Klauber Hanuš

Skaut plzeňského 8. a následně 2. oddílu. Odvlečen z důvodu rasové nenávisti do Terezína a následně do Auschwitz/Osvětimi, kde zahynul.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

     Hanuš Klauber se narodil 12. května 1923 v Plzni jako syn Pavla Klaubera a jeho manželky Marie rozené Glaserové. Měl ještě mladší sestru Zuzanu narozenou 26. června 1926. Otec Pavel Klauber vedl v Plzni velkoobchod železem a železářskými potřebami.

     V září 1933 nastoupil Hanuš do primy Masarykova reálného gymnázia v Plzni. Na škole dosahoval v následujících letech dobrých výsledků a skautování v 8. a následně 2. oddílu, do kterého přestoupil v roce 1938, ho bavilo. Životní pohodu rodiny fatálně poznamenaly politické změny započaté mnichovskými událostmi na podzim 1938.    

     Po prázdninách 1939 Hanuš přerušil studium Masarykova reálného gymnázia a nastoupil do učení na nástrojaře ve Zbirohu, bydlel zde v domě č. 208. V srpnu 1940 se Hanuš podle policejní přihlášky vrátil k rodičům do Plzně a zřejmě zde už zůstal. Zda  někde pracoval, nevíme; v učení ale nejspíše již pokračovat nesměl. Spolu s matkou a sestrou byl zařazen do prvního ze tří velkých transportů plzeňských Židů označeného "R", který je 17. ledna 1942 odvezl do Terezína. Jméno otce Pavla není u žádného ze zmíněných transportů uvedeno. Podle poznámky na pobytové přihlášce byl 26. října 1940 zatčen gestapem a zřejmě byl od té doby ve vazbě. Jako první z rodiny také padl za oběť nacistické rasové nenávisti už 7. dubna 1942 v Mauthausenu. Marie a Zuzana společně odjely transportem "Dl" 6. září 1943 z Terezína do Osvětimi, kde jejich stopa končí. Hanuš spolu s dalšími práce schopnými mladými muži zůstal v Terezíně až do září 1944, svobody se však ani on nedočkal. V jednom z posledních transportů s označením "Ek", vypraveném z Terezína do Osvětimi 28. září 1944, bylo s jízdenkou bez návratu pamatováno i na něho.

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. K-5635 - Klauber Hanuš, K-7839 - Klauberová Zuzana, K-5991 - Klauberová Marie; policejní pobytové přihlášky Klauber Pavel, Klauber Hanuš.

Kol.: Terezínská pamětní kniha, Praha 1995, s. 270.

---

Pamětní místa

      Hanuš Klauber je uveden na pamětní desce obětí 2. světové války z řad studentů a absolventů Masarykova reálného gymnázia, která se nachází v mezipatře školní budovy na dnešní Klatovské třídě č. 1736/51 v Plzni (původní gymnázium, dnes součást Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni). Fotografie desky viz příloha.

     Náhradu za neexistující náhrobek představuje kámen s Hanušovým jménem v plzeňské Zahradě vzpomínek, symbolickém hřbitově plzeňských obětí holocaustu vytvořeném v sousedství tzv. Staré synagogy ve dvorním traktu domu ve Smetanových sadech č. 5 v Plzni. Blíže o Zahradě vzpomínek viz medailón Hanuše Adela. Fotografie viz příloha.

---

Vyznamenání a ocenění

•      Vzhledem k okolnostem úmrtí jmenovaného je pravděpodobné jeho vyznamenání zlatým stupněm Junáckého kříže Za vlast 1939-1945, ale v dostupném zdroji (Bořík, Stanislav: Junácký kříž "Za vlast 1939-1945". Plzeňsko, list pro  vlastivědu západních Čech, roč. XXII/1995, č. 4, s. 1), který ovšem není vyčerpávající, není jeho jméno uvedeno.

---

Skautský život

člen 8. odd. a poté 2. odd. Junáka Plzeň

     O skautském životě Hanuše Klaubera víme pouze z medailónku, který po válce sepsal jeho bývalý vůdce Hanuš Kraus - Šiwo:

"...Přestoupil z 8. oddílu skautů do Stopy 7. 9. 1938. Vedle řady zkoušek zdatnosti a dovednosti, jež skládal jako prvotřídní skaut a nejlepší žák Masarykova reálného gymnázia, hravě zastával postupně mnoho funkcí v oddíle i smečce: instruktor vlčat, zástupce rádce, rádce, tajemník, instruktor, rádce oddílu. Jako jeden z mála chlapců složil úspěšně odborku stopaře."

     Z doby Hanušova členství v 8. oddíle nic bližšího kvůli nedostatku pramenů zjistit nelze. Po přestupu do 2. oddílu Stopa se zmínky o něm sporadicky objevují v týdenních oddílových rozkazech dochovaných v Šiwově pozůstalosti. Patřil do skupiny nacvičující na uzlovací a lasovací závody západočeské župy konané v plzeňské Měšťanské Besedě 27. listopadu 1938, kde pět hlídek Stopy obsadilo 1., 3., 6., 11. a 12. místo. Byl také členem delegace Stopy, která se v neděli 4. prosince 1938 účastnila slavnostního otevření nové klubovny Hanušova mateřského 8. oddílu pod tramvajovou vozovnou u řeky Radbuzy.

     Do funkce oddílového příkazníka, tedy Šiwova administrativního pomocníka, byl jmenován 6. ledna 1939. Šiwo tehdy potřeboval spolehlivého člověka, který by dohlížel na rozdílení a plnění povinností služební družiny a koordinoval jejich rádce. Služba neměla za povinnost jen udržování pořádku v klubovně, ale v době, kdy i pevná telefonní linka byla privilegiem úřadů a nemnohých domácností, měli její vybraní členové za povinnost v určené dny a hodiny v týdnu docházet jako spojky do bytů okresního zpravodaje a oddílového vůdce a doručovat písemné zprávy. V turbulentní atmosféře přelomu let 1938/1939, kdy se po prosincovém sněmu sjednotily dříve samostatné skautské organizace do jednotné Junák - ústředí skautské výchovy, nabylo rychlé a přesné zpravodajství na důležitosti. Patnáctiletý zkušený skaut Hanuš, přezdívkou Don, se danému úkolu bohužel směl věnovat jen necelé tři měsíce. Nové stanovy sjednoceného Junáka deklarovaly, že výchova v něm bude probíhat "v křesťanském duchu" - a tato věta se stala záminkou pro ukončení členství židovských členů organizace. Spolu s dalšími třinácti kamarády byl jmenován v oddílovém rozkaze z 24. března 1939, který znamenal formální ukončení jejich skautování. S některými z nich se Šiwo i přes oficální zákazy dále stýkal a umožňoval jim alespoň v omezené míře spolupráci s oddílem, nevíme ale, zda to byl i případ Hanuše Klaubera.

Zdroje:

Archiv Okresní rady Junáka Plzeň-město, osobní pozůstalost Jan Kraus - poválečné charakteristiky zahynulých skautů pro účely udělení vyznamenání, oddílové týdenní rozkazy Stopy 1938-1939.

---

Více o osobě Hrdiny

     Doplňme ještě některé informace o Hanušově rodině. Jeho otec, rodilý Plzeňák Pavel Klauber si Marii, narozenou v haličské Jaroslavi, vzal za manželku 11. června 1922 ve Vídni. Zřejmě šlo o moderní ženu otevřenou novým vymoženostem, jak lze soudit ze skutečnosti, že v polovině 30. let složila řidičské zkoušky a pořídila si automobil. Po svatbě bydleli zprvu v bytě Bernharda Glasera v Koperníkově ul. č. 22 v Plzni, v souvislosti s narozením syna Hanuše se v roce 1923 přestěhovali do vlastního bytu na Třídě Čs. legií č. 11 (dnešní Klatovská tř. č. 11), kde se o tři roky později narodila i dcera Zuzana. Shodou okolností se dům nachází na dohled od tehdejšího bydliště Hanuše Adela, vedoucího plzeňského 8. skautského oddílu, do kterého Hanuš Klauber pravděpodobně někdy v polovině 30. let nastoupil. Odtud v srpnu 1934 přesídlila rodina Klauberových na adresu Purkyňova ul. č. 28 v Plzni, kde žila až do začátku roku 1939. Pátého ledna uvedeného roku se stěhovali do starého bytu babičky Klauberové v Sedláčkově ul. č. 15 v Plzni, kde žili až do října 1940. K 27. říjnu 1940 přesídlili do Husovy třídy č. 17. Podle poznámky na policejní přihlášce byl otec Pavel Klauber 26. října 1940 zatčen německou tajnou státní policií, na novou adresu tedy zřejmě přesídlila jen manželka Marie a dcera Zuzana. Syn Hanuš se hlásil na rodičovské adrese Sedláčkova 15 po návratu ze Zbiroha k 24. srpnu 1940, k 28. říjnu 1940 přešel do nového bydliště Husova tř. 17. Zde bydlel i po zavedení samostatné pobytové přihlášky pro svoji osobu k 17. květnu 1941 až do zařazení do transportu v lednu 1942.

     Šiwova zmínka o "nejlepším žáku Masarykova reálného gymnázia" se možná týkala některého z nižších ročníků studia. V kvartě ve školním roce 1937/38 i následně v prvním pololetí kvinty dosahoval Hanuš průměrných výsledků, šly mu živé jazyky, zeměpis a dějepis, problémy měl ale s fyzikou a chemií a v kvintě i s latinou. V kvintě pak po prvním pololetí, kdy zameškal 87 hodin, přestoupil na soukromé studium. Na něm se však nepodrobil povinným zkouškám, za druhé pololetí proto nebyl klasifikován a dál ve studiu nepokračoval. Byl také po oba sledované roky osvobozen z tělocviku, což může spolu s absencí naznačovat nějaké zdravotní problémy, které k přerušení studia přispěly.

     Pro zajímavost poznamenejme, že ve stejném ročníku Masarykova reálného gymnázia studovalo více členů Stopy - ve školním roce 1937/38 chodili do třídy IV.c s Hanušem Klauberem i Jiří Glaser a Vladimír Krabovský, do sousední IV.b František Drechsler a do IV.d Leopold Mikuláš ("Niky") Slezák. Jejich osudy jsou vzhledem k obsahu tohoto medailónu sice zdánlivě nadbytečné, ale přesto je pro dokreslení oné turbulentní doby připomeňme: Jirka Glaser jako Žid vycestoval ještě v červenci 1939 se strýcem do Ecuadoru, válku přežil a zůstal v zahraničí. Vláďa Krabovský - Krab pracoval ve Stopě jako instruktor i po válce až do dalšího zákazu Junáka v roce 1949. Franta Drechsler se starším bratrem odjeli v létě 1939 do Irska, po dostudování oba vstoupili do řad československé exilové armády a vrátili se do Plzně v květnu 1945 jako příslušníci Československé samostatné obrněné brigády, zůstali však z rodiny sami a v roce 1949 se vrátili do Irska. Niky Slezák, ač nadšený skaut a družinový rádce, podlehl na jaře 1939 nátlaku německé matky a dal se k Němcům - přestoupil na německé gymnázium, opustil Stopu a vstoupil do Hitlerjugend. Jeho cesta zákonitě skončila ve Wehrmachtu a z frontového nasazení už se nevrátil.             

     Hanušův osud se s odstupem let jeví o to tragičtěji, že podle dostupných informací měl zřejmě možnost včas opustit Protektorát Čechy a Morava a zachránit si život, ale nevyužil ji. Měl už od listopadu 1933 vlastní cestovní pas, který mu rodiče prodloužili v listopadu 1935 o dva roky do 30. listopadu 1937. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 otec Pavel neváhal, už 4. dubna nechal vystavit synovi nové vysvědčení zachovalosti a prostřednictvím rodinného advokáta JUDr. Josefa Hochmana podal 21. dubna 1939 žádost o prodloužení jeho starého pasu za účelem "vzdělávací cesty do Anglie přes Německo, Belgii a Holandsko". Plzeňské policejní ředitelství tehdy nekladlo podobným žádostem překážky a snažilo se je vyřizovat s maximální rychlostí, nový pas byl proto vydán hned 24. dubna 1939 s platností na dva roky. Podle čerstvě zavedených "pobřeznových" předpisů muselo s vystavením pasu souhlasit i gestapo, ani z této strany nepřišly námitky. 26. dubna 1939 pas převzal JUDr. Hochman a... nevíme, co se dělo dál. Proč Hanuš neodjel? Nechtěl opustit rodiče a sestru, nebo se objevila jiná nečekaná překážka? Šance na vycestování se uzavřela vypuknutím války...  Platný pas přitom měla i jeho sestra Zuzana, ohledně rodičů informace nejsou dochovány.

Zdroje:

 Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, osobní registratura, sign. K-5635 - Klauber Hanuš, K-7839 - Klauberová Zuzana, K-5991 - Klauberová Marie; policejní pobytové přihlášky Klauber Pavel, Klauber Hanuš.

Archiv města Plzně, fond Masarykovo české státní reálné gymnázium Plzeň, inv. č. 18, 19, sign. 14e72, 14e73 - Hlavní katalog 1937-1938, 1938-1939.

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Miroslav Eisenhammer říjen 2019