Bohumil Strnadl - Anténa byl vlastenec a skaut tělem i duší. Zakládající člen 46. kmenu Junáku Volnosti v Suchdole nad Odrou. Za odbojovou ilegální činnost (tisk a šíření letáku) byl zatčen a popraven v Breslau (dnešní Vratislav v Polsku) ve věku dvaceti let.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Anténa se narodil 15.12 1922 v Butovicích v rodině železničářů v chudých poměrech. Matka byla v domácnosti. Měl ještě staršího bratra Jaroslava a sestru. Počátkem třicátých let se rodina Strnadlová nastěhovala do strážního domku u tratě ČSD, železniční stanice Jeseník nad Odrou (cca 200 m k Suchdolu od železniční stanice). Po vyjití obecné školy (učil se velmi dobře) studoval Střední průmyslovou školu v Ostravě-Vítkovicích, kde maturoval v roce 1942.

Do suchdolského skautingu se zapojil jako zakládající člen v roce 1936, neboť byl kamarádem bratrů Olšovských od přistěhování se do Jeseníku nad Odrou. Tak vzniklo velké a pevné bratrství mezi těmito skauty. Vyznačovali se velkým vlastenectvím k rodné zemi a k ideám skautingu měli vřelý vztah.

Po záboru Sudet v roce 1938 se odstěhovala rodina Strnadlových do Napajedel u Zlína, Anténa po maturitě v roce 1942 nastoupil jako konstruktér do Vítkovických železáren.

Anténa a Admirál (Rudolf Olšovský - Admirál) od opuštění Sudet v říjnu 1938 každoročně prožívali společnou dovolenou (obyčejně na kolech), což jim také sloužilo k jejich odbojové činnosti. Anténa se zabýval technickou vybavení (psací stroje, cyklostyl, blány, rydla, papír) a Admirál se zabýval grafickou úpravnou ilegálních tiskovin a oba společně s dalšími spolu-odbojáři, pak jejich výrobou a kolportací mezi obyvateli.

Již v roce 1941 se Anténa spolu s Admirálem (v odboji krycí jména Tříska, Kočák) zapojili do odbojového hnutí na Brušpersku, od roku 1942 ve Vítkovicích. V listopadu 1942, po zátahu gestapa jejich konspiračních bytů na Pohraniční ulici ve Vítkovicích, odchází Anténa do ilegality, skrývá se v Beskydech.

Počátkem roku 1943 se při čištění své zbraně postřelil do nohy. Po několika dnech, kdy měl se zraněním stále problémy, se rozhodl nechat ránu ošetřit. Je však náhodně zatčen ve vlaku na trati Rožnov pod Radhoštěm - Valašské Meziříčí, vyslýchán a krutě mučen na ostravském gestapu aniž by někoho vyzradil. Zrazuje ho však konfident Jan Cwirz ze Zárubku, pod krycím jménem „Hans“.

(Jan Cwirt narozen 28. 6. 1924, člen KSČ, zatčen 5. 12. 1942 při hromadném zatýkání členů ilegálního výboru v Ostravě, získán ke spolupráci jako agent gestapa - provokatér v protikomunistickém referátu, krycí jméno Hans ev. č. (krycí značka) MO-106. Účastnil se výslechů a vězně i osobně mlátil, má na svědomí přes 127 obětí z Ostravska. Po válce deportován do SSSR, navracen v prosinci 1953, odsouzen k smrti a popraven 15. 10. 1954 v Praze).

Bohumil Strnadl byl v Breslau (dnešní Vratislav v Polsku) koncem srpna odsouzen za velezrádnou činnost proti Říši k trestu smrti a dne 17. září 1943 umírá pod gilotinou v tamější věznici. Bylo mu 20 let. Zrada konfidenta Cwirze ukončila nadějné mladé životy Antény i Admirála. Byly to vzácné povahy.

Jeho otec ještě krátce po zprávě o popravě Antény slibuje pomstu. Byl však udán a v březnu roku 1944 popraven v Breslau ve věku 56 let. Popravena byla i sestra ve věku 23 let, švagr ve věku 28let. Nevlastní matka se synem byli dáni do koncentračního tábora. Jeho vlastní matku, paní Strnadlovou, zabil blesk na poli. Přežil jen jeho bratr Jaroslav, který byl v roce 1943 vězněn. Rodina Strnadlových prožila během války velkou tragédii.

Nutno poznamenat, že příběh Antény a Admirála je velmi propletený.

Zdroje:

Duchem i silou 1936 1938, 1945 - 1996 … Buď Připraven! - Vlastimil Olšovský

http://forum.valka.cz/topic/view/27364/Nacisticke-bezpecnostni-slozky-v-protektoratu


Pamětní místa

Skautská Mohyla

Sobotu 7. září 1996 v 16.00 za přítomnosti skautů a široké veřejnosti, za deště a silného větru byla nad Slibovou skalkou v pohořských lesích odhalena Mohyla s pamětní deskou, na níž je uvedeno: RUDOLF OLŠOVSKÝ, BOHUMIL STRNADL, NA PAMÁTKU SUCHDOLSKÝCH SKAUTŮ UMUČENÝCH ZA II. SV. VÁLKY, VRATISLAV 1943.

Mohylu vybudoval Junácký oddíl ze Suchdolu nad Odrou společně s „bývalými“ staršími členy a trampské osady Jestřáb ze Suchdolu nad Odrou u příležitosti šedesáti let vzniku skautingu v Suchdole nad Odrou na počest popravených suchdolských skautů Rudolfa Olšovského (Admirál) a Bohumila Strnadla (Anténa).

Kámen na pamětní desku věnoval Mauglí. Měl jej uložen v trávníků u své chaty na Kletné. V roce 1991 jej vyzvedl z koryta kletenského potoka nad přehradou Kletná a umístil na zahradu u své chaty.

Pamětní desku navrhli Daniel Říčan - Dan a Vlastimil Olšovský - Mauglí a zhotovil ji kameník Otto Mádr.

„Pod tímto kamenem v letech 1936 - 1938 chytali umučení bratři Admirál a Anténa na skautských vycházkách do přírody raky a pstruhy, aby nás poučili o jejich kráse v přírodě a učili nás je chránit. Ani netušili, že se za 60. let stane jejich náhrobkem na skautské Mohyle na Slibové skalce.“

„ Pamětní deska je umístěna směrem na Východ. Východně jsou umístěny bývalé domovy padlých bratří Admirála a Antény, a přáli jsme si, aby pamětní deska a text symbolicky směřovali k jejich bývalým domovům, na které se za svých pobytů na Skalce v letech 1936 - 1938 tak zálibně dívali se zadumáním: DOMOVE, DOMOVE-MŮJ DRAHÝ, JEDINÝ...“

Vlastimil Olšovský - Mauglí, nejmladší bratr Rudolfa Olšovského - Admirála.

Zdroje:

Duchem i silou 1936 1938, 1945 - 1996 … Buď Připraven! - Vlastimil Olšovský


Vyznamenání a ocenění

  • JUNÁCKÝ KŘÍŽ „ZA VLAST 1939-45“, Zlatý stupeň in memoriam, v Praze dne 28. října 1946 (číslo matriky 171).

    Zdroje:

    Duchem i silou 1936 1938, 1945 - 1996 … Buď Připraven! - Vlastimil Olšovský


Skautský život

Zakládající člen 46. kmenu Junáku Volnosti v Suchdole nad Odrou

46. kmen Junáku Volnosti v Suchdole nad Odrou

Bohumil Strnadl - Anténa byl zakládajícím členem 46. kmene Junáku Volnosti. Bohumil dostal přezdívku Anténa, vzhledem ke své útlé postavě.

K založení kmene došlo na ustanovující schůzky 13. prosince 1936 v tehdejší suchdolské obecní škole (dnes Penzion Poodří). Velký podíl na tom mají skauti ze Studénky, konkrétně bratr Ludvík Hanzelka, tamější vedoucí Junáku Volnosti. Ten oslovil na vlakovém nádraží v Suchdole nad Odrou v roce 1935 Aloise Adámka, který pomáhal své mamince ve stánku s cukrovím. Slovo dalo slovo a bylo domluveno, že skauti ze Studénky pomohou založit další kmen Junáku Volnosti v Suchdole nad Odrou. A tak se také stalo.

Prvním vůdcem byl Alois Adámek, zástupcem mu byl bratr Jindřich Adámek - Ikarus.

Hospodářem se stal Arnold Knispel, kronikářem Rudolf Olšovský - Admirál, propagační a kulturní vedoucí Kubáč Miroslav,  organizační pracovník Bohumil Strnadl - Anténa a rádci: Tomáš Hruška, Alois Pernický - Ogar, Lumír Olšovský - Šedý Vlk.

První kroniku zabavilo ostravské gestapo v únoru 1943.  Přesto se dochovali vzpomínky na první výpravy na Slibovou skalku, do malebného údolí Maria skály (Mariastein), nebo na zříceninu hradu Vikštejn. První klubovna byla v bytě u rodiny Olšovských.

Převážnou část členů byli děti a mládež ze sociálně slabších rodin, kteří se již dobře znali.

Skauti měli také svou přírodní klubovnu " U dubu", kousek od Bernartic.

1. letní tábor

V roce 1937 se konal první tábor nedaleko Bernartic u řeky Odry. Přípravy započali začátkem roku 1937, ale shon nastal 1. červencem.

Na tábor se sháněli krajinky na podsady, sporák a roury pro kamna, desky na lavice a stoly jídelny atd. Takže ze sklepů. dvorků a dřevníků domovů skautů se počaly "ztrácet - uklízet" různé potřebné nástroje a nářadí (pily, pilky, dláta, kladívka a sekery atp.), avšak bylo dbáno toho, že se tak děje pod skautským slibem, že to po táboře zase vrátíme zpět! (skaut nekrade!) Tak se i stalo - i když některé věci vzali za své. Je třeba si uvědomit, že skautskou činnost tehdy nikdo nedotoval (například jako PIONÝRA). Skauti si museli na sebe a svou činnost vydělat sami! Byli jsme zkrátka "chudobní" ale šťastní a "usilovní" svým mládím a ideály!

Vše bylo v půlce července pohromadě a 1. oddíl JUNÁKU VOLNOSTI ze Suchdolu nad Odrou mohl vyrazit na svůj první letní tábor k řece Odře u bernartického koupaliště na kousku pronajaté louky o ploše cca 500m2.

Materiál se vezl na "žebřiňáčku" který půjčila rodina Knisplů, ale bez krávy, takže skauti museli použít vlastní tažnou sílu.

Tábor byl postaven téměř bleskurychle včetně stanů, kuchyně a jídelny. Z lesa se donesl smrkový stožár na vlajku, který vlčata ihned oloupala od kůry. Starší zatím vykopali díru a zámečníci instalovali kladky a lanko s karabinami. Do večera bylo vše hotovo. Tábor mohl žít a být v plném provozu. Večeře, večerní slavnostní zahajovací nástup - skautský a státní hymna, večerní rozkaz a stanovení hlídek a program na příští den.

Večer byl ještě táborák, ale to už malá vlčata únavou usínala v klínech starších bratří - rádců. V 10:00 hodin večerka - a "hajdy" do stanů spát spánkem spravedlivých (unavených) skautů.

Přišlo se na nás podívat mnoho rodičů, skautů, přišli i suchdolští SOKOLOVÉ., návštěvníci z bernartického koupaliště a občané Bernartic nad Odrou. i skauti z Nového Jičína (tzv. Svazoví), ze Studénky atd.

Závěrem k našemu prvnímu táboru nutno poznamenat, že se nám podařil!

Po táboru jsme vše "perfektně uklidili", takže byl spokojen i pronajímatel pozemku. Nedošlo během tábora k žádnému úrazu. Těšili jsme se již na další tábor v následujících letech - ale netušili jsme, že se tak stane až v roce 1946.

Konec

Přišel rok 1938 i se svými již dramatickými událostmi na "šachovnici světa". Politická situace se přiostřovala i v Suchdole nad Odrou a vztahy mezi občany německé a české (menšiny) národnosti se přiostřovaly. Začalo se rozvíjet úsilí české veřejnosti i složek občanů Československé republiky

Již se neplánuje další tábor. Činnost ale nadále pokračuje. Opět výpravy na Skalku, na Vikštejn do Podhradí apod.

S naší drahou a milovanou SKALKOU jsem se rozloučili naposledy v polovině září 1938. zazpívali jsem junáckou a státní hymnu, drželi se za ruce, plakali a přísahali, že se sem ještě jednou vrátíme - navždy!!!

Tak se i stalo.

Ze vzpomínek Vlastimila Olšovského - Mauglího

Po záboru (vydání) Sudet členové kmene opouštějí Suchdol nad Odrou. Své domovy musí upustit do 10. října roku 1938.

Zdroje:

Duchem i silou 1936 1938, 1945 - 1996 … Buď Připraven! - Vlastimil Olšovský

Archív skautského oddílu Suchdol nad Odrou


Dokumentace

Junácký kříž „Za vlast 1939-45“, Zlatý stupeň in memoriam. (zdroj: Archiv Junáka, Skautský institut)

Dekret vyznamenání Junácký kříž „Za vlast 1939-45“, Zlatý stupeň in memoriam. (zdroj: Duchem i silou 1936 1938, 1945 - 1996 … Buď Připraven! - Vlastimil Olšovský)

Skautská Mohyla. (foto 4. 3. 2017 Jan Schovánek)

Kámen skautské Mohyly 1996. (zdroj: Duchem i silou 1936 1938, 1945 - 1996 … Buď Připraven! - Vlastimil Olšovský)

První vůdce Alois Adámek s hlídkou vlčat 1. tábor 1937.

Likvidace 1. tábora - stráž vlčat s Rudolfem Olšovským - Admirálem.

Autoři

Příběh dal dohromady 1. skautský oddíl Suchdol nad Odrou - Sokoli , jmenovitě:
Lucie Neradová
Mojmír Kořenek
Adam Grulich
Štěpán Jurošek
Ludmila Laresová
Tomáš Rusek
Jan Schovánek

únor - duben 2017

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.