Zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Když na podzim roku 1942 začal Miroš Habrovec budovat odbojovou skupinu mládeže, byli Milošem Kučerou získáni i bratři Vetešníkové. Účastnili se dostavby skaličské chaty a výcviku. Byli zapojeni do organizování zásobování partyzánské skupiny na Skaličce.

Rok 1943 začal pro tišnovskou skupinu příhodou, která později tragicky zasáhla do její existence. V březnu nalezla čtveřice členů této odbojové skupiny – Miloš Kučera, Jaroslav Fiala a bratři Josef a Ladislav Vetešníkové – při návštěvě Květnice ve skrýši mezi kameny plechové pouzdro, které obsahovalo lehký kulomet z předválečné výroby brněnské Zbrojovky a několik zásobníků s náboji. Vinou povětrnostních podmínek po zimě se několik kamenů zakrývajících skrýš uvolnilo a odkrylo část plechového pouzdra. Hoši ukryli pouzdro s kulometem na bezpečnější místo a o nálezu informovali vedoucího skupiny Habrovce a ten o tom uvědomil Antonína Parolka. Později byl kulomet v noci přenesen do Předklášteří k Františku Svobodovi, členu sokolské odbojové skupiny vedené Antonínem Parolkem, který jej ošetřil a ukryl do letních měsíců následujícího roku, kdy se o jeho existenci dovědělo prostřednictvím konfidentů brněnské gestapo.

15. května 1943 se na chatě mezi Skaličkou a Všechovicemi konala schůzka různých odbojových skupin iniciovaná Metodějem Podaným ze Všechovic. Přítomen byl také Milan Genserek, budoucí velitel Třetí československé úderné roty na Skaličce. Kromě dohody o spolupráci byla vyslovena myšlenka vybudování partyzánské jednotky na Tišnovsku v prostoru obce Skalička.

Habrovcova skupina byla pověřena úkolem připravit podmínky pro partyzánskou skupinu, zejména vybudovat základnu na Skaličce. Tato květnová schůzka je považována za základ Třetí československé úderné roty generála Luži na Skaličce.

Bezprostředně poté začala tišnovská skupina mladých odbojářů s dostavbou chaty mezi Skaličkou a Všechovicemi. Pracovali převážně o sobotách a nedělích za účasti všech členů skupiny. Usilovná práce trvala dva měsíce než mohla chata přijmout nové obyvatele.

Aby pravidelné výlety větší skupiny mládeže o víkendech nebudila pozornost u místních Němců a českých fašistů, stali se členy všestranně programového Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Členům odbojové skupiny v Tišnově se podařilo obsadit všechny funkce ve vedení Kuratoria a dokonce dosáhli jmenování Miroše Hrabovce jeho vedoucím. Díky tomu získali sokolové zpět tišnovskou tělocvičnu včetně nářadí.

Přesto však členové Kuratoria neunikli podezření ze strany Němců a kolaborantů. Jmenovaní členové vedení Kuratoria nevzbuzovali dostatečnou důvěru. Byli podrobně sledováni Erichem Binarem, místním Němcem, a informace o jejich činnosti byly předávány Františkovi Aujezdskému, členu brněnského gestapa.

Protože v plánech odbojového hnutí počítali se zapojením tišnovské Habrovcovy skupiny do ozbrojeného boje partyzánské jednotky, využil Miroš pobyt Milana Genserka na Skaličce k seznámení se základy vojenského výcviku a zacházení se zbraněmi.

Na začátku podzimu 1943 začal v okolí skaličské chaty víkendový vojenský výcvikový kurz pro členy odbojové mládeže. Zaměřený na získání potřebných znalostí vedení partyzánského ozbrojeného boje. Pod Genserkovým vedením se učili čtení z mapy, orientaci v terénu, použití kompasu, řízení motorového vozidla, ale zejména poskytnutí první pomoci – ošetření střelných zranění. Součástí výcviku bylo i zacházení se zbraněmi. Zpočátku používali dřevěné atrapy, později se Milanu Genserkovi podařilo opatřit pušku a pistoli. Cvičili na nich především rozebrání, složení zbraně a nabíjení. Při nácviku zacházení s granátem opět používali atrapy.

Výcvik pokračoval i na jaře roku 1944 až do května, kdy byl Milan Genserek zatčen a odeslán do kárného tábora v Pardubicích za zběhnutí z pracovního nasazení.

I když tišnovská mládež kryla svoji odbojovou činnost členstvím v profašisticky orientovaném Kuratoriu a členové skupiny dbali přísných pravidel utajení odbojové činnosti, přesto byla vyzrazena prostřednictvím konfidentů Miloše Vlčka, Otakara Chalupy a Viktora Ryšánka brněnskému gestapu.

5. října 1944 vyjelo ze sídla brněnského gestapa několik osobních automobilů, aby provedli v časných ranních hodinách velkou zatýkací akci v Tišnově. Při pokusu o útěk byl zastřelen Miroš Habrovec.

Druhý zátah na tišnovské odbojáře podniklo gestapo 29. 11. 1944, kdy byli mezi zatčenými také oba bratři Vetešníkovi. Ve vězení v Kounicových kolejích byli vyslýcháni a mučeni po zbytek roku 1944. l jejich skautský druh z 1. oddílu tzv. svazových skautů Jaroslav Fiala, přezdívaný „Dyky.“

V lednu 1945 byl spolu s bratrem Ladislavem transportován do koncentračního tábora Flossenbürg. Zahynul v Norimberku 26. 2. 1945.

Pamětní místa

Výrovka, Předklášteří, Česko

V sobotu odpoledne 12. září 2015 byly zahájeny oslavy 80 let skautingu v Tišnově na ulici Družstevní 554 před domem, kde žili skauti Josef a Ladislav Vetešníkovi. K výročí byla uspořádána výstava "Junáci vzhůru!" v Muzeu města Tišnova. Pietním aktem stejně jako vernisáží všechny přítomné provedl Miloš Sysel, skaut a historik, který celou akci inicioval.

Vyznamenání a ocenění

  • Junácký kříž za vlast - zlatý stupeň, udělen 5. 5. 1947

Skautský život

2.oddíl skautů Tišnov

Z písemných záznamů vyplývá, že i po zákazu skautingu v tehdejším Protektorátu se členové skautských družin scházeli dál. Přejmenovali se na Hochy lesů, byli nejprve sdruženi jako čtenářský klub pod časopisem Vpřed, kde vycházely komiksy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara, později pod katolickým Andělem strážným. Dál spolu podnikali výpravy do okolních lesů, na Orlí hnízdo, do Pejškova, do rokle na Holém kopci, na Výrovku. Scházeli se v klubovně doma u Žáků, někdy u Oharků. Klubovně říkali pro její malé rozměry legračně „kozí chlívek“

Byl skautem katolického oddílu, kde vždy na svátek sv. Václava pořádali besídku. Program se skládal z jednoduchých divadelních scének, zpívání skautských písní a také recitace básní, které si někteří z nich sami psali.

Vedle vedoucího „Brbly“ – Aloise Bednáře, poezií přispívali i Josef – „Pepánek“ a Ladislav ­– „Lávíček“ Vetešníkovi.

Poslední svatováclavské besídky se oba bratři naposledy zúčastnili 30. září 1944.

Dva krátké pořady o historii skautu na Tišnovsku vznikly u příležitosti výstavy "JUNÁCI, VZHŮRU!", kterou na podzim  roku 2015připravil spolek Continuum Vitae ve spolupráci s Muzeem města Tišnova k 80. výročí místní skautské organizace. Tento první díl je věnovaný období konce 30 až 40 let, kdy skaut pár let fungoval, pak ho do ilegality zahnali nacisté, aby hned po válce začal na chvíli fungovat, než ho na dlouhou dobu zakázali komunisté.

https://www.youtube.com/watch?v=qJQH_ZGAvUc

Zdroje:

Horčica Ludvík, Miroš Habrovec a tišnovská sokolská mládež v protifašistickém odboji, Sursum 2001, ISBN: 8072230011

Žampach Vojtěch, Památník obětí světových válek a národně osvobozovacích bojů v okrese Brno-venkov, Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 2000, ISBN: 80-85048-79-5

Žampach Vojtěch, Třetí československá úderná rota: z partyzánského hnutí na Tišnovsku. Vojtěch Žampach. Ivančice : Muzeum, 1969. 105 stran : ilustrace (Tradice a současnost ; svazek 2)

Adámek Jiří, Kroutil Milan, Zřídkaveselý František, Brněnští občané v boji proti fašismu. 1. vyd. Brno : Blok, 1981.

Tišnov Fotorevue. Tišnov: Sdružení Fotorevue, čísla 1-5 1994-1996, čísla 6-10 1997-1999; registrováno pod číslem č.j. 37030394

Tišnovské noviny: Zpravodaj města Tišnova a okolí, Tišnov, ročník XXV., číslo 10/2015, str. 19, 25 [cit. 19. 3. 2023], Ev. číslo: MK ČR E 1010 . Dostupné z: https://tisnovskenoviny.cz/wpcontent/uploads/2022/07/TN_10_2015.pdf

Městské kulturní středisko Tišnov, Junáci, vzhůru! [online]. © mekstisnov.cz 2023, webdesign opti-mystic.cz | webmaster megahosting.cz [cit. 19.3. 2023]. Dostupné z: https://www.mekstisnov.cz/muzeum/akce/junaci-vzhuru

Internetová encyklopedie dějin Brna, Aktualizováno: 22. 01. 2020 [cit. 19.3. 2023]. Dostupné z: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1355

Internetová encyklopedie dějin Brna, Aktualizováno: 22. 01. 2020 [cit. 19.3. 2023]. Dostupné z: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3537

Internetová encyklopedie dějin Brna, Aktualizováno: 22. 01. 2020 [cit. 29.3. 2023]. Dostupné z:https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3666

Skauting na Tišnovsku I. část, 24. 11. 2015 [cit. 19.3. 2023]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=qJQH_ZGAvUc&t=3s

Skauting na Tišnovsku II. část, 25. 11. 2015 [cit. 19.3. 2023]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=6JaGx5Irn_o

Tišnoviny.cz …jiný pohled, 24. 5.2013 [cit. 6.4. 2023]. Dostupné z: https://www.tisnoviny.cz/obsah/skauting-v-tisnove-na-pokracovani-i

Tišnoviny.cz …jiný pohled, 23. 6.2013 [cit. 6.4. 2023]. Dostupné z: https://www.tisnoviny.cz/obsah/historie-skautingu-v-tisnove-na-pokracovani-ii

Tišnoviny.cz …jiný pohled, 14. 9.2015 [cit. 6.4. 2023]. Dostupné z: https://www.tisnoviny.cz/obsah/my-dali-krev-zivot-vy-dejte-lasku

Více o osobě Hrdiny

Josef se narodil v Osikách, v roce 1939 odmaturoval na tišnovském gymnáziu a po maturitě se stal učitelem, působil stejně jako jeho otec na obecné škole v Lomnici.

Jeho otec Ladislav Vetešník (* 2.6.1857 Jizerní – † 7.11.1949 Tišnov) byl velkým průkopníkem šachové hry na Moravě. Proslul i světově, jako autor šachových úloh. Otec chlapců Vetešníkových nastoupil do Osik jako správce školy, zde se podruhé oženil a narodil se mu zde syn Josef. Z prvního manželství měl Ladislav Vetešník st. syna, který válku přežil, měl syna jež po válce v roce 1946 odhalil pomník na počest svých padlých strýců.

Dokumentace

49.3343436N, 16.4052600E

49.3519800N, 16.4283825E

Poslední svatováclavské besídky se oba bratři naposledy zúčastnili 30. září 1944. Vnuk otce bratrů Vetešníkových, potomek syna z prvního manželství, odhaloval v neděli 13. října 1946 na Výrovce pomníček. V dopise, který psal Alois Bednář "Brbla" na vojnu svému skautskému druhovi Františku Žákovi "Robinovi", uvádí, že na Výrovce v nedělním slavnostním odpoledni bylo "dle jeho skromného odhadu přítomno 400 - 500 lidí." Pomníček se stavěl pod "Brblovým" vedením, kameny sem nanosili chlapci ručně, vodu na spojovací maltu pomáhala nosit v bandaskách po potravinách UNRA ze říčky Závistky i děvčata, jak nám povyprávěla paní Marie Reimerová z Veverské Bitýšky.

Výstava k 80. výročí skautingu v Tišnově Výstava připravovaná ve spolupráci se spolkem Continuum Vitae mapuje historii skautingu v Tišnově od počátků v roce 1935, v době druhé světové války i po ní, krátké období kolem roku 1968 i novodobou historii od roku 1989. Program slavnostního zahájení v sobotu 12. 9. 2015

Autoři

Příběh dal dohromady Linda Topinková , jmenovitě:
Miloš Sysel

březen - červen 2023

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.