Člen mělnického oddílu Junáka. Příslušník čs. jednotky v SSSR. Velel obraně ukrajinského Sokolova v březnu 1943, při kterém sám padl. První zahraniční nositel vyznamenání Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu. Jeho tvář se objevila na poštovních známkách tzv. londýnského vydání.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

„Kromě technické specializace byl skvěle fyzicky vybaven, protože byl velký sportovec, sokol, vesloval, byl to skaut.“ Eduard Stehlík o O. Jarošovi

Sportovec, skaut, elektrotechnik

Budoucí první zahraniční Hrdina Sovětského svazu se narodil v Lounech do rodiny železničního topiče. Jeho otec byl ale záhy služebně přeložen na Mělník a tak prožil Otakar Jaroš mládí právě tam. Byl všestraně nadaným sportovcem, chodil do skauta i sokola. Ve škole se mu ale moc nedařilo. V tercii mělnického gymnázia propadl a odešel na měšťanskou školu, kde dokončil základní povinnou docházku.

Ve třicátých letech poté pokračoval na Vyšší elektrotechnické škole v Praze, kterou absolvoval roku 1934. Následně musel nastoupit vojenskou službu. Rukoval k telegrafnímu praporu ve slovenské Trnavě a za dva roky poté se stal vojákem z povolání. Za první republiky se vypracoval až na velitele čety.

Náchod – Polsko – Sovětský svaz

Po Mnichovské konferenci na podzim 1938 jej čekalo nejen velké zklamání z rezignace vrcholných politiků na obranu země, ale také propuštění z později likvidované armády. V této době se krátce živil civilním povoláním – pracoval jako úředník na náchodské poště.

Velmi rychle ale následoval stovky svých bývalých kolegů z ozbrojených sil a v srpnu 1939 přešel hranice do Polska. Po začátku druhé světové války jednotka Čechů a Slováků ustupovala až se někteří dostali na ta polská území, které obsadila Rudá armáda na základě dohody s nacistickým Německem. Naši vojáci byli Sověty internováni v táborech, kde přežívali ve velice tvrdých podmínkách.

Roku 1941 se Jaroš na přání Ludvíka Svobody stává součástí československé vojenské mise v SSSR. Spolu s dalšími byl vybrán, aby u hranic Slovenska navazoval spojení s domovem a pomáhal bývalým československým státním příslušníkům při odchodu do zahraničí. Celou akci ale přerušil německý útok na Sovětský svaz v červnu 1941.

Brzy poté se začíná v Buzuluku soustřeďovat zárodek naší vojenské jednotky na Východě. V červenci 1942 byl zřízen 1. československý samostatný polní prapor v SSSR a nadporučík Otakar Jaroš se stal velitelem první roty. Dne 30. ledna 1943 po několikaměsíčním tvrdém výcviku zahajuje jednotka přesun na frontu. Většinu cesty se jelo vlakem, posledních 350 kilometrů museli ale vojáci v zimě zdolat pěšky.

Kult Hrdiny Sovětského svazu

Na frontě bylo Jarošovým úkol udržet vesnici Sokolovo před německým útokem. Během plnění tohoto rozkazu byl však 8. března 1943 zabit a spolu s ním zhruba sto dalších Čechů a Slováků. Jednalo se o první vojenské vystoupení naší jednotky na východní frontě. Rozsahem šlo ale o jednu z mnoha bezvýznamných bitev světové války...

Ještě během konfliktu bylo Otakaru Jarošovi uděleno vyznamenání Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu. Toto nejvyšší sovětské vyznamenání obdržel jako vůbec první zahraniční voják. Po roce 1948 se osobnost dřívějšího mělnického skauta stala předmětem obrovského kultu. Po Jarošovi se jmenovaly ulice a náměstí, vojenské útvary nebo školy. Domácí historici a publicisté ho navíc vykreslovali jako ideálního komunistu, což se ale velmi rozcházelo se skutečnými názory mladého velitele. Jak přípomíná Tomáš Jakl: „NKVD měla svoji agenturu, kterou si zjišťovala nálady v jednotce, a právě jméno Otakara Jaroše je mnohokrát zmíněno při antisovětských postojích. A důsledný československý postoj Otakara Jaroše nepřímo potvrdil i velvyslanec Zdeněk Fierlinger, který více než dobře vycházel se sovětskými orgány, když žádal, aby byl Otakar Jaroš odeslán na Střední východ a byl zmenšen jeho vliv v československé vojenské jednotce v Sovětském svazu.“

Tvář Otakara Jaroše byla použita na známkách tzv. londýnského vydání a jeho portrét roku 1969 použila také sovětská pošta.

Zdroje

ČERNÝ, Karel. Muži z londýnského vydání. Žďár nad Sázavou: Jitka Průžová ve spolupráci s Merkur-Revue a Masarykovou dělnickou akademií, 2007.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1090567-vojak-otakar-jaros

PEHR, Michal. Ohlédnutí za Otakarem Jarošem. Louny: Pro Město Louny vydalo Digon, 2012.

Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005.

Pamětní místa

Pamětní deska na rodném domě (Louny, Jarošova)

Pomník na Mělníku (Mělník, U Sadů)

Pamětní deska na budově pošty v Náchodě (Náchod, Masarykovo náměstí)

Hrob Otakara Jaroše v místě bojů.

Památník na místě posledního boje u kostela v Sokolovu.

Vyznamenání a ocenění

  • 1943 Československý válečný kříž 1939

    1943 in memoriam jmenován do hodnosti kapitán pěchoty

    1943 Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu

    1943 Leninův řád

    1948 Sokolovská pamětní medaile

    Portrét použit na československých známkách tzv. londýnského vydání.

    Jarošova tvář se roku 1969 objevila i na známkách sovětské pošty.

Skautský život

Člen oddílu Junáka na Mělníku

Dokumentace

Pamětní deska na rodném domě. (www.vets.cz)

Pomník na Mělníku. (www.vets.cz)

Pamětní deska na budově pošty v Náchodě. (www.vets.cz)

Hrob Otakara Jaroše v místě bojů. (www.vets.cz)

Památník na místě posledního boje u kostela v Sokolovu. (www.vets.cz)

Otakar Jaroš na československé známce tzv. londýnského vydání.

Autoři

Příběh dal dohromady Petr Tvrdý, březen 2017

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.