Haas Karel

Působil jako skaut i jako učitel v Olomouci, jako voják v Hranicích, ve slovenské Rymavské Sobotě, jako úředník ve Zlíně. Byl zatčen, vězněn a nakonec popraven za vydání osobních průkazů (občanské legitimace) ruským parašutistům v Berlíně-Plötzensee.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Karel Haas se narodil pouhý rok před první světovou válkou rodičům Antonii a Karlovi Haasovým. V září  roku 1924 nastoupil v Olomouci na Slovanské gymnázium. Po ukončení sexty přestoupil na katolický učitelský ústav, konkrétně ve školním roce 1930/1931. Právě zde se poprvé setkal s Junákem.

Ještě před dokončením ústavu v Svatém Janu založil Karel v Olomouci vlastní katolický oddíl.

Haas začal roku 1935 učit. O rok později, v říjnu 1936 nastoupil základní vojenskou službu k 6. pěšímu „Hanáckému" pluku. Následně se vrátil do Olomouce, byl odvelen do důstojnické školy, která se zde nacházela. Ze školy nakonec vyšel jako četař aspirant.

Roku 1937 se  Haas přihlásil na vojenskou akademii v Hranicích, kam v září nastoupil jako kadet. Vyřazen byl jako poručík zase o rok starší, 14. srpna 1938. V tomto roce přišla zlomová chvíle Haasova života. Armáda totiž mladíka odvelela do služby na Slovensku, kde poznal svou budoucí ženu Martu.

Tragický podzim 1938 přináší změny v územním uspořádání Československa a po 15. březnu 1939 opouští Haas Slovensko už jako Slovenský štát. Po demobilizaci začal mladík opět učit v Olomouci.

Koncem roku 1940, když byla česká armáda rozpuštěna, přiřadili Karla Haase jako úředníka okresnímu úřadu ve Zlíně. V napjatých letech se Karel Haas nakonec i žení, a to v únoru 1941. Už 21. dubna ale Karla Haase zatklo gestapo a odvezlo nejdříve na pražský Pankrác. Byl souzen pro zpravodajskou činnost pro cizí mocnost. Následovaly Drážďany, Intershausen, Berlin-Moabit-Plötzensee. V poslední z věznic byl Haas v pouhých 29 letech popraven stětím gilotinou za vydání legitimací ruským parašutistům. Zemřel za službu vlasti 3. května 1943.

Po válce armáda Karla Haase povýšila „in memoriam" na štábního kapitána. Nejen velení armády, ale také Náčelnictvo Junáka vyznamenalo oddaného skauta zlatým stupněm řádu „Válečného kříže za vlast 1939 - 1945."

---

Vyznamenání a ocenění

• Povýšení „in memoriam" na štábního kapitána. (Hodnost byla později komunisty zrušena a Haasovi zůstala hodnost majora).

  Vyznamenání od Náčelnictva Junáka zlatým stupněm řádu Junáckého kříže.

---

Skautský život

vůdce 10. oddílu Junáka v Olomouci

S Junákem se Haas poprvé setkal nejspíš ve Svatém Janě v době svých studií na učitelském ústavu. (Školní rok 1930/1931). V té době tu existoval oddíl katolických skautů. Podle pamětníků prý šlo o letecký (respektive modelářský) oddíl s číslem 27. Mladý Haas zde nejen zahájil svou skautskou činnost, ale také tu složil vůdcovské zkoušky.

Ještě před dokončením ústavu v Svatém Janu založil Karel v Olomouci spolu se skautským bratrem Ludvíkem Litoborským vlastní katolický oddíl. Jejich 10. oddíl katolických skautů vznikl oficiálně 10. července 1934. Po prázdninách, ve kterých se věnoval především nově vzniklému oddílu se Karel Haas vrátil do Svatého Jana dokončit školu a odmaturovat.

V srpnu 1937 byl Karel uvolněn ze služby, aby se zúčastnil Lesní školy a branného kurzu v Rajnochovicích.

Ačkoliv nad Junákem se pomalu stahovala mračna, Haas pořádal ještě roku 1939 rádcovský kurz pro 3. olomoucké středisko. To vzniklo z původního sboru katolických skautů. Haas na tomto rádcovském kurzu přednášel sám jako instruktor. Pro středisko také vypracoval soutěž a věnoval putovní pohár, který v prvním ročníku soutěže získal 10. oddíl Hanáci.

Během války bal Junák nacisty zakázán a konce války se už bratr Karel nedožil. Byl tedy Junákem alespoň posmrtně vyznamenán a to nejvyšším stupněm skautského řádu Junácký kříž.

Dnes se po tomto statečném člověku jmenuje jedno z olomouckých středisek, a to 4. středisko mjr. Karla Haase.

---

Více o osobě Hrdiny

Karel Haas se narodil pouhý rok před první světovou válkou rodičům Antonii a Karlovi Haasovým. Pokřtěn byl po svém otci, který byl zaměstnán jako vrchní oficiál. Víra, která mu byla dána do vínku na počátku jeho života se stala zásadním pro jeho život i smrt. Až do poslední chvíle i v těch nejtěžších momentech se major Haas uchyloval k Bohu a ke své víře, která mu dávala naději. „I já se tu mnoho modlím, bohužel, jsem beze mše svaté a věřím, že nám Pán Bůh dopřeje shledání. Přenechme vše trpělivě Pánu Bohu, jak on dá, a modlitba jest nejlepší útěcha." (Drážďany, z dopisu 19. 9. 1941).

V září roku 1924 tehdy jedenáctiletý mladík Karel nastoupil v Olomouci na Slovanské gymnázium. Po ukončení sexty přestoupil do katolického učitelského ústava, konkrétně ve školním roce 1930/1931. Právě zde se poprvé setkal s Junákem.

Po zdárně složených závěrečných zkouškách a po následujících prázdninách začal roku 1935 Haas učit. O rok později, v říjnu 1936 nastoupil mladý učitel základní vojenskou službu k 6. pěšímu „Hanáckému" pluku. Následně se vrátil do Olomouce, a to po základním výcviku, složení přísahy a odvelení do důstojnické školy, která se zde nacházela. Ze školy nakonec vyšel jako četař aspirant.

O další rok později, v srpnu 1937 byl Karel uvolněn ze služby, aby se zúčastnil Lesní školy a branného kurzu v Rajnochovicích. Poté se přihlásil na vojenskou akademii v Hranicích, kam v září nastoupil jako kadet. Vyřazen byl jako poručík zase o rok starší, 14. srpna 1938. V tomto roce přišla zlomová chvíle Haasova života. Armáda totiž mladíka odvelela do služby na Slovensku, konkrétně v Rymavské Sobotě, kde poznal svou budoucí ženu Martu.

S okamžiky štěstí však přichází také zoufalství. Tragický podzim 1938 přináší změny v územním uspořádání Československa a po 15. březnu 1939 opouští Haas Slovensko už jako Slovenský štát. Dějiny zavály mladého poručíka zpět do Olomouce a po demobilizaci začal opět učit.

Koncem roku 1940, když byla česká armáda rozpuštěna, přiřadili Karla Haase jako úředníka okresnímu úřadu ve Zlíně. V napjatých letech se Karel Haas nakonec i žení. V únoru 1941 si vzal svou slovenskou lásku Martu. Na svou manželku a myslel i v posledních chvílích života v německém vězení. „Prosím Vás ještě jednou, potěšte moji Martičku. Ona jest ještě mladá, tak tu ránu snad s pomocí boží přetrpí, čas bolest vyhojí, a ještě může býti šťastná." 

Rodinou idylu z února totiž vzápětí střídá neštěstí. Haase 21. dubna zatklo gestapo a odvezlo v té době sedmadvacetiletého Karla na pražský Pankrác. Byl souzen pro zpravodajskou činnost pro cizí mocnost. Následovalo kolečko vězení, kterými Haas musel projít. Drážďany, Intershausen, Berlin-Moabit-Plötzensee. V tom posledním byl Haas v pouhých 29 letech popraven stětím gilotinou za vydání legitimací ruským parašutistům. Zemřel za službu vlasti 3. května 1943.

Následně byl Haas vyznamenán nejen armádou, ale i Náčelnictvem Junáka. Dnes se po něm jmenuje olomoucké 4. středisko mjr. Karla Haase.

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady 4. středisko mjr. Karla Haase, únor - březen 2017