, V.: Nikdo nebude zapomenut (Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1985, str. 153)

6/ Vojenský historický archiv, fond účastníků národního boje za osvobození podle zákona č. 255/46 Sb. (Frydrych Václav)

7/ Fišer, J., Laštovka, V. – cit dílo, str. 153

8/ Státní oblastní archiv v Plzni, fond Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni - GŘ Praha - osobní spisy, sign. 2325 (Frydrych Václav), žádost Ludmily Frydrychové ze dne 2. 12. 1944

9/ Vojenský historický archiv, fond účastníků národního boje za osvobození podle zákona č. 255/46 Sb. (Frydrych Václav)

10/ rozhovor Davida Koury s Ludmilou Musilovou, roz. Frydrychovou, 3. 4. 2017; kvalita rozhovoru byla bohužel poznamenána věkem a zdravotním stavem paní Musilové; přítomnost manželky v Drážďanech vyplývá i z dále citovaného dopisu Hellmuta Müllera.

11/ dopis Hellmuta Müllera Dr. Juliu Vnoučkovi ze dne 19. 1. 1945; osobní archiv Vladimíra Musila, kopie v archivu Okresní rady Junáka (ORJ) Plzeň-město

12/ Státní oblastní archiv v Plzni, fond Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni - GŘ Praha - osobní spisy, sign. 2325 (Frydrych Václav), Notiz für den Herrn Generaldirektor, 4. 4. 1945

13/ Národní archiv, fond Junák, Praha, zprávy jednotek pro ústředí Junáka o skautech zahynuvších za války, 1946

14/ sdělení Ludmily Musilové, roz. Frydrychové, 3. 4. 2017

15/ Národní archiv, fond Junák, Praha, zprávy jednotek pro ústředí Junáka o skautech zahynuvších za války, 1946

---

Pamětní místa

Žádné pamětní místo není známo. Václav Frydrych není uveden ani na pamětních deskách, umístěných v areálu bývalých Škodových závodů, které mapovali Fišer a Laštovka v citované publikaci.

---

Vyznamenání a ocenění

• Václavu Frydrychovi byl v roce 1947 udělen Československý válečný kříž 1939 "in memoriam".*1/   Pozůstalé manželce bylo po válce vydáno osvědčení, že Václav Frydrych byl účastníkem národního boje za osvobození a doba věznění mu byla započítána jako čs. politickému vězni.*2/ Udělení Junáckého kříže "Za vlast" 1939–1945 není zatím doloženo.

  Zdroje:

  1/ dekret ze dne 19. 3. 1947, číslo matriky 37.316, osobní archiv Vladimíra Musila

  2/ Vojenský historický archiv, fond účastníků národního boje za osvobození podle zákona č. 255/46 Sb. (Frydrych Václav)

---

Skautský život

Vůdce 10. oddílu plzeňských skautů - Táborníků, okresní zpravodaj pro Táborníky v Plzni.

Václav Frydrych byl především dlouholetým členem 10. oddílu plzeňských Táborníků (T10), který vznikl odštěpením od 13. oddílu Táborníků (T13) na konci roku 1931. Br. Frydrych byl nepochybně i členem T13, neboť zasedal v likvidační komisi při dělení majetku T13. Jaké byly jeho skautské začátky a zda byl členem některého z plzeňských chlapeckých oddílů, se zatím nepodařilo vypátrat. Jisté je, že již ve 20. letech byl aktivním turistou, o čemž svědčí pohlednice zasílané rodičům.*1

Tábornické oddíly byly organizačně ukotveny od roku 1921 jako odbor Svazu Junáků – Skautů RČS. V organizačním řádu je uvedeno, že účelem „Táborníků“ je pěstovati a propagovati skauting a tělovýchovu na vzduchu způsobem rodinným.*2/  Základem pro rozvoj tábornického hnutí se stala Štorchova Tábornická příručka z roku 1921.*3/ V oddílech táborníků se sdružovaly především mladé rodiny s malými dětmi, část členů byla dosud svobodná, naproti tomu část tvořili i prarodiče nejmladších. V Plzni existovalo ve 30. letech minulého století nejméně 5 tábornických oddílů.

O bohaté činnosti T10 se nám zachovala řada zajímavých materiálů. Především je to osm výročních zpráv z let 1932-1939, které doplňuje fotoalbum, mapující celé toto období.*4/  Základna T10 ležela mezi Mirošovem a Skořicemi na „Račím potoce“, jak táborníci romanticky překřtili Skořický potok. Nejprve vybudovali v roce 1932 větší montovanou chatu, kterou získali při dělení T13. Letní tábor byl stanový, i když podsady byly větší a zdobnější, než bylo obvyklé u dětských oddílů. Postupně byly podsady zastřešovány trvalou krytinou a každá rodina tak měla svou vlastní chatku, která na tábořišti narozdíl od prvních let zůstávala trvale. Další vybavení tábora tvořila polní kuchyně s jídelnou, volejbalové hřiště, táborový kruh, postupně přibylo krásně vyzdobené týpí. Všichni členové pracovali na zvelebování svého tábořiště například vysazováním stromků, stavbou brány či kopáním tzv. Otročího kanálu v délce 80 metrů, který zkracoval meandr potoka a měl při povodni odvést vodu z bezprostřední blízkosti tábora. Tábory trvaly celé dva prázdninové měsíce, zpočátku i déle. Osazenstvo se samozřejmě střídalo, ale společné soboty a neděle si nechal ujít málokdo. Průměrná denní účast na táboře byla okolo 12 osob. Specifika táborového života jsou popsána ve výroční zprávě za rok 1934: Letní tábor oddílu tábornického vyjadřuje charakter tábora odpočivného a záleží jedině pak na vnitřní úpravě technického vedení oddílu, aby do tábora odpočivného vneslo onu mladistvou chlapeckou pohyblivost a dovádivost. U nás na táboře jsou zastoupeny oba tyto podstatné směry. Příčinou toho jsou existenční povinnosti a tím i naprostá nemožnost zkoncentrovati veškeré členstvo na tábor ku nepřetržitému pobytu. Proto má náš tábor 4 dny v týdnu typický zjev tábora odpočivného; v sobotu, neděli a pondělí pak všechny znaky rušného tábora skautského: mládí, život, radost.

V letech 1935–1938 byla pro širokou skautskou veřejnost pořádána slavnost „Slunorak“,*5/ sestávající z večerního táborového ohně a závodů následující den. Soutěžilo se v lukostřelbě, vrhu nožem, sekerou a lasem a ve střelbě puškou. Celkový vítěz získal „válečný štít Slunoraka“, vítězové jednotlivých disciplín obdrželi obvykle pamětní plaketu. Závodů se pravidelně účastnili některé plzeňské chlapecké oddíly a též skauti z Rokycan.

Oddíl podnikal jednodenní i vícedenní výlety do okolí Plzně, stále častěji se však všichni vraceli především do svého tábora na Račím potoce. V zimních měsících využívali bohaté sněhové nadílky k lyžování na blízkých brdských kopcích. Specialitou T10 byl lov zmijí v okolí tábora, kdy živé zmije byly dopravovány do plzeňské prodejny Iris, kde byly vystavovány. Členové oddílu se věnovali volejbalu na táborovém hřišti, kde často hostili i jiné týmy z okolí. Další oblíbenou kratochvílí byl stolní tenis. Václav Frydrych vynikal v různých sportech – v roce 1933 obsadil prvním místo v oddílových závodech na 1500 m, v listopadu téhož roku byl první i ve skautském lyžařském přespolním běhu na Krkavci. V roce 1939 se vzhledem k politické situaci již nekonaly závody Slunoraka, táborníci si však našli jinou zábavu – secvičili a několik divadelních vystoupení. Ve hře „Čtyři mrtvoly za 5 minut“ vystupovali i bratři Frydrychové – Václav coby rytíř Drbohlav a Karel jako princezna Teréz.

Členská základna se během 30. let měnila jen minimálně, stav členů se pohyboval mezi 23–27. Z rodiny Frydrychových to byl mladší Václavův bratr Karel (*1905), Václavova manželka Ludmila (*1905) a její matka Magdalena Lišková, která se vždy vzorně starala o táborovou kuchyni. Na tábory samozřejmě jezdila i malá dcerka Frydrychových Ludmila (*1931). Václav Frydrych zastával od počátku funkci „revisora účtů“, což se vzhledem k jeho profesi účetního přímo nabízelo. V únoru 1936 byl zvolen vůdcem T10 po odstoupivším Mirko Bartovském a vůdcovskou funkci zastával až do roku 1938, kdy ji převzal pplk. Vilém Bauer. Poté se br. Frydrych ujal opět funkce revisora účtů. Když Bauer v polovině roku 1938 zemřel, byl jeho nástupcem zvolen Bohdan Červený.

Na jaře 1936 byl Václav Frydrych jmenován okresním zpravodajem pro Táborníky v Plzni.*6/  V této funkci setrval zřejmě až do počátku roku 1939, kdy došlo ke sloučení některých skautských organizací do Junáka. Poté zastával funkci zástupce okrskového velitele v Plzni.*7/  Od roku 1939 byli Oldskauti a Táborníci formálně nahrazeni oddíly Starších junáků,*8/  na fungování oddílu se však nic nezměnilo, nadále byla používána i zkratka T10.

V lednu 1939, zřejmě v reakci na složitou mezinárodní situaci a nejistotu ohledně dalšího fungování skautské organizace, uzavřelo Místní sdružení svazu junáků skautů a skautek Č. S. R. v Plzni jako propachtující na straně jedné a jednotliví členové T10 jako pachtující na straně druhé pachtovní smlouvu, na základě které Místní sdružení ve snaze zajistiti jim pro budoucnost provádění dosavadní skautské a rekreační činnosti dává do pachtu louku č. kat. 316/2 v Mirošově, na dvacetčtyři roků, počínajíc dnem 1. ledna 1939. Ve smlouvě se dále dočteme, že na pachtovaných pozemcích jsou postaveny jednak chaty, které jsou vlastnictvím propachtujícího sdružení, jednak chaty, které jsou vlastnictvím pachtýřů.*9/  Tábor však poté netrval již ani dva roky, nejpozději v roce 1940 byl zřejmě převzat německou armádou, která rozšířila území vojenské střelnice i na pozemky tábora. Bohužel o událostech roku 1940 již nevypovídá žádná výroční zpráva, poslední datované snímky ve fotoalbu T10 jsou z lyžařské výpravy z ledna 1940. Zatím nelze říci, zda v roce 1940 proběhl ještě poslední tábor. Některé chaty se však zřejmě táborníkům podařilo po válce zachránit – například chata rodiny Frydrychových i chata Karla Frydrycha byly přestěhovány na rodinný pozemek do Černic, kde druhá jmenovaná stojí dodnes.*10/

Závěrem dejme slovo samotnému Václavu Frydrychovi, který do výroční zprávy oddílu za rok 1936 napsal: Žijeme krásným životem a jsme šťastni tam v našem ráji pod Skořicí. Milujeme ten zelený kout, který jsme si prací těžkou, ale posvěcenou nadšením a ideály vybudovali, kde jsme prožili snad nejkrásnější chvíle našeho života a z nějž rozdáváme každému, kdo mezi nás přichází s upřímnými úmysly. Dovedli jsme proměniti mokré oraniště v krásnou suchou louku, obklopili ji vlastním lesem a vytrvalou prací vytvořili na ní prostředí, působící na city každého, kdo má rád život v přírodě a kdo má smysl pro kolektivní práci. Uplynulých pět let jest protkáno vzpomínkami na mnoho a mnoho dnů této oddílové činnosti, které jsou v každém pojetí krásné proto, že vše vykonali jsme společně, nezištně a pro celek.

Zdroje:

1/ tři pohlednice odeslané v letech 1922, 1924 a 1927 z Klostermannovy chaty na Modravě; osobní archiv Reginy Bulínové

2/ Vůdce roč. II, 1921, č. 6, str. 88, obdobně ve: Svojsík, A. B.: Organisace. Druhé doplněné vydání. Praha: Springer, 1930, str. 179

3/ Štorch, E.: Tábornická příručka. Organisace rodinného skautinku. Praha: Springer, 1921

4/ Není-li uvedeno jinak, jsou další informace o T10 a skautském životě Václava Frydrycha čerpány z těchto materiálů. Výroční zprávy jsou uloženy v archivu ORJ Plzeň-město, fotoalbum je v Archivu města Plzně ve fondu Sbírka dokumentace ke skautingu v Plzni, č. 1590

5/ Slunce – znak táborníků, rak – znak oddílu.

6/ Vůdce roč. XVI, 1936, č. 6-7, str. 120, též Novák, J., Šimánek, J.: Skautský kalendář na rok 1937, Praha: SJSaS RČR, [1936], str. 94

7/ Vůdce roč. XX, 1939, č. 4, str. 67; okrskovým velitelem byl br. Ladislav Lukáš

8/ např. Borovka, R.: Starší junáci do nového roku (Činovník, roč. XXI, 1940, č. 1, str. 7)

9/ smlouva je uložena u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Rokycany

10/ sdělení Ludmily Musilové, roz. Frydrychové, 3. 4. 2017; sdělení Reginy Bulínové, roz. Frydrychové, 25. 4. 2017

---

Více o osobě Hrdiny

Václav Frydrych žil od narození se svými rodiči na adrese Litická 46 (dnes Hřímalého) v Plzni. Po sňatku bydleli manželé Frydrychovi zpočátku u rodičů manželky na adrese Božkovská 512/20, po narození dcery v Husově 62 a od roku 1935 na Klatovské 2085/9 (za války Reinhard Heydrich Strasse 2085/43, po válce Benešova 2085/43, nyní opět Klatovská třída 2085/43, dům stojí dodnes). Václav Frydrych byl držitelem zbrojního průkazu s odůvodněním, že zbraň potřebuje z důvodu osobní bezpečnosti na svých služebních cestách po ozdravovnách od „Haléřového spolku“. Zbrojní pas mu byl prodloužen o tři roky ještě v roce 1938.*1/  V žádosti o vydání cestovního pasu v roce 1938 uvádí, že jej potřebuje k cestě do Jugoslavie, „kamž je odporučen lékařem ku léčení chronického katarrhu (tj. zánětu) nosohltanu. K žádosti dokládal potvrzení o neschopnosti k vojenské službě.*2/  Byl činný v protiletecké ochraně jako velitel domovní požární hlídky.*3/ V mládí byl též aktivním fotbalistou, jezdili na zápasy i do Německa či Francie.*4/

Jeho manželka Ludmila provozovala soukromou školu pohybového tance, zaměstnávala klavíristku a pronajímala si sál pro tuto činnost.*5/

Zdroje:

1/ Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura

2/ tamtéž, žádost ze dne 17. 6. 1938

3/ tamtéž, uvedeno na policejní přihlášce ze dne 12. 7. 1943

4/ dvě pohlednice z roku 1923 – Zweibrücken, Sélestat, odeslané rodičům; osobní archiv Reginy Bulínové

5/ sdělení Ludmily Musilové, roz. Frydrychové, 3. 4. 2017; dále Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura - zde na policejní přihlášce Ludmily Frydrychové z 16. 7. 1947 uvedeno „učitelka gymnastiky“

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady David Koura - Dodýš, listopad 2016 - duben 2017