Nejprve vlče 1. oddílu, později skaut 3. oddílu Mladá Boleslav, byl odvlečen pro židovský původ, dle svědectví jeho strýce se ztratil při pochodu smrti v Osvětimi.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Ivan (Ivo) Veselý se narodil v Mladé Boleslavi, maminka Anna Veselá (nar. 15. 1. 1903), rozená Spielmanová byla v domácnosti, pocházela z Nasavrk, kde měla její rodina kloboučnickou dílnu. Tatínek Karel Veselý, provozoval autodílnu a garáže s benzínovou pumpou v Mattušově (dnes Jaselské) ulici, č.p. 63 a realitní kancelář.

Jeho kamarád, přeživší a dosud žijící Otto Seidler (nar. 5. 2. 1930) na něho vzpomíná:

,,Pamatuji si Iva a celou jejich rodinu docela dobře, kamarádili jsme se, naše rodiny se navštěvovali a já u nich často zůstával na oběd či večeři. Drobná paní Veselá byla výborná kuchařka. Více jsem kamarádil ale s jeho bratrem Pavlem, Ivo byl přeci o něco starší. Ivo chodil do školy na měšťanku, tam kde se dodnes říká Pojď sem synu…To bylo na Komenského náměstí.

Já chodil do Sokola, Ivo do skautu, měli jsme další společné kamarády a žili bezstarostný a šťastný klukovský život. Pamatuji se na jejich dům, na garáže a dílnu ve dvoře a hlavně na benzínovou pumpu, která stála hned u vjezdu.To všechno skončilo 1. 7. 1940.

Všechny židovské rodiny musely opustit své domovy a byly ubytovány na mladoboleslavském hradě, který stojí na konci Staroměstského náměstí v Mladé Boleslavi. Bylo nás tam okolo tří set. Přestože jsme měli na jedno patro jen jeden záchod a jedno umyvadlo s tekoucí vodou, podmínky byly ještě důstojné, proti tomu co nás čekalo za pár let. Také jsme nesměli navštěvovat školy a vzdělávali se jen příležitostně na hradě od dospělých. Nesměli jsme chodit do kina a do divadla, na oděvu nosili žlutou šesticípou hvězdu, po dvacáté hodině byl zákaz vycházení. Na hradě také nebyla zavedena elektrika a tak se svítilo jen petrolejkami. My děti jsme to všechno snášeli nějak normálně, horší to bylo s rodiči. Pamatuji se, jak museli platit daň z nemovitostí, ze kterých byli vystěhováni a často v nich bydleli občané německé národnosti.

Jednoho podzimního dne v roce 1941 přišlo na hrad zatknout Gestapo Ivova tatínka Karla. Nevím proč, snad pro nějakou odbojovou činnost, pak už jsme ho nikdy neviděli. Zahynul prý někde v Mauthausenu. Za jeho zatčením stál, zde také internovaný pan Kaizer. S jeho dcerou Evou jsme kamarádili. Na to, že je udavačem přišel mladý Glückner, syn z velmi bohaté židovské rodiny. Ten ho jednou sledoval až do úřadovny Gestapa v Husově ulici.

16. 1. 1943 skončil náš pobyt na hradě a odejeli jsme do Terezína. Den před transportem jsme museli s padesátikilovými zavazadly přejít do školy na Podolci v Mladé Boleslavi, kde nás uložili v tělocvičně na zem. Tam jsme přečkali do rána, abychom až půjdeme ráno na hlavní nádraží, nebudili pozornost.“

Spolu s Ivem do Terezína odejela i jeho maminka Anna a bratr Pavel. To bylo transportem Cm. Bylo v něm 491 osob, po válce se jich vrátilo 20.

Maminka i bratr zůstali v Terezíně až do konce války a vrátili se do Mladé Boleslavi.

Ivo, protože byl už starší, odejel 28. 9. 1944 transportem Ek z Terezína do Osvětimi. V transportu bylo 2 500 osob, přežilo jich 477. Dle svědectví jeho strýce Františka Reinera, který byl v Osvětimi s ním, se Ivo ztratil při pochodu smrti v lednu 1945.

Zdroje:

Okresní archiv Mladá Boleslav, Terezínská pamětní kniha, vzpomínky Otto Seidlera a ing. Pavla Veselého.


Pamětní místa

Nádvoří mladoboleslavského hradu, Staroměstské náměstí 1, Mladá Boleslav.

Pamětní deska ,,Židovským spoluobčanům internovaným zde v letech 1940 - 1943 věnovaly obce a města okresu Mladá Boleslav".

Deska odhalena v květnu 2000 za účasti izraelské velvyslankyně v ČR.


Skautský život

člen 1. odd. Junáka Mladá Boleslav, člen 3. oddílu Junáka Mladá Boleslav

Ivo vstoupil do 1. oddílu vlčat v roce 1934, který vedl br. Jakub Kovář. V roce 1939 přestoupil do 3. oddílu skautů. Ten vedl br. Josef Manda. Prvním vedoucím našeho hrdiny byl Jakub Kovář, jeden ze zakladatelů Junáka v Mladé Boleslavi z roku 1916 a také zakladatel 3. oddílu v roce 1922.

Oddíly jezdily na výpravy do okolí Mladé Boleslavi, do Českého ráje a na Kokořínsko. Tábory měly oddíl v Drhlenách, na Jiváku, také na Vyskři a u rybníku Havránek nedaleko Boleslavi. Slibové místo bylo ve skalách nad řekou Jizerou na tak zvané Pikovce. Jedna z prvních kluboven byla ,,Na dupandě” nad zastávkou ČD, kde se konaly schůzky až do rozpuštění Junáka v roce 1940.

V oddílech s Ivem vyrůstala řada pozdějších činovníků. Byl to Pavel Beneš, Karel Svačina, Julek Víšek - Tavi, ten později skládal svůj skautský slib do rukou F. A. Elstnera, spolupracovníka A.B. Svojsíka, člena ústředí a prvního českého absolventa Lesní školy v Gilwellu. Také s ním skautovali naši pozdější kapitáni Osmičky Jan Drahota - Konipas a Jaroslav Šulc - Šája.

V záznamech o činnosti Junáka v našem městě jsme vypátrali následující zápis:

,,Ve dnech 5. až 9. května 1945 se ukázalo, že Junák je opět připraven pro službu vlasti, zapojili se do zpravodajské činnosti a pomáhali Národnímu výboru.

Na veřejnosti ponejprv skauti vystoupili slavnostním způsobem ve čtvrtek 31. května v biografu Legie. Úvodem bylo vzpomenuto bratří, kteří se osvobození a obnovení činnosti nedožili. V koncentračním táboře zahynul Ivo Veselý…”

Škoda, že se nedochovalo více archivních materiálů. Při pátrání jsme třeba zjistili, že bratr Kovář vyrobil krásný vyřezávaný ,,Slibový stůl”, na jehož přední desce byla slibová lilie, odborky, včetně Třech orlích per a dalších symbolů. Ve stole se ukládaly registrace, různé dokumenty, zápisy a kroniky oddílu. Určitě bychom tam našli více informací o našem hrdinovi. Ten stůl skončil v klubovně ,,Na Flaklovce”, při likvidaci Junáka klubovnu využívali členové ČSM (Československého svazu mládeže) a někdy v roce 1950 stůl rozbili a spálili včetně materiálů v něm umístěných na zahradě objektu.

Zdroje:

Kroniky 3. oddílu Junáka Mladá Boleslav, archiv ORJ a Osmičky.


Více o osobě Hrdiny

Našli jsme bratra Ivana, který přežil holocaust. Ing. Pavel Veselý dosud žije v Mladé Boleslavi, je ročník 1932 a i on byl členem 3. oddílu Junáka v Mladé Boleslavi. Jeho starší syn Pavel - Roy,  byl členem našeho 8. oddílu v letech 1968 - 1970.


Dokumentace

Ivo Veselý se svým oddílem, sedící vpravo. (Kronika 3. oddílu Junáka Mladá Boleslav, poskytl Václav Vabe Bečvárovský, bývalý ved. oddílu)

Dům ve kterém rodina Veselých bydlela. Mattušova ulice (pojmenována po jednom ze starostů města) 63, dnes Jaselská. (Foto 8. oddíl)

Ve dvoře měl Ivův tatínek Karel autodílnu, garáže a benzinovou pumpu. Konstrukce nad garážemi je původní. (Foto 8. oddíl)

Vchod do domu, tudy chodil Ivo... (Foto 8. oddíl)

Nádvoří hradu, Mladá Boleslav 1. (Foto 8. oddíl)

Pamětní deska. (Foto 8. oddíl)

Zde stávala synagoga. (Foto archiv města)

Tudy se chodilo do synagogy. (Foto archiv města)

Fotografii poskytl Otto Seidler (sedící druhý zleva), Ivo je v bílé košili s kravatou. Dívka vedle něho je Eva Kaizerová, dcera udavače. Nejstarší chlapec uprostřed je syn nejbohatší židovské rodiny ve městě Glückner. Ten sledoval Kaizera při jeho udavačských cestách na Gestapo.

Autoři

Příběh dal dohromady 8. oddíl vodních skautů Mladá Boleslav , jmenovitě:
Jaroslav Šebek - Bubla
Roman Mizera - Romčus
Milan Fiala - Treska
Jiří Kozmér - Landa
Anna Marešová - Amazonka
Vojtěch Mareš - Náprstek
Vojtěch Novák - Žralok
Vít Gregora - Budul
Magdaléna Gregorová - Pampeliška
Tereza Kapias - Číva
Jiří Theimer - Timi

a Václav Bečvárovský - Vabe, bývalý člen a vedoucí 3. oddílu Junáka Mladá Boleslav, dnes vedoucí oddílu přátel Junáka v Mladé Boleslavi

leden - únor 2017

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.