Novák Zdeněk

Mladý, sotva odrostlý absolvent vyšší průmyslovky v Ostravě, člen 3. oddílu skautů ve Vítkovicích, sokol, v období protektorátu nuceně nasazený a jeden z nejmladších členů odbojové skupiny Vladimíra Čermáka, známé jako Odboj slezských skautů (junáků), působící v Ostravě a blízkém okolí. Zahynul spolu s dalšími sedmnácti členy skupiny v závěru 2. světové války, kdy byl popraven z libovůle ostravského gestapa v Cieszyně (Polském Těšíně). Držitel statusu účastníka bojů o národní osvobození - účastník domácího odboje a politický vězeň.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

O běžném životě a skautské činnosti Zdeňka Nováka mnoho nevíme. Člen 3. oddílu ve Vítkovicích, rovněž aktivní člen Sokola, byl podle své tety Edy Pukovcové skautem tělem i duší.

„Zdeněk svůj skautský klobouk doma nesundal z hlavy, trochu jsme se mu posmívali, že jedině v něm nespí, ale i tak visel na pelesti postele.“

Odbojová činnost

Nejvíce informací se pojí právě k druhé polovině protektorátního období, v níž se Čermákova odbojová skupina, jejímž byl členem, nejvíce angažovala.

Za protektorátu studoval na vyšší průmyslovce ve Vítkovicích. Zde se potkal s Janem Schindlerem a Milanem Rotterem, s nimiž se podílel na odboji. Lze tak usuzovat, že právě takto se napojil na Čermákovu skupinu (odboj slezských skautů). Spolu s Rotterem, se kterým chodili do jedné třídy, byli jejími nejmladšími členy - a jak popisuje jeho teta, byli to nerozluční přátelé. Mapu, zapůjčenou ředitelem průmyslovky Čičákem, společně zvětšovali a zakreslovali do ní podminované objekty, u nichž se snažili přerušit spoje. Nákresy předávali partyzánům v horách. Často také navštěvovali Aloise Šugárka v jeho domě ve Fryčovicích, kde měl ukrytu vysílačku. Již jen tento krátký souhrn příliš nekoresponduje s tvrzeními, že měl plnit jen drobné úkoly. Skutečnost, že s Rotterem tvořili jednu z buněk trojkového konspiračního systému skupiny, pak není vůbec překvapivá.

Poslední měsíc války a první dny svobody

Osud Zdeňka Nováka je nedílně spjat s osudem celé Čermákovy skupiny, jenž se uzavírá v dubnu 1945. Paradoxně vinou lehkovážnosti svého nejlepšího přítele bylo na skupinu upozorněno několik konfidentů gestapa. Do spárů tajné policie padl 20. dubna v druhé vlně zatýkání. V jejím ostravském sídle prodělal brutální mučení, přesto nikoho dalšího neprozradil. Eda Pukovcová si vybavuje vzpomínku:

„Po mnoha letech jsem byla náhodným svědkem, když přišel na návštěvu k Novákům další kamarád (na jeho jméno si již nemohu vzpomenout) s kyticí rudých růží a odevzdal je švagrové. Ta dala kytici na stůl do vázy, mladý muž obešel stůl a poděkoval Zdeňkovi na portrétu a v urně za svůj život, že ho jako třetího neprozradil! Dověděla jsem se, že přichází každý rok v den Zdeňkových narozenin 3. června.“

30. dubna je osvobozena Ostrava a dochází k propouštění vězňů, avšak osmnáct příslušníků Čermákovy skupiny, mezi nimi Zdeněk, se domů nevrací. Rodiče všech nezvěstných pátrají po svých příbuzných a až v červnu je v Cieszyně (Polském Těšíně) na starém židovském hřbitově objeveno devatenáct hromadných hrobů. Na místo vyráží i Vítězslav Novák, starší bratr Zdeňka, který při exhumaci hrobů bohužel v posledním z nich nachází svého bratra. 24. června probíhá v Ostravě tryzna za všechny zavražděné v Čermákovy skupiny. Účastní se jí tisíce lidí.

Ivančena

Protože však skupina měla přísný trojkový systém, který ji chránil před prozrazením, nepodařilo se dochovat skoro žádné důkazy o činnosti skupiny a aktivitách Zdeňka Nováka. Naštěstí nebyla úplně zapomenuta, protože 6. října 1946 oddílová rada 30. oddílu Junáka na místě zvaném Ivančena vztyčuje dřevěný kříž na památku pěti členů Odboje slezských skatů. Malý pomníček se postupně rozrůstá až v obrovskou mohylu. Jméno Zdeňka Nováka ovšem mizí až do roku 1991, kdy vychází článek Šestý z pětice v časopise Tramp a rozpoutá pátrání, které šestého skauta ze skupiny opět právem připomene.

Zdroje:

Prameny:

• Archiv města Ostravy, Domovská matrika Vítkovice [on-line]. Svazek VI., 1903 - 1923 (1938) [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: https://badatelna.ostrava.cz/.

• Archiv města Ostravy, f.: Krematorium Ostrava, Kremační kniha Moravská Ostrava 1944 – 1945, pol. č. 7301.

• Archiv města Ostravy, Kronika III. národní školy v Zábřehu nad Odrou [on-line, cit. 23. 2. 2017]. Dostupné z: https://badatelna.ostrava.cz/.

• „Ďáblíkova“ kronika Ivančeny, korespondence s Edou Pukovcovou.

• Vojenský historický archiv, f.: Ministerstvo národní obrany, Komise pro vydávání osvědčení, osobní spis 7055864.

Monografie:

• BORÁK, Mečislav: Na příkaz gestapa. Nacistické válečné zločiny na Těšínsku. Ostrava: Profil, 1990, s. 185 – 198. ISBN: 80-7034-016-9.

• RADKOVIČOVÁ, Jitka: Stopy vedou k Ivančeně. Odboj slezských skautů 1938 – 45. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2011, s. 281 – 283. ISBN: 978-80-86825-59-5.

Další literatura:

• HYVNAR, Kryštof: Ivančena: 70 let ve vzpomínkách a obrazech. Praha: Junák – český skaut, Tiskové a distribuční centrum, 2016, ISBN: 978-80-7501-104-6.

Almanachy:

• Almanach k 80. výročí založení Střední průmyslové školy v Ostravě – Vítkovicích. Ostrava, 1999, str. 16, 39.

Články ve sbornících:

• BORÁK, Mečislav: Zavraždění ostravských skautů a jejich přátel v dubnu 1945. In: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 19. Šenov u Ostravy: Tilia, 1999, s. 71 – 108. ISBN: 80-86101-21-5.

Články v periodickém tisku:

• MORAVEC, Sláva: Světový skautský svátek dnem smutku ostravských junáků. Hlas, 24. 4. 1946.

• VAŠÍČEK, Zdeněk: Šestý z pětice. Tramp, č. 4, duben 1991, s. 11.

---

Pamětní místa

Pamětní deska v Polském Těšíně na starém židovském hřbitově

Informační cedule vedle mohyly na Ivančeně od roku 2008

---

Vyznamenání a ocenění

• Pochvalné uznání Svazu národní revoluce, odboje československé mládeže in memoriam za obětavou a statečnou práci - za osvobození vlasti, 9. května 1946

  Neověřeno

  ? Československý válečný kříž 1939, In memoriam - 18. dubna 1946 (VAŠÍČEK, Zdeněk: Šestý z pětice. Tramp, č. 4, duben 1991, s. 11.)

  ? Junácký kříž, In memoriam - 17. listopadu 1946

---

Skautský život

3. oddíl Junáka ve Vítkovicích

V daném období nic bližšího o jeho oddíle nevíme. 3. oddíl převzal po válce do svého názvu jméno Zdeňka Nováka, dokladem čehož je historická oddílová vlajka. Mezi dalšími objevenými střípky se nachází pouze jména několika jedinců, kteří měli stát v čele „Trojky“, přesná datace však prozatím není známa.

Oddíl se postupem doby v důsledku nutnosti změn kluboven přesouval do jiných částí Ostravy. Nakonec se stává součástí střediska Strážci v ostravském Svinově, kde „Chlapecká Trojka“ v roce 2011 formálně zaniká v důsledku sloučení se 7. oddílem pod novým číselným označením. V roce 2013 fakticky zaniká i tento oddíl.

Kontinuitu 3. oddílu Zdeňka Nováka a odkaz jeho samého dnes drží 3. smečka vlčat Trpaslíci, která vznikla (resp. byla obnovena) v r. 2002 právě z tohoto oddílu. Účelem Trpaslíků bylo vedle jiného zajištění přísunu dostatku budoucích členů právě pro „Trojku“. Provázanost obou oddílů byla dána i tím, že někteří dlouholetí členové „Trojky“ naopak přešli k Trpaslíkům coby vedoucí a jsou doposud aktivní. Dnešní věková a výchovná struktura Trpaslíků zahrnuje benjamínky, vlčata, skauty i rovery.

Zdroje:

• JEDLIČKA, Lumír: Cesta ostravského skautingu 1919 – 1991. Ostrava: Okresní rada Junáka, 1991, 80 str.

• Vzpomínky pamětníků a současníků

• skautIS - informační systém Junáka

---

Více o osobě Hrdiny

Studium

Zdeněk absolvoval strojní zaměření vyšší průmyslové školy v Ostravě – Vítkovicích. Maturoval v roce 1945.

Nucené nasazení

Společně se spolužáky Milanem Rotterem a Janem Schindlerem byl již během studia, z počátku roku 1943 „dobrovolně“ odveden do Technische Nothilfe a v závěru téhož roku nuceně nasazen na různých místech protektorátu – v Boskovicích, Vsetíně, Kuřimi u Brna. V lednu 1945 byli jako mnozí další středoškolští studenti odveleni ke kopání zákopů a následně skončili v železničních dílnách v Ostravě – Přívoze.

Rodina

Matka Marie Nováková, rozená Stratilová, pocházela z Bystřice pod Hostýnem a do Ostravy, resp. okolních obcí se dostala v roce 1919 coby kandidátka učitelství. Krátce působila na zemské expozituře dívčí obecné školy v Zábřehu nad Odrou. Svou profesní dráhu ale od roku 1920 spojila s III. národní školou v Zábřehu nad Odrou, kde působila nejprve jako pomocná učitelka, stálá učitelka a postupem času se stala její ředitelkou.

Po smrti syna Vítězslava v roce 1962 pečovala o jeho tři osiřelé děti až do své smrti roku 1969. V souvislosti s tragickým osudem svého druhorozeného syna vstoupila do Svazu protifašistických bojovníků, kde se stala dlouholetou členkou krajského výboru, jedno období rovněž ústředního výboru SPB. Za svou práci v této organizaci obdržela zlatý odznak Julia Fučíka.

Otec Vladimír Novák pocházel z Vítkovic, pracoval jako elektrotechnik, posléze - dle údajů v domovské matrice z počátku třicátých let - jako lázeňský. Údajně byl několikrát vyznamenaným příslušníkem revolučního námořnictva a účastníkem vzpoury v Boce Kotorské, Splitu a Terstu. Zemřel v roce 1976 ve věku osmdesáti let.

Rodiče se vzali 29. března 1921. V dubnu následujícího roku byla Marii Novákové schválena mateřská dovolená. 5. května 1922 se narodil syn Vítězslav.

Bratr Vítězslav Novák vystudoval střední zdravotnickou školu a během války vykonával praxi v nemocnici. I on se podílel na zajišťování především zdravotnického materiálu, který skupina Vladimíra Čermáka předávala partyzánům. Gestapo jej zatklo doma v týž den jako bratra, rovněž jej podrobilo výslechu. Propuštěn byl až na přímluvu primáře Fabiána z nemocnice.

V poválečných dnech inicioval hledání zadržených členů skupiny prostřednictvím inzerátů v dobovém tisku. Jako jeden z mála rodinných příslušníků směl být přítomen odkrývání a exhumaci hromadných hrobů na starém židovském hřbitově v Cieszyně. Osobně identifikoval tělo svého bratra.

Po válce se stal lékařem, avšak patřičné zacházení během výslechu gestapa se podepisuje na jeho zdraví. Zemřel 24. července 1962 ve čtyřiceti letech.

Zdroje

Prameny:

• Archiv města Ostravy, Domovská matrika Vítkovice [on-line]. Svazek VI., 1903 - 1923 (1938) [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: https://badatelna.ostrava.cz/.

• Archiv města Ostravy, f.: Krematorium Ostrava, Kremační kniha Moravská Ostrava 1944 – 1945, pol. č. 7301.

• Archiv města Ostravy, Kronika III. národní školy v Zábřehu nad Odrou [on-line, cit. 23. 2. 2017]. Dostupné z: https://badatelna.ostrava.cz/.

• „Ďáblíkova“ kronika Ivančeny, korespondence s Edou Pukovcovou.

• Vojenský historický archiv, f.: Ministerstvo národní obrany, Komise pro vydávání osvědčení, osobní spis 7055864.

Monografie:

• BORÁK, Mečislav: Na příkaz gestapa. Nacistické válečné zločiny na Těšínsku. Ostrava: Profil, 1990, s. 185 – 198. ISBN: 80-7034-016-9.

• RADKOVIČOVÁ, Jitka: Stopy vedou k Ivančeně. Odboj slezských skautů 1938 – 45. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2011, s. 281 – 283. ISBN: 978-80-86825-59-5.

Almanachy:

• Almanach k 80. výročí založení Střední průmyslové školy v Ostravě – Vítkovicích. Ostrava, 1999, str. 39.

Články ve sbornících:

• BORÁK, Mečislav: Zavraždění ostravských skautů a jejich přátel v dubnu 1945. In: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 19. Šenov u Ostravy: Tilia, 1999, s. 71 – 108. ISBN: 80-86101-21-5.

Články v periodickém tisku:

• VAŠÍČEK, Zdeněk: Šestý z pětice. Tramp, č. 4, duben 1991, s. 11.

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady 3. smečka vlčat Trpaslíci - Ostrava , jmenovitě:
Roman Vajdík - zást. vedoucího oddílu
Aleš Kazický - vedoucí oddílu
David Krajíček
Lukáš Galas
Filip Ďurina
Radim Smistel
Jonáš Mrowiec
Adam Graffy
Daniel Ledvoň
Matyáš Mokrý
Ondřej Mučka
Vít Štencel