Mäntl Jiří

Plzeňský skaut, jeden z nejaktivnějších členů úderného oddílu odbojové organizace Jestřáb. Organizoval odboj, prováděl sabotáže. Zatčen, odsouzen a popraven v Praze na Pankráci.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

"Jirka byl tělem i duší voják, byla to výchova sokolská a skautská, střelecká - těšil se na příští vojenskou službu, vychovával tak i ostatní mládence, miloval svou vlast a věren vojenské přísaze byl hotov obětovati svůj život,  pracoval s nadšením pro novou republiku a těšil se na chvíli, až nepřítele z Čech poženeme, byl statečným bojovníkem za dobro, dle zpráv upřímným a věrným kamarádem svých druhů, které nezradil ani na mučidlech, byl krajně obětavým, nečekaje od nikoho a ze žádné strany nic, věren heslu "Ni zisk, ni slávu!""

     Těmito dnes snad pateticky znějícími slovy ukončil své písemné líčení odbojové činnosti a z ní vyplývajícího osudu vlastní rodiny Jiřího otec Antonín Mäntl.  Sepisoval své vzpomínky v červenci a následně v listopadu 1945, poté, co se zotavil z následků roční pouti po nacistických věznicích.  Z jeho řádek i po desetiletích cítíme, kromě smutku nad ztrátou syna i milované manželky, hrdost a vzdorovitost vůči osudu, který jej o mnohé připravil, ale nezlomil. Jeho paměti nám poslouží jako základ pro vylíčení odbojové činnosti plzeňského úderného oddílu Jestřáb, jehož pevným článkem se Jirka Mäntl stal.

     Jiří Mäntl se narodil 28. 12. 1921 v Plzni jako syn pojišťovacího úředníka Antonína Mäntla a Amálie rozené Bečvářové. Společně s rodiči a dvěma staršími bratry bydlel v Resslově ul. č. 21 v Plzni v domě, který patřil otcově sestře. Po absolvování měšťanské školy nastoupil na plzeňskou Vyšší průmyslovou školu stavební, podobně jako další příslušníci ročníku 1921 určeného do první vlny nuceného pracovního nasazení však musel školu předčasně opustit. Pracoval pak jako stavitelský asistent ve Škodových závodech.

     V dubnu 1933 se jako jedenáctiletý stal členem plzeňského 2. skautského oddílu Stopa vedeného Janem Krausem - Šiwou. O jeho  skautských letech pojednává níže zvláštní odstavec. Z oddílu odešel v září 1936, když ho skautský program přestal uspokojovat. Lze se jen dohadovat, že dobrodružné povaze dospívajícího mládence v houstnoucí atmosféře druhé poloviny 30. let více vyhovovala přímočařeji branná příprava prováděná v jiné organizaci - Národní střelecké gardě. Toto - jak již je z názvu patrno zejména střelecké - zájmové sdružení v Plzni vedl Jiřího otec Antonín Mäntl spolu s npor. Václavem Kuttanem starším a npor. Ing. Františkem Němcem. Antonín Mäntl byl velitelem II. praporu Národní střelecké gardy 3., jak zněl její celý název.    

      Události roku 1938 a následná okupace zbytku českých zemí v březnu 1939 postavily Antonína Mäntla a jeho přátele před jasnou volbu. Národní střelecká garda byla vzhledem ke svému zaměření jedním z prvních spolků, které nová moc ještě v létě 1939 zakázala. Okamžitě proto začali s ilegální činností, jejich plzeňská organizace pojmenovaná ETA byla řízena pražským ústředím ilegálních Národních střeleckých gard nazývaným K.O.S. (Kázeň-Odvaha-Statečnost). Zaměřovala se na získávání a předávání informací zpravodajského charakteru, vytipovávání míst vhodných pro letecké shozy zbraní, mapování objektů v Plzni a okolí důležitých pro okupanty a zejména budování ilegální ozbrojené jednotky pro očekávané povstání. Touto ozbrojenou jednotkou, fungující částečně nezávisle na mateřské organizaci ETA, byl úderný oddíl Jestřáb (též s ohledem na počet do něj zapojených odbojářů nazýván v literatuře "úderná rota Jestřáb"). Podle různých zdrojů vznikl Jestřáb v prosinci 1940 nebo v polovině roku 1941 a soustřeďoval bývalé členy dorostu Národních střeleckých gard, Sokola, DTJ, skauty, mladší dělníky a studenty, vesměs ve věku mezi 18-24 lety.  Jako hlavní organizátoři Jestřábu působili Jiří Mäntl spolu se svým věrným kamarádem Aloisem Chmelíkem. Podle pokynů a za pomoci otce a jeho přátel z vedení ETY tvořili družstva o 10-14 mužích, která se scházela v bytech i venku v přírodě a prováděla teoretický i praktický vojenský výcvik. V roce 1944 bylo takto zapojeno už kolem stovky mladíků.

     Nedílnou součástí činnosti Jestřábu bylo získávání zbraní a výbušnin a příprava sabotáží. Jiří Mäntl se s Aloisem Chmelíkem v noci z 15. na 16. listopadu 1942 vypravili na obhlídku železniční trati na Klatovy a z ní odbočující závodní vlečky Škodových závodů v Plzni-Doudlevcích, kde chtěli připravit komoru pro umístění nálože. Byli však překvapeni dvoučlennou hlídkou německé Schutzpolizei, která po nich začala střílet. Oba střelbu opětovali a oba německé policisty zastřelili a sebrali jim zbraně, Alois Chmelík při tom utrpěl průstřel břišního svalu. Tato událost měla za následek  rozsáhlé vyšetřování. Na hlavu pachatelů vypsalo gestapo odměnu 300 000 korun, ale pátrání skončilo bez výsledku. Po Chmelíkově uzdravení pokračovali s Jiřím oba, někdy s účastí dalších členů Jestřábu, v dalších nebezpečných akcích. Členové skupiny se vloupali do několika prodejen zbraní, kde získali pušky a velké množství nábojů. Po britském náletu na Plzeň v noci ze 13. na 14. května 1943 se jim ze zasaženého postavení německé protiletecké obrany podařilo odnést poškozený těžký kulomet Schwarzlose, který s pomocí techniků napojených na skupinu opravili a ukryli. Opakovaně vnikali na Němci využívané letiště v Plzni-Borech, kde poškozovali letadla a odcizovali navigační přístroje. Při jedné z těchto výprav byli přistiženi německým vojákem, kterého byli nuceni zastřelit, stejně jako strážného, který mu přišel na pomoc. Během pronásledování se jim pak podařilo navést skupiny stráží proti sobě a docílit toho, že se ostřelovaly vzájemně. Další dva německé vojáky zlikvidovali při svých nočních průzkumných výpravách - oba hodili do řeky, jednoho do Mže u Kalikovského mlýna, druhého do Radbuzy ze železniční lávky. Ani v těchto případech se nepodařilo pachatele odhalit. S ukořistěnými zbraněmi prováděli členové Jestřábu střelecký výcvik v odlehlých lomech. Jako zdroj výbušnin pro výrobu náloží měly mimo jiné posloužit protiletadlové granáty, kterých se příslušníkům Jestřábu při dvou vloupáních do skladu protiletecké baterie poblíž vily Tereza v Plzni-Lochotíně ve dnech 31. května a 2. června 1944 podařilo ukořistit 110 kusů.

     Jiří Mäntl ani jeho otec a přátelé netušili, že gestapu se již v roce 1942 podařilo infiltrovat pražské ústředí K.O.S. svým agentem. Po zmapování struktury organizace přikročili Němci k postupnému zatýkání, které se z Prahy přelilo i do venkovských regionů.  Po ztrátě kontaktu na řídící složku v Praze navázaly Jestřáb i ETA v březnu - dubnu 1944 prostřednictvím Václava Kuttana mladšího styk s plzeňskou organizací Druhá lehká tajná divize, která představovala v letech 1943-1944 po likvidaci vojenského odboje a složek ÚVOD na Plzeňsku vedoucí sílu nekomunistického odboje v Plzni. Organizace vedená pplk. Krejčíkem a napojená na pražský Přípravný revoluční národní výbor spojovala v Plzni a okolí odbojové skupiny z okruhu pošty a Telegrafního a stavebního úřadu, policie, protiletecké ochrany, skautů, zbytků vojenského odboje i dalších občanských skupin; bohužel i na ni už gestapo shromáždilo dostatek informací. Zatýkání v řadách Jestřábu proběhlo 12. června 1944 - mj. byli zatčeni Jiří Mantl, jeho otec Antonín i matka Amálie, Alois Chmelík a jeho žena Anna Chmelíková; do konce června pak bylo zatčeno několik set lidí z okruhu organizací napojených na 2. lehkou tajnou divizi, která tím byla silně ochromena. (Mimo jiné zatčeni z plzeňských skautů i otec a syn Kuttanovi 12. a 28. června 1944, Josef Knapp - Maate a Jan Kraus - Šiwo). Ze samotného Jestřábu zatklo gestapo 78 osob. Během domovní prohlídky v bytě Mäntlových nalezlo gestapo kromě dalších usvědčujících materiálů zbraně, které se mu podařilo spojit se smrtí dvou Schutzpolicistů z listopadu 1942, a přestože Jirka i jeho přátelé odolávali krutým výslechům, už jen to stačilo k obžalobě. Jiří Mäntl  a jeho matka Amálie byli spolu s Aloisem Chmelíkem a jeho manželkou Annou odsouzeni pražským Sondergerichtem k smrti a 15. září 1944 v Praze na Pankráci popraveni. Otec Antonín Mäntl byl dále vyšetřován, prošel společně s Václavem Kuttanem starším věznicemi v Terezíně, Drážďanech, Budyšíně, Ebrachu a Straubingu, odkud byli 25. dubna 1945 vysláni na pochod smrti do Dachau. 30. dubna 1945 byli osvobozeni Američany a zpět do Plzně se dostali 16. května 1945.

     Činnost oddílu Jestřáb považovala prošetřovací komise Ministerstva národní obrany, která po válce rozhodovala o udělení statusu odbojáře podle zákona č. 255/1946 Sb., za natolik ojedinělou, že mu jako jediné odbojové organizaci ze západních Čech přiřkla charakter partyzánské skupiny. Hlavní cíl své činnosti, tedy organizované ozbrojené vystoupení v čase povstání, sice oddíl Jestřáb vinou zatýkání nenaplnil, bez Jiřího Mäntla by však rozhodně nedosáhl takového rozsahu činnosti a stupně přípravy.     

Zdroje:       

Toto líčení je založeno na pramenech: Archiv města Plzně, fond Odboj Plzeň - Sbírka Františka Bureše, inv. č. 6, 104, 147, 149 - svědecké výpovědi a návrhy na vyznamenání bývalých členů 2. LTD; archiv ORJ Plzeň-město - osobní pozůstalost Jan Kraus (osobní vylíčení činnosti sepsané v r. 1945 Antonínem Mäntlem); osobní archiv M. Eisenhammera - písemné vzpomínky Václava Kuttana ml. - Wapuska.

Literatura: Laštovka, Vojtěch: Plzeň v boji proti fašismu. Plzeň 1975, s. 107-108. Fišer, Jaroslav - Laštovka, Vojtěch: Nikdo nebude zapomenut. Plzeň 1985, s. 46-47, 137. (-ZK-): Junáci v boji za svobodu. In memoriam bratra Jiřího Mäntla. Svobodné slovo mladých, 29. 11. 1946. Žaluji. Pankrácká kalvárie 2. část, Praha 1946, s. 789-790.

---

Pamětní místa

Jiří Mäntl nemá v Plzni žádný pomníček ani pamětní desku.

---

Vyznamenání a ocenění

• Jiří Mäntl byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 in memoriam dekretem ze dne 17. 11. 1945 č. 12 713, stejné vyznamenání obdržela i jeho matka Amálie.

  Jeho vyznamenání zlatým stupněm Junáckého kříže Za vlast 1939-1945 je velmi pravděpodobné, ale není přímo doloženo, stejně jako v případě jeho matky Amálie, která podle poválečného vyjádření Antonína Mäntla byla "nadšená podporovatelka skautů".

  Zdroj:

  Archiv ORJ Plzeň-město - osobní pozůstalost Jan Kraus (osobní vylíčení činnosti vlastní a Jiřího Mäntla sepsané v r. 1945 Antonínem Mäntlem); Bořík, Stanislav: Junácký kříž "Za vlast 1939-1945", Plzeňsko- list pro vlastivědu západních Čech, roč. XXII, 1995, č. 4, s. 1.

---

Skautský život

Člen 2. odd. Junáka v Plzni. Podle poválečné vzpomínky otce Antonína Mäntla byl členem 2. oddílu v letech 1931-1936, z dochovaných oddílových rozkazů ale vyplývá, že byl členem 2. oddílu od dubna 1933 do září 1936. Po celou dobu byl řadovým členem. (Archiv ORJ P-M, osobní fond Kraus Jan, oddílové rozkazy 2. oddílu z let 1933-1936.)

     Jiří Mäntl byl členem plzeňského 2. oddílu Stopa vedeného Janem Krausem - Šiwou od dubna 1933 do září 1936. O jeho skautském životě vypovídají zejména zmínky nalezené v oddílových rozkazech Stopy. Jde o ojedinělý informační materiál, který poskytuje možnost srovnání, jak byla osobnost Jiřího vnímána v reálném čase a jaký obraz se o ní vytvořil "ex post" po válce s vědomím jeho válečného hrdinství a tragického osudu. "Výborný junák, který o několik let později uplatnil znamenitým způsobem své zkušenosti z doby skautování k nejvyšší službě vlasti v době jejího útisku", tak na něj vzpomínali po válce jeho otec Antonín Mäntl i předválečný skautský vůdce Jan Kraus. Oddílové rozkazy psané Šiwou, který byl svým hochům sice přátelským, ale zároveň přísným a nic neodpouštějícím vedoucím, přitom ukazují Jiřího jako průměrného a ničím zvláštním nevybočujícího skautíka. Neobjevují se v nich žádná kladná hodnocení uplatňovaná u těch, kteří úspěšně složili více odborek nebo reprezentovali oddíl v některém ze skautských závodů. Naopak je jeho jméno několikrát zmíněno mezi "hříšníky", kteří dlužili oddílové poplatky, neomlouvali nepřítomnost na oddílových podnicích a podobně.

     Zalistujeme-li v dochovaném táborovém časopise "Bylo-nebylo" z tábora u Trpíst na Úterském potoce, konaném v létě 1934, nalezneme v něm několik zdařilých karikatur, jejichž autorem je právě Jiří Mäntl - viz příloha. V době, kdy je kreslil, mu bylo 12 1/2 roku. Posuďte sami, jak nadaný kreslíř a pohotový glosátor Jiří byl... Mimo jiné snad právě tato dovednost přivedla Jiřího ke studiu na průmyslovce. S oddílem se Jiří rozloučil po svém čtvrtém táboře v září 1936. Šiwo poznamenal, že "přestal chodit pro nezájem". Bylo mu tehdy 14 1/2 roku, což je věk, kdy mnozí skauti i dnes své oddíly opouštějí a považujeme to za běžný jev, protože zdaleka ne každý se chce sám zapojit do vedení mladších členů a v bouřlivém věku dospívání se raději poohlíží po jiném uplatnění.  Tak i Jiří v době zvolna houstnoucího mezinárodního napětí nahradil skautskou romantiku členstvím v branně zaměřené Národní střelecké gardě 3. (Plzeň) vedené jeho otcem Antonínem Mäntlem. Výše popsané skutečnosti můžeme považovat za typický doklad toho, že zdaleka ne z každého "vzorňáka" musí být hrdina a naopak - teprve ve skutečné krizové situaci se ukazuje, co v kom opravdu je...

Zdroje:

Archiv ORJ P-M, osobní pozůstalost Jan Kraus - Oddílové rozkazy Stopy 1933-1936; poválečné líčení odbojových aktivit Jiřího Mäntla a členů skupiny "Jestřáb" sestavené Antonínem Mäntlem a Janem Krausem; táborový časopis "Bylo-nebylo".

---

Více o osobě Hrdiny

Jiří Mäntl se narodil 28. 12. 1921 v Plzni jako syn pojišťovacího úředníka Antonína Mäntla a Amálie rozené Bečvářové. Bydlel s rodiči a zpočátku i s dvěma staršími bratry Josefem (nar. 1910) a Bohumilem (nar. 1915) v Resslově ul. č. 21 v Plzni v domě, který patřil sestře Jiřího otce Josefě provdané Ryplové. Po absolvování měšťanské školy a krátké praxi u stavební firmy nastoupil v roce 1938 na plzeňskou Vyšší průmyslovou školu stavební. Jeho zanícení pro odbojovou práci a zřejmě také určitá dávka paličatosti, mladické drzosti a ležérního vztahu k úkolům, které nepovažoval za důležité vedly k tomu, že ve škole navzdory kreslířskému nadání zrovna neprospíval a třetí ročník v roce 1941 skončil se čtyřmi nedostatečnými. V následujícím roce už se jeho jméno ve školních katalozích neobjevuje, zřejmě po třetím ročníku školu opustil a jen krátce tak předešel svoje stejně staré spolužáky, kteří byli na podzim 1942 určeni do první vlny nuceného pracovního nasazení. Pracoval pak jako stavitelský asistent ve Škodových závodech.  Po zatčení Jiřího a jeho rodičů gestapo zabavilo a vyrabovalo jejich byt (Resslova 21, druhé poschodí, dveře č. 7). Jiřího otec Antonín Mäntl tak po návratu z německého vězení neměl kam jít a zůstal odkázán na pomoc přátel a zbývajících dvou synů, zejména Bohumila, který jako lesnický asistent působil v Nezdicích na Šumavě a ubytoval ho. V Nezdicích žil i nejstarší syn Josef a v srpnu 1944 tam byla donucena odejít i Josefa Ryplová.

Zdroje: archiv ORJ Plzeň-město - osobní pozůstalost Jan Kraus (osobní vylíčení činnosti vlastní a Jiřího Mäntla sepsané v r. 1945 Antonínem Mäntlem); Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň - pobytové přihlášky; Archiv města Plzně, fond Střední průmyslová škola stavební Plzeň - katalog 1940/41, sign. 20b213.

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Miroslav Eisenhammer, únor 2017