Goldscheider Karel

Skaut plzeňského 8. (židovského) oddílu. Umučen z důvodu rasové nenávisti v koncentračním táboře Mauthausen.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

     Karel Goldscheider se narodil 30. listopadu 1919 v Plzni jako syn obchodníka Oskara Goldscheidera a Serafíny rozené Weissové. Měl ještě dva mladší bratry Jana a Františka. V letech 1930-1938 studoval klasické gymnázium v Husově ulici v Plzni a plzeňskou obchodní akademii. Někdy během studijních let byl zároveň stejně jako jeho bratři členem plzeňského 8. (židovského) skautského oddílu vedeného Hanušem Adelem.

     Po maturitě začal pracovat na úřednické pozici u firmy Adolf Glaser a spol. „Velimská továrna na cikorku“ v Praze; bydlel v této době v Praze. Zařizoval si cestovní pas a záměr studijní cesty do Anglie zaměnil za plán vystěhování do Palestiny, nakonec ale neodcestoval nikam. To předznamenalo jeho osud - v roce 1940 byl zatčen a mimo velké transporty deportován do koncentračního tábora. Záznam o jeho úmrtí v Mauthausenu nese datum 18. března 1942.

     Ve stejný den a ve stejném táboře zahynul i jeho otec Oskar. Matka Serafína a nejmladší bratr František byli deportováni nejprve transportem "R" z Plzně do Terezína 17. ledna 1942 a následně z Terezína do Osvětimi transportem "Ds" 18. prosince 1943. Prostřední bratr Jan byl deportován z Prahy do Terezína transportem "Ak" 24. listopadu 1941 a odtud také do Osvětimi. Serafína věznění nepřežila. Jan a  František byli po roce z Osvětimi převezeni do pobočného tábora KT Sachsenhausen ve Schwarzheide a na sklonku války se odtud pochodem smrti dostali zpět do Terezína, kde se oba dožili osvobození. O jejich zajímavých poválečných osudech informují mj. samostatné medailóny na české Wikipedii.

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Goldscheider Oskar; osobní registratura - sign. G-1777 Goldscheider Karel

Kol., Terezínská pamětní kniha. Praha 1996, s. 269 (Goldscheiderová Serafine), 278 (Goldscheider František).

http://www.tomashradecky.cz/Bratri-Goldschiderove-.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Goldscheider

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hanu%C5%A1_Goldscheider

---

Pamětní místa

      Karel Goldscheider má svůj kámen se jménem a datem narození v plzeňské Zahradě vzpomínek - symbolickém hřbitově obětí holocaustu z Plzně, který je vybudován v sousedství tzv. Staré synagogy v dvorním traktu domu ve Smetanových sadech čp. 80/č. or. 5 v Plzni. Podrobněji o Zahradě vzpomínek viz medailón Hanuše Adela. Fotografie viz příloha.

     Karel i jeho otec Oskar jsou dále uvedeni mezi 81 000 jmény v dlouhých řadách, které pokrývají pomník v "místnosti jmen - Raum der Namen" v památníku na místě bývalého koncentračního tábora Mauthausen-Gusen.

     Karel je spolu s rodiči Serafínou a Oskarem připomenut na náhrobku svého bratra Františka a jeho manželky Niny, který nechal postavit na Novém židovském hřbitově na pražských Olšanech Františkův syn Alexander Goldscheider.

Zdroje:

https://www.gedenkstaetten.at/raum-der-namen/cms/index.php?txtSearch=Goldscheider&txtClickedName=&id=5&L=1

http://www.tomashradecky.cz/Bratri-Goldschiderove-.html

---

Vyznamenání a ocenění

•      Vzhledem k okolnostem úmrtí by Karlu Goldscheiderovi náležel zlatý stupeň Junáckého kříže Za vlast 1939-1945. V dostupném přehledu držitelů uvedeného vyznamenání z Plzně (Bořík, Stanislav: Junácký kříž "Za vlast 1939-1945", Plzeňsko. List pro vlastivědu západních Čech, roč. XXII, 1995, č. 4, s. 1), který ovšem není vyčerpávající, však jeho jméno uvedeno není.

---

Skautský život

člen 8. odd. Junáka v Plzni

     Karel Goldscheider je uváděn jako člen plzeňského 8. (židovského) oddílu vedeného Hanušem Adelem. Podrobnější informace o oddílu jsou uvedeny v medailónu Hanuše Adela. Informace o jeho členech pocházejí z bádání Stanislava Boříka, který je uveřejnil ve své brožurce "Skauting v Plzni" vydané v Plzni v roce 1993. Není zde však uveden přesný zdroj informací, autor často vycházel z výpovědí pamětníků a nevíme, zda v tomto případě existoval nějaký písemný pramen. Podle něj však členy oddílu byli všichni tři bratři Karel, Jan i František Goldscheiderovi. Roky jejich členství známy nejsou. Stejnou informaci o členství všech tří bratrů v 8. oddíle uvádí i Věra Špirková v knize Židovská komunita v Plzni (vychází přitom z rozhovoru vedeného Annou Velichovou s Rudolfem Löwy v roce 1992) a potvrzuje ho i Karlův bratr Hanuš v rozhovoru vedeném pro Židovské muzeum v Praze v roce 1993: "Dokonce jsme byli organizovaní. V Plzni byl takový speciální útvar. Byli jsme všichni skauti, ale měli jsme židovský oddíl, kde byli jenom židé. Ale byli jsme normálně ve Skautu předválečné Československé republiky. Možná, že tam nebyli jenom židé, ale byl to oddíl židovský. Naším vůdcem byl nějaký Honza Adel, měli velký obchod s hračkami, i většina rádců byli židé. Byli jsme tak akceptováni, zúčastnili jsme se všech skautských slavností, jamboree apod." Poválečný medailónek Karla Goldscheidera v souboru materiálů k zahynulým skautům uložený v pražském Národním archivu ve fondu Junák, Praha uvádí, že byl členem 8. oddílu po dobu delší šesti let, zastával pozici rádce a složil řadu odborných zkoušek. Pramen této informace zřejmě pochází z těsně poválečného prostředí plzeňských skautů a i když není přímo uveden, lze jej považovat za důvěryhodný. 

Zdroje:

Bořík, Stanislav: Skauting v Plzni. Plzeň 1993, nestr., kapitola "8. oddíl židovský".

Špirková, Věra: Židovská komunita v Plzni. Průvodce historií západních Čech sv. 5. Domažlice 2000, s. 62.

http://www.tomashradecky.cz/Vzpominka-synovce-Sasi-Goldscheidera.html (součástí je přepis části rozhovoru s Hanušem Goldscheiderem vedeného 26. 10. 1993 Annou Lorencovou zachycující období do jeho transportu do Auschwitz/Osvětimi)

Národní archiv, fond č. 499 Junák, Praha - poválečný soubor medailónků zahynulých skautů (informace via Roman Šantora).

---

Více o osobě Hrdiny

     Karlův otec Oskar Goldscheider se narodil 5. února 1894 ve Spáleném Poříčí. Na sklonku roku 1918 se hlásil v Plzni k pobytu na adrese Klatovská třída č. 43. Tehdy už byl ženatý se Serafínou rozenou Weissovou (narozena 21. června 1894 ve Vídni; sňatek 22. dubna 1917 v Plzni). K 7. říjnu 1921 se přestěhovali do Sedláčkovy ul. č. 4 a k 18. květnu 1923 do Veleslavínovy ul. č. 23, kde žili až do ledna roku 1942. Manželům se narodili tři synové: Karel 30. listopadu 1919, Jan 28. října 1921 a František 6. dubna 1924.

     Podle protokolu dochovaného ve spisu Policejního ředitelství v Plzni byl Karel v květnu 1933 vyšetřován pro drobnou cyklistickou dopravní nehodu a je zde poznamenáno, že je absolventem pěti tříd obecné školy v Otakarových sadech v Plzni a studuje třetí ročník gymnázia v Husově ulici. Podle vzpomínky Karlova bratra Hanuše studovali na klasickém gymnáziu všichni tři, ale Karel i Hanuš z něj přešli na obchodní akademii, kde oba maturovali (Hanuš v roce 1939). Nejmladší František už dostudovat nesměl.

     Už v roce 1931, tedy ve dvanácti letech, měl Karel vlastní dětský cestovní pas k návštěvě příbuzných v Rakousku - z té doby se dochovala jeho jediná dostupná fotografie. O obnovení pasu žádal počátkem dubna 1939, nejprve pro studijní cestu do Anglie přes Německo, Holandsko, Francii a Belgii. Dodatečně byla žádost rozšířena i na Itálii a Palestinu. Podle záznamů ve spisu převzal doklady zpět již 24. dubna 1939, zažádal si o vystavení pasu v Praze a byl poučen Ústřednou pro židovské vystěhovalce v Praze o podmínkách vystěhování. Je možné, že v této době pobýval v Praze a proto také tam žádal o pas. Ještě 27. července 1939 žádal Karel opět na plzeňském policejním ředitelství o vystavení vysvědčení zachovalosti, ale tuto žádost stáhl a v září 1939 byly všechny příslušné dokumenty dány ad acta. Záměr na vycestování tedy Karel nakonec nerealizoval.

     Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava odešli všichni tři bratři do Prahy, kde bydleli u strýce. František se učil rukavičkářem, Hanuš pracoval v tkalcovně - prýmkárně ve Vysočanech a Karel ve Velimské továrně na cikorku. Jediný Hanuš zůstal v Praze, Karel a František se po určité době vrátili do Plzně. Podle vzpomínky bratra Hanuše byli Karel i jeho otec Oskar v roce 1940 zatčeni a posláni nejprve do terezínské Malé pevnosti a později do koncentračního tábora Mauthausen, kde podle úmrtních záznamů zemřeli oba ve stejný den 18. března 1942 - podle poválečné zprávy Červeného kříže se společně vrhli do drátů elektrického oplocení. Prakticky s jistotou můžeme jejich zatčení dát do souvislosti se zatčením asi padesátičlenné skupiny plzeňských Židů 26. října 1940, kterému padli za oběť i někteří další otcové z rodin plzeňských židovských skautů a kteří vesměs skončili v Mauthausenu. Na rozdíl od Hanuše byli Karel i František v politických názorech levicově orientovaní a snad i to hrálo v Karlově zatčení roli, protože vzpomínaná zatýkací akce souvisela s tažením gestapa proti II. ilegálnímu krajskému vedení KSČ. 

     Do ledna 1942 zůstali v Plzni jen matka Serafína a nejmladší bratr František. Oba byli deportováni nejprve transportem "R" z Plzně do Terezína 17. ledna 1942 a následně z Terezína do Auschwitz/Osvětimi transportem "Ds" 18. prosince 1943. Prostřední bratr Jan byl deportován z Prahy do Terezína úplně prvním transportem "Ak" 24. listopadu 1941 a odtud také do Auschwitz/Osvětimi. Zde se jejich cesty rozdělily. Jan a František byli po roce převezeni do pobočného tábora KT Sachsenhausen ve Schwarzheide a na sklonku války se odtud pochodem smrti dostali zpět do Terezína, kde se oba dožili osvobození. O jejich poválečných životech se lze dozvědět z internetové stránky http://www.tomashradecky.cz/Bratri-Goldschiderove-.html a také ze samostatných článků, které mají oba na české Wikipedii - František (+ 14. 1. 1991 Frankfurt nad Mohanem) se stal známým novinářem a filmovým publicistou, Jan (+ 28. 2. 2001 Praha) pro změnu hráčem, organizátorem a propagátorem golfového sportu v Československu i v České republice. Matka Serafína zůstala v Auschwitz a podle poválečných zjištění byla zřejmě převezena do Bergen-Belsenu, kde zemřela na tyfus těsně po skončení války. 

      Františkův syn Alexander v závěru své vzpomínky na rodinné osudy otce a strýce všechny tři bratry charakterizoval následujícími slovy:

     "Když se mezi bratry dělila něha, vyšlo jí mnohem více na mého tátu, a Hanuš pobral o to více ne snad tvrdosti, spíše už zmíněné nezlomnosti a odhodlání.

Jako životní vzory se oba ohromně doplňovali – a oba také vzpomínali na nejstaršího Karla jako na vzorového staršího bratra. Holocaust byl neúprosný a tak mi Karla, ani už nikoho dalšího z velké rodiny, nebylo dopřáno poznat. Můj táta a Hanuš mi to, když už to jinak nešlo, vynahradili, jak mohli.

Nikdy nezapomenu!"

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Goldscheider Oskar; osobní registratura - sign. G-1777 Goldscheider Karel

http://www.tomashradecky.cz/Bratri-Goldschiderove-.html

http://www.tomashradecky.cz/Vzpominka-synovce-Sasi-Goldscheidera.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Goldscheider

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hanu%C5%A1_Goldscheider

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Miroslav Eisenhammer, leden 2020